Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 398/11 #1Usnesení ÚS ze dne 07.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Brno
POLICIE - Městské ředitelství policie Brno, Územní odbor vnější služby, Obvodní oddělení policie Brno - Žabovřesky
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
orgán činný v trestním řízení
procesní postup
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.398.11.1
Datum podání10.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 159a odst.1, § 2 odst.6

40/2009 Sb., § 184


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 398/11 ze dne 7. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky 1A Hotel pro psy s. r. o., se sídlem v Brně, Botanická 606/24, zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem v Brně, Příkop 4, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 4 ZN 2821/2010-17 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Územního odboru vnější služby, Obvodního oddělení policie Brno - Žabovřesky, ze dne 9. 11. 2010 č. j. KRPB-23710-26/TČ-2010-060211, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 7. 2. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 4 ZN 2821/2010-17 a jemu předcházejícího usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, Územního odboru vnější služby, Obvodního oddělení policie Brno - Žabovřesky, ze dne 9. 11. 2010 č. j. KRPB-23710-26/TČ-2010-060211. Dle stěžovatelky uvedenými usneseními byly porušeny čl. 1 a čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a předložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka (resp. jednatel stěžovatelky) podala proti A. K. trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu pomluvy dle § 184 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Policejní orgán zahájil úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu. Následně Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, Územní odbor vnější služby, Obvodní oddělení policie Brno - Žabovřesky, rozhodla usnesením ze dne 9. 11. 2010 č. j. KRPB-23710-26/TČ-2010-060211 tak, že se prošetřovaná věc odkládá dle § 159a odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka podala stížnost, jež byla usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 8. 12. 2010 č. j. 4 ZN 2821/2010-17 zamítnuta pro nedůvodnost.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že se orgány činné v trestním řízení jejím trestním oznámením, argumenty a důkazy dostatečně nezabývaly a v odůvodnění napadených rozhodnutí nevypořádaly. Neobjasnily stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch podezřelé. Stěžovatelka přitom tvrdí, že je zcela patrné, že skutek se stal a dopustila se ho podezřelá. Závěry orgánů činných v trestním řízení dle stěžovatelky nemají oporu v důkazech a podkladech, které stěžovatelka předložila. Vůbec se pak nezabývaly klinickým vyšetřením psů a výsledkem šetření orgánu Krajské veterinární správy, ze kterých vyplývá, že u stěžovatelky nebyly zjištěny jakékoliv skutečnosti a praktiky na psech, o kterých napsala podezřelá v textu na internetu. Stěžovatelka poukázala na to, že i z úředního záznamu policie vyplývá, že policie při kontrole u stěžovatelky dospěla k jiným závěrům, než tvrdila v textu na internetu podezřelá (dle záznamu policie byli psi při kontrole spontánní, neměli známky zranění, nebyli bojácní a nejevili známky stresu).

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelčina ústavní stížnost směřuje proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které odložily dle § 159a odst. 1 trestního řádu věc podezření ze spáchání trestného činu, který stěžovatelka oznámila.

Ústavní soud se otázkou postupu dle § 159 a § 159a odst. 1 trestního řádu již ve své judikatuře opakovaně zabýval (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. III. ÚS 921/06, ze dne 19. 4. 2007 sp. zn. II. ÚS 349/06, ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 221/08 či ze dne 21. 2. 2008 sp. zn. III. ÚS 264/08, dostupné na stránkách: http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud nemá důvod se v dané věci odchýlit od své dosavadní judikatury, proto zcela odkazuje na svou ústavněprávní argumentaci ve výše uvedených usneseních. Také v této věci je třeba konstatovat, že podáním trestního oznámení stěžovatelka nerealizuje svá subjektivní práva a případná nečinnost příslušných orgánů nebo stěžovatelkou tvrzená nedostatečná činnost těchto orgánů není způsobilá do jejích ústavně zaručených práv zasáhnout. Z napadených usnesení pak nevyplývá, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily svévole (viz usnesení ze dne 24. 3. 2003 sp. zn. III. ÚS 8/03), když policejní orgán provedl potřebné prověřovací úkony a obě napadená usnesení jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna.

Dle Ústavního soudu v dané věci nedošlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru