Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3911/14 #1Usnesení ÚS ze dne 15.01.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.3911.14.1
Datum podání12.12.2014
Napadený akt

zákon; 155/1995 Sb.; o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů; § 37/2

Ostatní dotčené předpisy

155/1995 Sb., § 37 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3911/14 ze dne 15. 1. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o návrhu navrhovatele Ing. Karla Vítka CSc., na "zrušení diskriminačního opatření vůči pracujícím důchodcům v předčasném důchodu", takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dle listin připojených k návrhu Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 14. 7. 2014 č. j. X uložila navrhovateli povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu v částce 145 064 Kč z důvodu, že mu v období od 1. 9. 2012 do 30. 9. 2012 a od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dle § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nenáležela výplata starobního důchodu, na který mu vznikl nárok dle § 31 tohoto zákona do dosažení důchodového věku, neboť "vykonával výdělečnou činnost v rozsahu, který založil účast na důchodovém pojištění, a vykonával výdělečnou činnost". Námitky navrhovatele Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 8. 10. 2014 č. j. X-PB zamítla a současně jej (nad rámec poučení) informovala, že proti rozhodnutí může podat žalobu dle § 65 soudního řádu správního, a to včetně lhůty a místa k jejímu podání.

Navrhovatel se svým návrhem domáhá, aby Ústavní soud zrušil "diskriminační opatření" podle něhož "si důchodce v předčasném důchodu nesmí vydělat, ani když potřebuje řešit své závazky a pokud si vydělá, musí důchod vrátit"; jinými slovy domáhá se zrušení § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož "výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1", jenž správní orgán v jeho právní věci aplikoval.

Dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem.

Okruh subjektů oprávněných k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je vymezen v ustanovení § 64 zákona o Ústavním soudu; dle § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky] "ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona".

Podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Jestliže se však navrhovatel domáhá zrušení zákonného ustanovení, aniž by současně s tímto návrhem podal i ústavní stížnost dle § 72 zákona o Ústavním soudu, je nevyhnutelné na podaný návrh nahlížet jako na návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu], neboť ani jiné ústavní podmínky pro jeho legitimaci k takovému návrhu splněny nejsou.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh navrhovatele podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Pro úplnost pak stojí za zaznamenání, že i za situace, kdyby bylo možno o podaném návrhu uvažovat současně jako i o ústavní stížnosti (čemuž ale obsah nesvědčí), byl by dán důvod pro jeho odmítnutí rovněž, neboť by šlo o ústavní stížnost nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], jestliže před jejím podáním navrhovatel - a to zjevně - dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon (zde soudní řád správní ve formě žaloby a kasační stížnosti) k ochraně jeho práv poskytuje [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud nepřehlédl, že navrhovatel vznesl předmětný požadavek bez toho, že byl zastoupen advokátem (viz § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), leč k odstranění této vady jej nevyzýval, neboť ani její náprava by nemohla ničeho změnit na tom, že jeho návrh není způsobilý meritorního projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru