Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3964/19 #1Usnesení ÚS ze dne 14.01.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 10
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 10
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkodůvodnění
trestná činnost
vazba/důvody
EcliECLI:CZ:US:2020:3.US.3964.19.1
Datum podání11.12.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 134 odst.2, § 67 písm.b, § 67 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3964/19 ze dne 14. 1. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Pankrác, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2019 sp. zn. 8 To 430/2019 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. září 2019 sp. zn. 1 Nt 2022/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") byl stěžovatel vzat do vazby, neboť je dáno důvodné podezření, že spáchal jednak zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá, odst. 2 trestního zákoníku a jednak zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přičemž zároveň obvodní soud dovodil naplnění důvodů vazby podle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Obvodní soud uvedl, že důvod vazby útěkové je dán zejména hrozbou vysokého trestu, kdy stěžovateli hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 3 až 12 let, resp. 5 až 10 let, přičemž lze předpokládat, že stěžovatel se bude vyhýbat trestnímu řízení. Důvod tzv. koluzní vazby je dle obvodního soudu dán především procesní situací, neboť se orgánům činným v trestním řízení v době vzetí stěžovatele do vazby nepodařilo vyslechnout všechny svědky. Konečně důvod tzv. předstižné vazby lze spatřovat v tom, že stěžovatel nemá žádný doložitelný zdroj příjmů a údajně jeho jediný zdroj příjmů za poslední tři roky tvoří příjmy z trestné činnosti, byť stěžovatel toto tvrzení popírá.

3. Stěžovatel usnesení obvodního soudu napadl stížností, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Městský soud obvodnímu soudu vytkl některé vady obsažené v odůvodnění napadeného usnesení, nicméně výrok usnesení, včetně naplnění všech tří vazebních důvodů, potvrdil jako správný.

II.

Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odůvodnění obvodního soudu je nepřezkoumatelné, což potvrdil ve svém usnesení následně i městský soud. Městský soud však namísto zrušení napadeného usnesení toliko doplnil odůvodnění a stížnost stěžovatele zamítl. Stěžovatel se domnívá, že je-li rozhodnutí obvodního soudu nepřezkoumatelné, a tudíž nicotné, městský soud je nemůže sám přezkoumat, ale musí je zrušit.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud je při posuzování tzv. vazebních rozhodnutí obecných soudů oprávněn zasáhnout především tehdy, shledá-li, že rozhodnutí soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem, nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti. Ve vazebních rozhodnutích je potřeba na základě posouzení důkazů a zjištěných skutečností zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě a pečlivě odůvodněno. Soudy tudíž mají povinnost vykládat jednotlivá zákonná ustanovení v první řadě z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod. Tuto povinnost lze dovozovat rovněž z práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jejichž porušení stěžovatel namítá.

9. Součástí ústavních záruk řádného procesu je požadavek náležitého odůvodnění soudních rozhodnutí [nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257) a ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 1/03 (N 15/32 SbNU 131; 153/2004 Sb.)]. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí. Jeho nezbytný rozsah se přitom odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení, s kterými se soudy musí adekvátně vypořádat [usnesení ze dne 25. 10. 1999 sp. zn. IV. ÚS 360/99 (U 68/16 SbNU 363) a nález ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 (N 207/54 SbNU 565); též např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994 ve věci stížnosti č. 16034/90 Van de Hurk proti Nizozemí, bod 61 odůvodnění, a ze dne 9. 12. 1994 ve věci stížnosti č. 18390/91 Ruiz Torija proti Španělsku, bod 29 odůvodnění]. Odůvodnění jako celek musí účastníkům řízení umožňovat seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti. Pro přesvědčivost soudního rozhodnutí je třeba, aby soudy reagovaly na podstatné argumenty a námitky stěžovatelů a vysvětlily, proč je nepřijaly. Požadavek řádného odůvodnění je tedy jednou ze základních podmínek spravedlivého, resp. ústavně souladného rozhodnutí, přičemž vyplývá i z ústavního zákazu výkonu libovůle soudy (čl. 2 odst. 2 Listiny a § 125 odst. 1 trestního řádu).

10. Stěžovatel uvádí, že usnesení obvodního soudu, kterým byl vzat do vazby, je nepřezkoumatelné a zakládá tedy zásah do jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud se však neztotožňuje s argumentací stěžovatele o povinnosti městského soudu zrušit rozhodnutí obvodního soudu pro jeho nepřezkoumatelnost. Stěžovateli lze přisvědčit potud, že z jistých pasáží odůvodnění napadeného usnesení obvodního soudu nelze seznat, z jakého důvodu považuje za naplněné vazební důvody, neboť neuvádí konkrétní okolnosti zjištěné v dané věci (např. důvody vazby útěkové), což je nezbytná podmínka pro naplnění vazebního důvodu, a tudíž pro omezení osobní svobody tak, jak je uvedeno výše v bodě 8. Nicméně je nutné odmítnout stěžovatelovu výtku o nicotnosti napadeného usnesení obvodního soudu. Uvedený nedostatek byl zcela napraven zásahem městského soudu, který vadu zhojil tím, že ve svém usnesení přesně specifikoval naplnění důvodů vazby. Jelikož tedy usnesení obvodního soudu vykazovalo nedostatky v odůvodnění (nikoliv ve výroku), byl městský soud oprávněn a povinen zmiňované vady sám napravit; ani kdyby tak však neučinil, nebylo by rozhodnutí obvodního soudu nicotným. Kasace usnesení obvodního soudu by byla v rozporu s principem procesní ekonomie, neboť městský soud se zcela ztotožnil s výrokem obsaženým v napadeném usnesení obvodního soudu. Ústavní soud proto neshledává zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť řízení před soudy jako celek naplňuje záruky vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny.

11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2020

Jiří Zemánek v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru