Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 388/21 #1Usnesení ÚS ze dne 02.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ústí nad Labem
KATASTRÁLNÍ ÚŘAD - Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
správní rozhodnutí
účastník řízení
osoba/oprávněná
katastrální úřad
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.388.21.1
Datum podání10.02.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

13/2014 Sb., § 10 odst.1

139/2002 Sb., § 9 odst.6

357/2013 Sb., § 74 odst.4, § 74 odst.2, § 56 odst.5

500/2004 Sb., § 156 odst.2, § 156 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 388/21 ze dne 2. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Lišky, zastoupeného JUDr. et Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. 2 As 331/2019-26, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 4. 10. 2019, č. j. 59 A 58/2018-37, a rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci ze dne 2. 5. 2018, č. j. ZKI LI-O-6/169/2018-7, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jinými bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na svobodu projevu a právo na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny, právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a princip zákonných limitů výkonu státní moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa (dále jen "katastrální úřad") zrušil převzetí výsledků zeměměřické činnosti - elaborátu zjišťování hranic neřešených pozemků při komplexní pozemkové úpravě; tento elaborát přitom zpracovával stěžovatel jako oprávněný zeměměřický inženýr. Katastrální úřad tak učinil proto, že elaborát údajně obsahoval zjevné vady, které jeho přijetí bránily. Odvolání stěžovatele proti zmíněnému rozhodnutí katastrálního úřadu bylo ústavní stížností napadeným rozhodnutím Zeměměřického katastrálního inspektorátu v Liberci (dále jen "inspektorát") zamítnuto jako nepřípustné, neboť podle inspektorátu stěžovatele nelze považovat za dotčenou osobu, kterou je v daném případě jen Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Liberecký kraj - pobočka Česká Lípa (dále jen "státní pozemkový úřad"). Za dotčenou osobu nelze ve vztahu ke katastrálnímu úřadu považovat ani obchodní společnost ALINEX s. r. o., pro niž stěžovatel jako zhotovitele zeměměřických prací elaborát vypracovával.

3. Stěžovatel se proti rozhodnutí inspektorátu bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud"), který ji v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl, neboť stejně jako inspektorát shledal, že stěžovatel nemůže být v posuzované věci považován za dotčenou osobu.

4. Následná kasační stížnost stěžovatele byla ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta. Rozhodnutí krajského soudu totiž nelze považovat za nepřezkoumatelné, jelikož předmětem přezkumu v případě rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost je toliko posouzení dodržení zákonných podmínek pro takový postup, tedy toho, zda se jednalo o nepřípustné odvolání. K žádným jiným otázkám se proto krajský soud ve svém rozhodnutí vyjadřovat ani nemohl. Krajský soud proto podle Nejvyššího správního soudu přezkoumal úvahy inspektorátu jako žalovaného ohledně okruhu osob oprávněných podat odvolání a shledal je správnými. Stěžovatel do tohoto okruhu nespadá a jeho odvolání proto nebylo přípustné. S ohledem na tento závěr krajský soud nepochybil, když se nezabýval dalšími žalobními námitkami stěžovatele. Pokud přitom právní úprava týkající se pozemkových úprav výslovně zmiňuje zpracovatele jejich návrhu (zde stěžovatele), činí tak pouze z důvodu stanovení povinnosti Státního pozemkového úřadu zajistit ověření příslušných podkladů odborně způsobilou osobou, nikoliv jako zakotvení jakýchkoliv veřejných subjektivních práv nebo povinností této odborně způsobilé osobě. Stěžovatel tedy ani podle Nejvyššího správního soudu nemůže být považován za dotčenou osobu.

5. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

8. Ke konkrétním námitkám stěžovatele uvádí Ústavní soud následující.

9. Namítá-li stěžovatel překvapivost rozhodnutí odvolacího správního orgánu, když tento vyšel z toho, že stěžovatel není dotčenou osobou, pak takový argument stěžovatele z hlediska ústavněprávního přezkumu neobstojí, neboť stěžovatel se proti tomuto závěru mohl bránit v navazujícím řízení před správními soudy, což ostatně také činil. Krajský i Nejvyšší správní soud se přitom se stěžovatelem zpochybňovaným závěrem (zda je či není dotčenou osobou) řádně zabývaly, na stěžovatelovu argumentaci reagovaly a ani Ústavní soud proti jejich závěru, že stěžovatel v daném řízení dotčenou osobu nebyl, ničeho nenamítá. Ani skutečnost, že stěžovateli nebyla vrácena jím projektovaná dokumentace k pozemkové úpravě, totiž jeho legitimaci k podávání opravných prostředků v daném řízení založit nemohla, zvláště když sám stěžovatel v řízení před správními soudy uváděl (srov. k tomu odst. 31 odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu), že se vydání jím zpracované dokumentace může domoci v jiném řízení správní žalobou.

10. Důsledně vzato pak stěžovatel ani v ústavní stížnosti nevysvětluje, o která jeho veřejná subjektivní práva v řízení, v němž měl údajně mít postavení dotčené osoby, vlastně šlo. Stěžovatel měl totiž uzavřenu soukromoprávní smlouvu s obchodní společností ALINEX s. r. o., která Státnímu pozemkovému úřadu zeměměřické práce dodala (ten jí následně vypověděl smlouvu). Pokud již správní orgány ve svých rozhodnutích dovodily, že postavení dotčené osoby neměla ani tato obchodní společnost, o to vzdálenější vztah k rozhodnutí, podle něhož došlo ke zrušení převzetí výsledků zeměměřických činností, měl logicky stěžovatel; proto je poněkud nepřiléhavý stěžovatelův odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 542/09 ze dne 27. 4. 2010 (N 93/57 SbNU 221; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz/), neboť stěžovatel není eventuálním opomenutým účastníkem stavebního řízení (a nedošlo v jeho věci ani k tomu, že by soud odmítal posoudit správní rozhodnutí jen proto, jak je označeno) či odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2020, čj. 2 As 116/2017-94 (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná pod www.nssoud.cz), týkající se nesprávných údajů z výpisu Rejstříku trestů.

11. Nepřiléhavé je také stěžovatelovo východisko, že odmítl-li katastrální úřad vycházet ze stěžovatelem vypracovaných podkladů, porušil tím jeho právo na svobodu projevu a právo na informace ve smyslu čl. 17 Listiny. Svobody projevu stěžovatele se totiž katastrální úřad nedotkl už proto, že stěžovateli nijak nezakazoval vyjevit jeho odborný názor. Svoboda projevu však rozhodně nezahrnuje i "nárok" na to, aby byl právní názor kohokoliv bezvýhradně přijat. Ve stěžovatelově případě pak nebylo porušeno ani právo na informace, neboť to je ve smyslu čl. 17 Listiny pojímáno jako právo primárně politické, mající veřejnosti umožnit účastnit se výkonu a kontrolovat výkon veřejné moci. Stěžovateli jde naopak o to, že nebyl akceptován jeho odborný názor a nebyly mu vráceny jím zpracované podklady. Stěžovatelovy situace se tedy ochrana poskytnutá právům podle čl. 17 Listiny přímo nedotýká. Z uvedeného také vyplývá, že nebyl-li stěžovatel účasten na řízení o zrušení přijetí výsledků zeměměřických prací, nemohla být porušena ani zásada rovnosti účastníků řízení -pokud stěžovatel namítá, že došlo ke zvýhodnění Státního pozemkového úřadu, který účastníkem správního řízení podle správních soudů byl.

12. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele a proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru