Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 417/2000Usnesení ÚS ze dne 28.01.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelPOLITICKÁ / VOLEBNÍ STRANA
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkvlastnické právo/přechod/převod
důkazní břemeno
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.417.2000
Datum podání13.07.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 101

496/1990 Sb., § 1 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 417/2000 ze dne 28. 1. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 417/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky Komunistické strany Čech a Moravy, zastoupené JUDr. P.A., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2000, sp. zn. 13 Co 924/99, a Okresního soudu v Karviné ze dne 19. února 1999, sp. zn. 16 C 100/92, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena na právech, zaručených čl. 11 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně uvedla, že uplatnila své právo na dovolání, které proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2000, sp. zn. 13 Co 924/99, podala u Nejvyššího soudu ČR.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K ústavní stížnosti musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2015/2000 bylo zjištěno, že posledním prostředkem, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovatelce poskytl, bylo dovolání, jež také stěžovatelka řádně uplatnila. Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 28. listopadu 2001 dovolání zamítl.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost napadá rozhodnutísoudu I. a II. stupně a nikoliv rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv v předmětné věci poskytl, byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů]. Pro odmítnutí ústavní stížnosti nebyl advokát stěžovatelky vyzýván k odstranění vad předložené plné moci, jejíž obsah neodpovídá § 30 citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru