Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3868/13 #2Usnesení ÚS ze dne 30.06.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUDNÍ EXEKUTOR - Kladno - Kučera Petr
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
Exekuce
řízení/zastavení
opravný prostředek - řádný
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.3868.13.2
Datum podání19.12.2013
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 55

99/1963 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3868/13 ze dne 30. 6. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Josefa Cupky, zastoupeného Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 583/15, směřující proti exekučnímu příkazu soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad se sídlem Kladno, ze dne 30. 10. 2013, č.j. 150 EX 15/11-162, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 19. 12. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného exekučního příkazu s odůvodněním, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel požádal i o přednostní projednání věci (§ 39 zákona o Ústavním soudu).

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že vystupuje jako povinný v rámci exekučního řízení, vedeného Exekutorským úřadem Kladno, a to pro povinnost vydat oprávněnému úřední překlad v exekučním titulu blíže specifikované listiny. Napadeným exekučním příkazem bylo rozhodnuto o uložení pokuty stěžovateli ve výši 100.000,- Kč s odůvodněním, že exekuci ukládáním pokut lze provést v případě, kdy způsobem uvedeným v § 351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se vykonávají tituly, které ukládají povinnému povinnost k nezastupitelnému jednání nebo povinnost něco strpět nebo povinnost něčeho se zdržet. Z ústavní stížnosti, jakož i jejích příloh, dále vyplynulo, že stěžovatel (přestože v ústavní stížnosti uvedl, že proti exekučnímu příkazu není žádného opravného prostředku) podal za účelem ochrany svých práv již dříve návrh na zastavení exekuce (z důvodu, že vymáhaná povinnost byla stěžovatelem již splněna, a dále proto, že exekuce je vedena nezákonným způsobem, neboť exekuci ukládáním pokut nelze vést v případě, že předmětem exekuce je povinnost k vydání věci). O tomto návrhu stěžovatele pak bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 11. 2013, č.j. 36 EXE 41115/2011-194, tak, že návrh stěžovatele na zastavení exekuce byl zamítnut.

3. Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

4. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto procesního prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, jež se promítá v níže uvedených ustanoveních, je její subsidiarita, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (čl. 4 Ústavy).

5. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 citovaného zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 citovaného zákona).

6. V usnesení ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 51/05 (U 4/52 SbNU 773), Ústavní soud konstatoval, že "platná právní úprava v ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 268 o. s. ř.".

7. Ústavní soud si je vědom, že s ohledem na paralelnost procesu zahájeného exekučního řízení a řízení o soudních prostředcích, jež mají sloužit k nápravě pochybení v exekučním řízení, mohou v praxi nastat takové faktické situace, kdy náprava eventuálních vad či excesů v postupu exekutora, zasahujících citelně do práv účastníků řízení, není dostatečně rychlá a efektivní. Vzhledem k požadavku ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vyplývajícímu ze subsidiárního charakteru ústavní stížnosti, však Ústavní soud musí trvat na vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje (srov. usnesení ze dne 12. 9. 2013, sp. zn. I. ÚS 2181/12, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

8. Stěžovatel, jak sám uvedl v ústavní stížnosti, možnosti podat návrh na zastavení exekuce využil. Jak bylo Ústavním soudem zjištěno, využil stěžovatel též možnosti podat odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 11. 2013, č.j. 36 EXE 41115/2011-194, jímž byl jeho návrh na zastavení exekuce zamítnut. Ústavním soudem bylo dále zjištěno, že Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 26. 2. 2014, č.j. 39 Co 486/2013-233, odvolání stěžovatele částečně vyhověl, když rozhodl o zastavení exekuce nařízené ukládáním pokut, jež byla nařízena mj. ústavní stížností napadeným exekučním příkazem ze dne 30. 10. 2013, č.j. 150 EX 15/11-162, a dále o tom, že se usnesení soudu prvního stupně v části, v níž soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce z dalších důvodů (stěžovatelem tvrzené splnění vymáhané povinnosti a z toho vyplývající nemožnost plnění), se zrušuje a v tomto rozsahu se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Z výše uvedeného tak zřejmě vyplývá, že exekuce ukládáním pokut nařízená ústavní stížností napadeným exekučním příkazem již byla zastavena. Tím odpadl i samotný předmět řízení před Ústavním soudem, neboť stěžovatel se tak domohl ochrany svých ústavně garantovaných práv přímo v řízení před obecnými soudy, neboť odvolací soud přisvědčil jeho názoru, že exekutorem zvolený způsob exekuce není v daném případě přípustný.

10. Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

11. Jestliže ústavní stížnost nebyla způsobilá věcného projednání, nebylo možné rozhodnout ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu, nicméně Ústavní soud v souzené věci postupoval tak, aby došlo - pokud možno - k jejímu neprodlenému vyřízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru