Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3971/16 #1Usnesení ÚS ze dne 15.12.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 9
SOUDNÍ EXEKUTOR - Písek - Pazderka Stanislav
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstříksoudce/podjatost
soudce/vyloučení
EcliECLI:CZ:US:2016:3.US.3971.16.1
Datum podání02.12.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 14, § 16


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3971/16 ze dne 15. 12. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Miluše Plodrové, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, sídlem Sokolovská 22, Praha 8, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 29. září 2016 č. j. 73 EXE 13369/2014-55, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím bylo zasaženo do jejího ústavního (základního) práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 bylo k námitce podjatosti, kterou stěžovatelka podala jako povinná v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., rozhodnuto podle § 29 exekučního řádu tak, že soudní exekutor JUDr. Stanislav Pazderka, Exekutorský úřad Písek, není vyloučen z provádění exekuce vedené pod sp. zn. 117 EX 3497/2014 na základě pověření Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 1. 2015 č. j. 73 EXE 13369/2014-14.

II.

Procesní předpoklady projednání návrhu

3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

5. Z ustálené judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita a s ní korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů; konstantní judikatuře Ústavního soudu rovněž odpovídá, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost již nelze napravit jiným způsobem, tj. procesními prostředky, které se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (srov. čl. 81 a 83 ve spojení s čl. 90 a 91 Ústavy).

6. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v situaci, kdy (exekuční) řízení, z něhož napadené soudní rozhodnutí vzešlo, nebylo dosud skončeno. V obecné rovině je sice namístě zaznamenat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodována soudcem, resp. soudním exekutorem (srov. § 28 a 29 exekučního řádu), kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož z ní měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatelka za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jí nepříznivé - bylo vydáno podjatým soudním exekutorem, nic jí nebude překážet v tom, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které zákon předvídá, a jež jí jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.

7. Namístě je tudíž závěr, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a ústavní stížnost je podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [viz např. usnesení ze dne 14. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 2913/13, ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 2884/13, ze dne 12. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 2304/16 (dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

8. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru