Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 400/01Usnesení ÚS ze dne 17.01.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.400.01
Datum podání29.06.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 36


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 400/01 ze dne 17. 1. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 400/01

Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele P.N., zastoupeného JUDr. J.L., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. 3 To 17/01, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2000, sp. zn. 2 T 52/98, takto:

Návrh se odmítá .

Odůvodnění:

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nerespektovaly ustanovení trestního řádu, zejména v § 2 odst. 2, odst. 5 a 6 a tak došlo k zásahu do práv, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy. Poukázal na rozsah provedených důkazů a jejich hodnocení s tím, že se soudy nevypořádaly s rozpory ve výpovědi svědků, neprovedly všechny dostupné důkazy, ty které provedeny byly hodnotily neobjektivně a jednostranně a tak nevytvořily spolehlivý podklad či základ pro rozsudek.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajskéhosoudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 52/98 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. 3 To 17/01, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, v přiléhavém odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč shledal, že v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, byly dodrženy příslušné předpisy trestního řádu a že jmenovaný soud při rozhodnutí o vině obžalovaného vycházel ze skutkového stavu správně zjištěného, na základě důkazů hodnocených jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, tj. tak, jak to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Proto na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru