Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3844/13 #1Nález ÚS ze dne 30.10.2014Povaha sociální sítě Facebook; protiústavnost uložení pořádkové pokuty za výroky učiněné proti policejnímu orgánu na síti Facebook

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE - OŘ policie Praha III, SKPV, OOK
SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/vyloučení svévole
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /zákonem stanovený post... více
Věcný rejstříkodůvodnění
opatření/pořádkové
policista
Trestní řízení
Policie České republiky
Usnesení
pokuta
Telekomunikace
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 201/75 SbNU 259
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.3844.13.1
Datum vyhlášení25.11.2014
Datum podání17.12.2013
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 2 odst.3

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 13, čl. 36, čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 66 odst.1, § 88a odst.1, § 158 odst.3, § 88a odst.4

40/2009 Sb., § 201 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Povaha sociální sítě Facebook není jednoznačně soukromá či veřejná, neboť záleží na každém uživateli, jakou míru ochrany soukromí na svém profilu zvolí. Rozhodnou-li se orgány činné v trestním řízení zjišťovat z facebookového profilu informace soukromé povahy, musí jejich postupy dodržovat rámec stanovený právními předpisy a respektovat obecné principy, na nichž je založena činnost státních orgánů, zejména v maximální možné míře šetřit ústavně zaručená práva a svobody dotčených osob.

Pokud musí orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů v nezbytné míře přistoupit k určitému omezení základních práv a svobod účastníků řízení (vč. odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži dotčené osoby.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 30. 10. 2014 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele D. V. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 20 Nt 1686/2013 ve spojení s usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality ze dne 8. 10. 2013, č. j. KRPA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ, pro rozpor s čl. 13 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Napadeným usnesením policejního orgánu byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10.000 Kč za to, že svým jednáním na sociální síti Facebook snižoval v průběhu trestního řízení, vedeného proti jeho osobě, před ostatními svědky a poškozenými autoritu policejního orgánu, vážnost a důstojnost jeho funkce a ohrožoval důvěru v jeho činnost. Napadeným usnesením obvodní soud usnesení policejního orgánu zrušil a nově rozhodl tak, že se stěžovateli ukládá pořádková pokuta 5 000 Kč.

Vytýkaného jednání se měl stěžovatel dopustit tím, že na síti Facebook v rámci soukromé komunikace s poškozeným L. K. uvedl na adresu policejního orgánu několik potenciálně urážlivých výroků a také uveřejnil obrázek, na nějž svědek T. B. reagoval příspěvkem komentujícím policejní orgán. Stěžovatel namítal, že v jeho věci došlo ke zneužití institutu pořádkové pokuty a policejní orgán mu ji udělil na základě zcela privátní komunikace, bez toho, že by stěžovatel byl dal souhlas se sledováním své elektronické komunikace ve smyslu § 88a odst. 4 trestního řádu. Podle stěžovatele je napadené usnesení policejního orgánu nedostatečně odůvodněno; obvodní soud mu navíc neposkytl náležitou ochranu, čímž měl porušit jeho právo na spravedlivý proces.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud se při posuzování dané věci zaměřil v prvé řadě na povahu sociální sítě Facebook, z níž policejní orgán získal údaje o výrocích, za něž stěžovateli následně uložil pořádkovou pokutu. V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že každý uživatel si může individuálně nastavit kromě jiného i rozsah sdílení uveřejňovaných informací a pomocí nástrojů ochrany soukromí má možnost zvolit, kdo uvidí jím zveřejňovaný nebo jeho se týkající obsah, kdo a jak jej může kontaktovat a vyhledávat. Profil uživatele na síti Facebook tak může fungovat jako veřejný pro všechny uživatele sítě Facebook, popř. i všechny uživatele internetu, nebo jako uzavřený, určený pouze určitému okruhu uživatelů nebo konkrétním uživatelům. Rovněž obsah osobní stránky uživatele, tedy zejména zprávy s jinými uživateli, příspěvky a multimediální obsah, může být přístupný všem osobám v síti Facebook, resp. internet, ale také jen určitým osobám nebo skupinám osob.

Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud neztotožnil se závěry obvodního soudu, že síť Facebook není určena pro soukromou konverzaci. Podle Ústavního soudu není povaha sociální sítě Facebook jednoznačně soukromá či veřejná, neboť vždy záleží na konkrétních uživatelích, jakou míru ochrany soukromí na svém profilu zvolí. Rozhodnou-li se orgány činné v trestním řízení zjišťovat v rámci trestního řízení z facebookového profilu informace soukromé povahy, musí jejich postupy dodržovat rámec stanovený právními předpisy a respektovat obecné principy, na nichž je založena činnost státních orgánů, zejména v maximální možné míře šetřit ústavně zaručená práva a svobody dotčených osob. V napadených usneseních přitom není nijak specifikováno, jakým způsobem policejní orgán získal informace, na nichž založil své rozhodnutí uložit stěžovateli pořádkovou pokutu, resp. jak se předmětná komunikace dostala do jeho sféry a za jakým účelem si ji policejní orgán opatřil; tato skutečnost vyplývá až z vyjádření policejního orgánu k ústavní stížnosti.

Postup, který policejní orgán zvolil (získání tzv. printscreenů dotčené komunikace z profilu strany řízení, F. N.), podle Ústavního soudu přitom zjevně obchází ustanovení trestního řádu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Ústavní soud připomněl, že pokud orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů musí v nezbytné míře přistoupit k určitému omezení základních práv a svobod účastníků řízení (vč. odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži dotčené osoby, jako se tomu stalo v projednávané věci. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými usneseními bylo porušeno stěžovatelovo právo na tajemství zpráv a záznamů dle čl. 13 Listiny a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny, a proto je zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jaroslav Fenyk. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 3844/13 ze dne 30. 10. 2014

N 201/75 SbNU 259

Povaha sociální sítě Facebook; protiústavnost uložení pořádkové pokuty za výroky učiněné proti policejnímu orgánu na síti Facebook

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 30. října 2014 sp. zn. III. ÚS 3844/13 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dmitri Vesselovski, zastoupeného Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK, ze dne 8. 10. 2013 č. j. KRPA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013 sp. zn. 20 Nt 1686/2013, jimiž byla stěžovateli uložena pořádková pokuta za snižování vážnosti, autority a důstojnosti policejního orgánu prostřednictvím sociální sítě, za účasti Policie České republiky a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení.

I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013 sp. zn. 20 Nt 1686/2013 ve spojení s usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK, ze dne 8. 10. 2013 č. j. KRPA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ byla porušena základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 13 a 36 Listiny základních práv a svobod.

II. Tato rozhodnutí se proto zrušují.

Odůvodnění:

I.

1. Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví specifikovaná rozhodnutí policejního orgánu a obvodního soudu.

2. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK, ze dne 8. 10. 2013 č. j. KRPA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ byla podle § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád") stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že svým jednáním pomocí sociální sítě před ostatními svědky a poškozenými snižoval autoritu policejního orgánu, ohrožoval důvěru v jeho činnost a snižoval vážnost a důstojnost jeho funkce.

3. Proti výše uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013 sp. zn. 20 Nt 1686/2013 tak, že se podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu za použití § 146a odst. 2 trestního řádu napadené usnesení zrušuje v celém rozsahu a znovu se rozhoduje tak, že se podle § 66 odst. 1 trestního řádu ukládá stěžovateli pořádková pokuta ve výši 5 000 Kč.

II.

4. Stěžovatel má za to, že postupem policejního orgánu ve formě nezákonné a neoprávněné kontroly komunikace dvou uživatelů sítě Facebook a následně vydáním rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty a dále postupem Obvodního soudu pro Prahu 9, který se nevypořádal se stížnostními důvody stěžovatele, byla porušena základní práva stěžovatele a svobody zaručené ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně stěžovatel namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 13 Listiny

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti upozorňuje, že omezení základních práv a svobod nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. V daném případě došlo podle mínění stěžovatele ke zneužití uvedeného institutu pořádkové pokuty jak policejním orgánem, tak obecným soudem, jelikož účelem pořádkové pokuty je vypořádat se s tím, kdo ruší a maří trestní řízení či se vůči orgánům činným v trestním řízení chová urážlivě. Příspěvky soukromé komunikace mezi dvěma uživateli sociální sítě však dle stěžovatele jednak nejsou jednáním v rámci trestního řízení, navíc dle jeho názoru nejsou ani jednáním či úkonem, který by bylo možno považovat za adresovaný policejnímu orgánu. Za situace, kdy byla stěžovateli udělena pořádková pokuta na základě zcela privátní komunikace, která nebyla učiněna v trestním řízení a která zejména nebyla určena žádnému z orgánů činných v trestním řízení, a tedy ani policejnímu orgánu, nemůže tato komunikace podle stěžovatele naplnit podmínky stanovené v § 66 trestního řádu.

6. Stěžovatel namítá, že komunikace mezi ním a L. K. je ryze soukromou záležitostí těchto osob, přičemž stěžovatel neudělil policejnímu orgánu souhlas s poskytnutím údajů o telekomunikačním provozu ve smyslu § 88a odst. 4 trestního řádu. Pokud policejní orgán takovou komunikaci kontroloval a nikým nezván se považoval za adresáta této komunikace, navíc aniž by k takové činnosti disponoval jakýmkoliv oprávněním ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu o možnostech sledování a kontroly telekomunikačního provozu, porušil tak podle stěžovatele jeho právo na ochranu soukromí a soukromé komunikace.

7. Stěžovatel dále uvádí, že policejní orgán také neodůvodnil, jak dospěl k závěru, že vzkazy, které jsou v napadeném usnesení citovány, napsal skutečně stěžovatel, když u internetové sítě Facebook není možné vyloučit manipulaci ze strany třetích osob se vzkazy a sděleními na této síti. Podle přesvědčení stěžovatele také policejní orgán nezdůvodnil, co je na konkrétních vzkazech urážlivého.

8. V neposlední řadě došlo dle stěžovatele i k porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny, neboť stěžovateli nebyla poskytnuta ochrana ze strany Obvodního soudu pro Prahu 9, který tak nelze považovat za nestranný ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Obvodní soud podle stěžovatele pominul skutečnost, že předmětné příspěvky byly komunikací mezi dvěma fyzickými osobami a nebyly určeny ani adresovány policejnímu orgánu, stejně jako se nezabýval ani otázkou oprávněnosti použití údajů zjištěných v rámci telekomunikačního provozu, kterým je i provoz komunikační sítě Facebook. Tento soud dle názoru stěžovatele podlehl policejním orgánem systematicky budovanému dojmu o údajné homosexuální orientaci stěžovatele, jakožto příčině jeho zájmu o L. K. (roč. 1998), a o údajném zneužití osoby L. K. stěžovatelem. Tato podezření však nebyla a nejsou ničím podložena, navíc sám L. K. takovou možnost výslovně vyloučil.

9. V této souvislosti stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil také usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 13. 12. 2013 sp. zn. 2 ZT 318/2013, ze kterého vyplývá, že podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu se ke stížnosti stěžovatele proti usnesení, jímž bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání a sděleno obvinění stěžovateli pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, napadené usnesení ruší a policejnímu orgánu se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

III.

10. S ohledem na charakter námitek uplatněných stěžovatelem a obsah vyjádření vedlejších účastníků (viz následující bod IV) považuje Ústavní soud za vhodné nyní blíže specifikovat obsah ústavní stížností napadených usnesení.

11. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK, ze dne 8. 10. 2013 č. j. KRPA-127944-104/TČ-2013-001373-TMAZ byla podle § 66 odst. 1 trestního řádu stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč, neboť pomocí sociální sítě Facebook v reakci na poškozeného L. K., který napsal: "Pozdrav pro por. čur. M.(pozn. č.1) :-)))," stěžovatel dne 3. 9. 2013 napsal: ":-)))," a následně: "at tahne do *****," kdy v reakci na tento příspěvek stěžovatele napsal nezletilý svědek T. B.: "Haha, dobrý por. čur. :-) :-) :-)." Dne 17. 9. 2013 vložil stěžovatel na sociální síť Facebook obrázek autobusu s názvem: "L. K. Copyright (c) All Rights Reserved", kdy pod tento příspěvek vložil poškozený L. K. komentář: "vysoudim miliony na autorskejch pravech :-))" a na toto reagoval stěžovatel příspěvkem: "Aha ... Podej Trestni Oznameni M. :-)." Následně dne 25. 9. 2013 vložil stěžovatel na sociální síť Facebook obrázek, na kterém jsou zobrazené dveře autobusu, s textem: "Vynalez dilny na otevirani 3501 ... ted uz tam vleze kde kdo :-)" a na toto reagoval svědek T. B. příspěvkem: "I M." Stěžovatel se dle usnesení policejního orgánu vůči němu chová urážlivě, jelikož je prověřován ve věci ohrožování výchovy dítěte dle ustanovení § 201 odst. 1 trestního zákoníku a dne 12. 4. 2013 byly v tomto směru zahájeny úkony v trestním řízení.

12. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení vyplývá, že stěžovatel měl na Facebooku slovně napadat policejní orgán, konkrétně přímo poručíka M. M., který jeho věc prověřuje, a měl se tedy chovat k orgánu činnému v trestním řízení urážlivě. Svým jednáním pomocí sociální sítě měl snižovat autoritu policejního orgánu před ostatními svědky a poškozenými, ohrožovat důvěru v činnost policejního orgánu a snižovat vážnost a důstojnost funkce policejního orgánu. Navíc měl svým jednáním vzbuzovat u nezletilého svědka T. B. a poškozeného L. K. návyky, že takto je normální vyjadřovat se o policejním orgánu. V odůvodnění usnesení je dále uvedeno, že pokud se stěžovateli nelíbí vedení jeho věci před policejním orgánem, může a mohl využít svých práv daných trestním řádem a zákonem, tedy dávat např. stížnosti a podněty nadřízeným policejního orgánu, a ne své názory popisovat pomocí sociální sítě Facebook. Dále byl stěžovatel v napadeném usnesení upozorněn, že dle § 66 odst. 1 trestního řádu je možno uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, a to opakovaně, proto by se měl nadále zdržet této aktivity a nechovat se urážlivě k orgánům činným v trestním řízení.

13. Z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2013 sp. zn. 20 Nt 1686/2013 pak vyplývá, že obvodní soud dospěl v rámci opravného řízení k závěru, že policejní orgán postupoval v souladu se zákonem, když stěžovateli pořádkovou pokutu uložil. Ze spisového materiálu je dle soudu patrné, že stěžovatel se opakovaně vůči policejnímu orgánu choval urážlivě, a to svými příspěvky na sociální síti Facebook. Dle názoru soudu předmětné příspěvky na sociální síti těžko uveřejňovala jiná, cizí osoba, když je dle soudu ze samotných příspěvků zřejmé, že tyto musela uveřejňovat osoba, která je s celým případem pečlivě obeznámena. Navíc uveřejňování příspěvků je vázáno na uživatele konkrétního účtu Facebooku, kdy ze spisového materiálu je patrné, že se jednalo právě o účet stěžovatele, přičemž každý facebookový účet je chráněn heslem. Dle názoru soudu je tak ze všech souvislostí daného případu patrné, že předmětné příspěvky uveřejňoval na síti Facebook právě stěžovatel.

14. Soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že na samotných příspěvcích není nic urážlivého. V daném případě není dle soudu třeba, aby sama užívaná slova či pojmy byly urážlivé, ale postačuje, pokud je ze samotného kontextu patrné, že se jedná o urážku. Obvodní soud tedy dospěl k závěru, že příspěvky uveřejněné na sociální síti spolu s kontextem, ze kterého vycházejí, jsou vůči policejnímu orgánu urážlivého a zesměšňujícího charakteru.

15. K argumentu stěžovatele, že příspěvky na sociální síti Facebook jsou privátního charakteru, kdy předmětné vzkazy nebyly použity v rámci trestního řízení, soud konstatoval, že pro použití opatření dle § 66 odst. 1 trestního řádu není třeba, aby bylo urážlivé chování vůči orgánům činným v trestním řízení použito v trestním řízení, ale k využití tohoto opatření postačuje skutečnost, že se konkrétní osoba chová urážlivě, kdy za urážlivé chování je zcela jistě možné považovat i snižování vážnosti a důstojnosti funkce. Současně se obvodní soud rovněž neztotožnil s názorem stěžovatele, že by sociální síť Facebook byla určena k privátní komunikaci. Facebook je dle soudu definován jako rozsáhlý společenský webový systém, jehož cílem je zejména komunikace mezi uživateli, tvorba a udržování vztahů mezi uživateli a sdílení dat, přičemž je deklarováno, že jej k tomuto účelu v současné době využívá aktivně přes miliarda uživatelů, kdy toto jsou všeobecně známé skutečnosti. Pokud se stěžovatel rozhodl využít sociální síť Facebook a komunikovat jejím prostřednictvím, je rovněž na něm, aby nesl následky svého chování, včetně uložené pořádkové pokuty.

16. S ohledem na výše uvedené tak obvodní soud dospěl k závěru, že postup policejního orgánu byl zcela v souladu se zákonem. Soud se pouze neztotožnil s výší pořádkové pokuty, a to vzhledem k výši pořádkových pokut, které jsou standardně v rámci trestního řízení ukládány. Soud vzal v úvahu možný příjem stěžovatele, který se živí jako řidič autobusu, a jako adekvátní pak shledal pořádkovou pokutu ve výši 5 000 Kč, kdy takto vysoká pokuta by dle názoru soudu měla být pro stěžovatele dostatečným ponaučením ohledně jeho chování vůči orgánům činným v trestním řízení.

IV.

17. K posouzení důvodnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení.

18. Obvodní soud pro Prahu 9 jako účastník řízení ve svém vyjádření ze dne 24. 7. 2014 zcela odkázal na spisový materiál a odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení obvodního soudu.

19. Dne 25. 7. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno obsáhlé vyjádření Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK, 3. oddělení, coby účastníka řízení.

20. Policejní orgán uvedl, že se o skutečnosti, že se o něm píše na Facebooku, dozvěděl od svědka F. N. (roč. 1995), a to v souvislosti s jeho podáním vysvětlení dle § 158 odst. 6 trestního řádu dne 26. 9. 2013, který následně policejnímu orgánu dobrovolně umožnil přístup na svůj facebookový profil k zajištění předmětné komunikace. Komunikace byla zajištěna formou tzv. printscreenů, tedy sejmutím obrazovky počítače do obrazového souboru. Policejní orgán tak po urážlivých vzkazech dle svého vyjádření nepátral z vlastní iniciativy, ale byl na ně upozorněn v rámci probíhajícího trestního řízení. Postup dle § 88a trestního řádu by nebylo dle policejního orgánu možno využít, neboť společnost Facebook má sídlo v USA (Facebook Inc., 1601 Willow Road, Menlo Park, CA 94025, Spojené státy Americké), tedy jediná další možnost získání těchto údajů by byla cestou právní pomoci.

21. Pořádkovou pokutou postižené urážlivé chování sice nebylo dle vyjádření policejního orgánu uskutečněno v průběhu úkonu trestního řízení, ale bylo uskutečněno v souvislosti s trestním řízením, v době, kdy toto řízení probíhalo, a bylo způsobilé ovlivnit vážnost policejního orgánu. Policejní orgán tak má za to, že skutková podstata § 66 odst. 1 trestního řádu "kdo se k policejnímu orgánu chová urážlivě" byla jednáním stěžovatele naplněna.

22. Policejní orgán v odůvodnění usnesení skutečnost, zda autorem citovaných vzkazů je skutečně stěžovatel, neodůvodňoval, neboť měl za to, že toto je nesporné, neboť předmětné vzkazy byly psány z facebookového účtu "Facebook.com/dimo.6523" s vyplněným jménem stěžovatele. Účet v síti Facebook je chráněn heslem, které si volí sám uživatel, takže se do něj dle názoru policejního orgánu nemůže přihlásit cizí osoba. Ze všech těchto skutečností je tak dle policejního orgánu patrné, že autorem příspěvku je právě stěžovatel.

23. Pokud jde o urážlivost citovaných příspěvků, policejní orgán ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel "odlajkoval" (pozn. č. 2) vzkaz L. K. "Pozdrav pro por. čur. M. M. :-)))", přičemž zkratka čur. je evidentně zkratkou vulgárního slova, a dále v konverzaci uvádí "ať táhne do *****", což policejní orgán opět považuje za vulgarismus, přestože vulgární slovo je nahrazeno hvězdičkami. Výše uvedené vulgarity v použitém kontextu pak mají podle policejního orgánu urážlivý a zesměšňující charakter a ovlivnily následné jednání poškozených a svědků v úkonech trestního řízení (zejména nezletilého L. K.).

24. Policejní orgán uzavírá, že má za to, že žádným způsobem neporušil základní práva a svobody stěžovatele, když získal pouze veřejné údaje ze sítě Facebook a dále údaje, které mu dobrovolně umožnil zajistit svědek F. N. v rámci podání vysvětlení. Institut uložení pořádkové pokuty dle § 66 odst. 1 trestního řádu byl v uvedeném případě použit na základě právního názoru policejního orgánu, jenž byl následně potvrzen rozhodnutím soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9.

25. Dne 11. 8. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena replika stěžovatele k vyjádření policejního orgánu. V té stěžovatel poukazuje na skutečnost, že účty aplikace Facebook nepodléhají jakékoliv registraci či autentizaci, na základě které by bylo možné jednoznačně identifikovat osoby, které na tyto stránky přispívají. Za povšimnutí dle stěžovatele stojí, že policejní orgán ve svém vyjádření již omezil okruh vzkazů pouze na: "Pozdrav pro por. čur. M. M. :-)))" a "ať táhne do *****". Pokud policejní orgán vykládá zkratku "por. čur." jako vulgární výraz, jedná se dle stěžovatele o ryze subjektivní výklad. V případě druhého vzkazu pak policejní orgán neuvádí, o jaké slovo se mělo dle jeho názoru jednat. Stěžovatel upozorňuje, že sám policejní orgán potvrzuje, že první z těchto vzkazů ani nepsal stěžovatel.

26. Stěžovatel také namítá, že policejní orgán si zjednal přístup k předmětné komunikaci teprve prostřednictvím F. N., který to měl policejnímu orgánu údajně umožnit v rámci podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. V této souvislosti stěžovatel vyjadřuje silné pochybnosti o dobrovolnosti zpřístupnění této komunikace ze strany F. N. s ohledem na vlastní zkušenosti s jednáním policejního orgánu. Jako neakceptovatelný se stěžovateli jeví argument policejního orgánu, že postup dle § 88a trestního řádu nebylo možno využít z toho důvodu, že by bylo nutno vyžádat informace cestou právní pomoci.

27. Stěžovatel má za to, že v daném případě byl institut pořádkové pokuty de facto zneužit k postihu stěžovatele v situaci, kdy policejní orgán, který byl o údajné trestné činnosti subjektivně přesvědčen, nedisponoval žádným relevantním důkazem trestné činnosti stěžovatele a zneužil institut pořádkové pokuty pro postih stěžovatele, jehož nemohl jinak dosáhnout, neboť stěžovatel se žádné trestné činnosti v souvislosti s nezletilým L. K. ani jinými osobami nedopustil.

V.

28. Ústavní soud si vyžádal spis Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, SKPV, OOK, 3. oddělení, sp. zn. KRPA-127944/TČ-2013 a spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 20 Nt 1686/2013.

29. Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a příslušného spisového materiálu, přezkoumal postup orgánů činných v trestním řízení, zohlednil vyjádření účastníků řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

30. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Není však součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

31. Je přitom zapotřebí neztrácet ze zřetele skutečnost, že účelem trestního řízení není jenom "spravedlivé potrestání pachatele", ale rovněž "fair" proces. Tomuto elementárnímu požadavku orgány činné v trestním řízení ve věci stěžovatele nedostály, když jednaly svévolně, a to takovým způsobem a v takovém rozsahu, který podle přesvědčení Ústavního soudu zavdává příčinu k posouzení ústavní stížnosti stěžovatele jako opodstatněné.

VI.

32. Ustanovení § 66 trestního řádu stanoví: "Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč."

33. Uložení pořádkové pokuty je jedním z krajních prostředků udržení autority orgánů činných v trestním řízení, respektování jejich příkazů a zachování důstojnosti jednání před nimi. Pořádková pokuta umožňuje zajistit nerušený a důstojný průběh trestního řízení a uposlechnutí příkazů daných podle trestního řádu (§ 1 odst. 1 trestního řádu). Při použití donucovacího prostředku je vždy nutné, aby se tak dělo jen v situacích a mezích stanoveným zákonem a způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud v minulosti dovodil, že musí být vždy nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti vyjmenované v ustanovení § 66 odst. 1 trestního řádu, aby úvaha o uložení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovala principu ústavní ochrany lidských práv a svobod [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1594/10 ze dne 14. 10. 2010 (N 209/59 SbNU 63), nález sp. zn. IV. ÚS 31/05 ze dne 1. 8. 2005 (N 147/38 SbNU 167) nebo nález sp. zn. III. ÚS 766/2000 ze dne 21. 6. 2001 (N 94/22 SbNU 311), všechna rozhodnutí dostupná též na http://nalus.usoud.cz].

34. V souvislosti s okolnostmi konkrétního případu je nejprve zapotřebí zabývat se otázkou, jaký je charakter komunikace na internetové sociální síti Facebook. Aniž by se Ústavní soud cítil povolán k tomu, aby definoval povahu a fungování sociální sítě Facebook jako celku, považuje za nezbytné, s ohledem na specifičnost daného případu, pro účely tohoto nálezu velmi zjednodušeně přiblížit, k čemu tato sociální síť slouží a jak je možno ji používat.

35. Facebook je rozsáhlou multifunkční internetovou sociální sítí. Jedná se o komunikační platformu, která primárně slouží k navazování a udržování vztahů online a k šíření informací. Facebook umožňuje především vytváření sítě sociálních kontaktů, komunikaci mezi uživateli, vzájemné sdílení nejrůznějších multimediálních obsahů, organizaci událostí a prezentaci uživatelů, má však také mnoho dalších funkcí. Po registraci má uživatel možnost vyhledat další uživatele této sítě, se kterými by byl rád v kontaktu, a požádat je o "přátelství" (potvrzení oboustranného zájmu o tento kontakt).

36. Uživatel si může individuálně nastavit kromě jiného i rozsah sdílení uveřejňovaných informací, a pomocí nástrojů ochrany soukromí tak má možnost zvolit, kdo uvidí jím zveřejňovaný nebo jeho se týkající obsah, kdo a jak jej může kontaktovat a vyhledat. Jinými slovy, profil uživatele na sociální síti může fungovat otevřeně (je veřejný pro všechny ostatní uživatele Facebooku nebo dokonce všechny uživatele internetu) nebo uzavřeně (stěžovatel buď obecně volí, jakému okruh uživatelů zveřejní své informace, nebo tuto volbu může provádět i u jednotlivých příspěvků a informací zvlášť).

37. Komunikace na Facebooku může zjednodušeně řečeno probíhat pomocí tzv. "chatu" (diskuze), pomocí zpráv (možnost posílat si zprávy s jediným uživatelem či s určitým okruhem uživatelů) nebo prostřednictvím profilové (osobní) stránky každého uživatele, na kterou může umisťovat příspěvky sám uživatel, ale i ostatní uživatelé, pokud to individuální nastavení uživatele umožňuje. Dle uživatelem zvoleného nastavení soukromí může být obsah profilové stránky uživatele zpřístupněn jen jeho přátelům, vybraným okruhům - skupinám přátel, všem osobám registrovaným k síti Facebook nebo i osobám neregistrovaným do sítě Facebook, ale využívajícím internet (viz www.facebook.com).

38. V této souvislosti se Ústavní soud nemůže přiklonit k závěrům Obvodního soudu pro Prahu 9, že sociální síť Facebook není určena k privátní komunikaci, jelikož se jedná o rozsáhlý společenský webový systém sloužící ke komunikaci mezi uživateli a sdílení multimediálních dat, který je aktivně využívaný více než miliardou uživatelů. Také názor obvodního soudu spočívající v tom, že "pokud se stěžovatel rozhodl využít sociální síť Facebook a komunikovat jejím prostřednictvím, je rovněž na něm, aby nesl následky svého chování", Ústavní soud zcela nesdílí.

39. Povaha sociální sítě Facebook není dle názoru Ústavního soudu jednoznačně soukromá či veřejná. Vždy záleží na konkrétních uživatelích, jakým způsobem si míru soukromí na svém profilu, případně přímo u jednotlivých příspěvků, nastaví. Teoreticky může uživatel prostřednictvím této sítě komunikovat pouze s jediným dalším uživatelem, a to aniž by tuto komunikaci mohli vidět či do ní zasahovat ostatní uživatelé. Taková komunikace by pak jistě mohla být považována za ryze soukromou, byť uskutečněnou prostřednictvím sociální sítě využívané miliardou uživatelů, stejně jako je za soukromou možno považovat e-mailovou komunikaci dvou osob, uskutečněnou např. prostřednictvím e-mailové služby Gmail (www.gmail.com), kterou taktéž využívají miliony uživatelů (obdobně v České republice např. e-mailová služba dostupná na stránkách www.seznam.cz). Uživatel sociální sítě Facebook však má možnost učinit svůj profil také zcela veřejným, a tedy přístupným všem uživatelům sociální sítě Facebook, případně i všem uživatelům sítě internet. Tato možnost je hojně využívána např. politickými stranami, zájmovými skupinami, umělci, poskytovateli služeb, obchodníky a dalšími, jejichž cílem je prezentovat se prostřednictvím sociální sítě Facebooku co nejširšímu počtu uživatelů internetu. Toto nastavení ale volí i část "běžných" uživatelů.

40. Je zřejmé, že s ohledem na stále narůstající význam a rozsah využívání internetu, sociálních sítí a nejrůznějších mobilních aplikací v každodenním životě se jedná o oblast, na kterou svou pozornost zaměřují také orgány činné v trestním řízení. Je nepopiratelné, že při odhalování trestné činnosti mohou být informace ze sítě internet velmi nápomocné a u některé trestné činnosti dokonce přímo nezbytné. Internet je zdrojem mnoha veřejně dostupných informací, které jsou tak přímo dostupné i orgánům činným v trestním řízení, ale stejně tak obsahuje množství informací soukromé povahy. Postupy aplikované příslušnými orgány při zjišťování těchto informací proto musí dodržovat rámec stanovený právními předpisy a musí respektovat obecné principy, na nichž je založena činnost státních orgánů, zejména v maximální možné míře šetřit ústavně zaručená práva a svobody dotčených osob.

VII.

41. V usnesení policejního orgánu o uložení pořádkové pokuty, jakož ani v následujícím usnesení obvodního soudu není nijak specifikováno, jakým způsobem policejní orgán získal informace, na kterých založil své rozhodnutí uložit pořádkovou pokutu, resp. jakým způsobem se předmětná komunikace dostala do sféry policejního orgánu a jaký byl účel jejího opatření. Tyto informace nevyplývají ani ze spisového materiálu, který byl podkladem pro tato rozhodnutí.

42. Z vyjádření policejního orgánu k ústavní stížnosti je zřejmé, že si policejní orgán je vědom toho, že trestní řád stanoví způsoby ústavně konformního zásahu do základního práva, kterým je právo na ochranu tajemství záznamů uchovávaných v soukromí. Způsob, kterým se k těmto podmínkám staví, však již v souladu s ústavním pořádkem není.

43. Policejní orgán až ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zmiňuje možnost zajištění obsahu elektronické komunikace postupem podle § 88a trestního řádu, tedy vydání údajů o telekomunikačním provozu na základě nařízení soudu. V případě stěžovatele však tento postup není možno použít. Trestní řízení bylo vedeno pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a tento přečin nespadá mezi okruh trestných činů, u kterých lze postup podle § 88a trestního řádu aplikovat.

44. Bez ohledu na tuto kogentní podmínku také argumentace policejního orgánu, podle které je však překážkou použití ustanovení § 88a trestního řádu nutnost vyžádání právní pomoci v zahraničí, je protiústavní (čl. 2 odst. 2 Listiny), protože trestní řád takovýto postup přímo předpokládá.

45. Příkazu podle § 88a odst. 1 trestního řádu není potřeba, pokud k poskytnutí údajů dá souhlas uživatel telekomunikačního zařízení, ke kterému se mají údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu vztahovat (§ 88a odst. 4 trestního řádu). Z usnesení o uložení pořádkové pokuty (a ani ze spisového materiálu) však nevyplývá, že by stěžovatel (ani kdokoliv jiný) se zajištěním své komunikace a činnosti na sociální síti Facebook tímto způsobem souhlasil.

46. Policejní orgán až ve svém vyjádření adresovaném Ústavnímu soudu sdělil, že informace o komunikaci stěžovatele na sociální síti Facebook získal v rámci podání vysvětlení svědka F. N. tím způsobem, že si od F. N. nechal zpřístupnit jeho facebookový účet a požadované informace o komunikaci stěžovatele si z tohoto účtu stáhl do obrazových souborů. Ani toto tvrzení policejního orgánu však není bezproblémové.

47. Dne 26. 9. 2013 se k podání vysvětlení podle § 158 odst. 6 trestního řádu dostavil F. N. (č. l. 472 spisu). Z úředního záznamu o podaném vysvětlení vyplývá, že ve vztahu ke komunikaci stěžovatele na sociální síti Facebook uvedl F. N. následující: "O tom, že se řeší Dmitri na policii vím, bylo na Facebooku něco o nějakém poručíkovi. Zmiňovalo se něco u fotek obecně, že jim poručík vadí. Psal to T. a L." (č. l. 475 spisu).

48. Toto jsou však veškeré informace, které jsou v úředním záznamu ke komunikaci stěžovatele na sociální síti Facebook uvedeny. Obsahem úředního záznamu (ani zbylé části spisového materiálu) není údaj o tom, že by F. N. policejnímu orgánu dobrovolně umožnil přístup na jeho facebookový profil a zpřístupnil konkrétní obsah předmětné komunikace a její zajištění formou tzv. printscreenů, tedy sejmutím obrazovky počítače do obrazového souboru, tak jak uvádí policejní orgán ve svém vyjádření k ústavní stížnosti, když vysvětluje, že po urážlivých vzkazech nepátral ze své iniciativy, ale byl na ně upozorněn v rámci probíhajícího trestního řízení.

50. Výše uvedený postup zvolený policejním orgánem je zjevným obcházením příslušných ustanovení trestního řádu o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

51. Pokud orgány činné v trestním řízení v rámci postupu před zahájením trestního stíhání za účelem odhalení trestné činnosti a spravedlivého potrestání pachatelů musí v nezbytně nutné míře přistoupit k určitému omezení základních lidských práv a svobod účastníků řízení (např. vazba, domovní prohlídka, odposlech a záznam telekomunikačního provozu), je jejich povinností postupovat striktně v souladu s trestním řádem a v jeho mantinelech, za maximálního šetření těchto práv. Za situace, kdy tomu tak není, nelze takto získané informace přičítat k tíži stěžovatele, jako tomu bylo v projednávaném případě.

VIII.

52. Ústavní soud se zabýval i tím, zda by komunikace, kterou deklaruje policejní orgán v usnesení o uložení pořádkové pokuty, vůbec naplňovala skutkovou podstatu předpokládanou ustanovením § 66 trestního řádu.

53. Účelem uložení pořádkové pokuty je zajištění nerušeného a důstojného průběhu procesních úkonů trestního řízení a uposlechnutí příkazů daných podle trestního řádu. Ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu má pak Ústavní soud za to, že policejní orgán při uložení pořádkové pokuty stěžovateli nepřípustně rozšířil podmínky aplikace § 66 trestního řádu.

54. Uložení pořádkové pokuty stěžovateli by bylo namístě, pokud by se tento choval k policejnímu orgánu urážlivě v rámci trestního řízení, tedy např. v rámci podání vysvětlení nebo výslechu obviněného. Tak tomu však nebylo. Ze spisového materiálu je patrné, že stěžovatel se v rámci podání vysvětlení i pozdějšího výslechu choval k policejnímu orgánu naprosto korektně a s policejním orgánem spolupracoval (pro potřeby trestního řízení dobrovolně policejnímu orgánu vydal svůj mobilní telefon), důstojnost průběhu procesních úkonů tedy nijak nenarušil.

55. V této souvislosti se Ústavní soud při přezkumu usnesení o uložení pořádkové pokuty blíže zaměřil také na obsah sdělení, která měla být vůči policejnímu orgánu urážlivá. Při podrobném vyhodnocení usnesení o uložení pořádkové pokuty však Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je autorem pouze některých příspěvků obsažených v tomto usnesení. Ústavní soud má přitom za to, že stěžovateli nemůže být přičítán k tíži kontext komunikace a příspěvky L. K. a T. B. takovým způsobem, jak to učinil policejní orgán.

56. Příspěvky, jejichž autorem je stěžovatel, dle názoru Ústavního soudu nedosahují takové intenzity, aby bylo uložení pořádkové pokuty zapotřebí. První příspěvek je piktogramem vyjadřujícím úsměv. V druhém příspěvku zůstalo možné vulgární slovo "nevyřčeno", a předpoklad vulgarity tohoto příspěvku je tak spíše spekulací policejního orgánu. Třetí příspěvek pak pouze nabádá k podání trestního oznámení (byť konkrétnímu policistovi), na čemž však také nelze spatřovat nic závadného.

IX.

57. Přestože se Ústavní soud rozhodl přistoupit ke zrušení předmětného usnesení o uložení pořádkové pokuty a navazujícího usnesení obvodního soudu, neznamená to, že by chtěl tímto nálezem podporovat jakékoliv nevhodné chování ze strany účastníků řízení vůči orgánům činným v trestním řízení. V tomto směru se Ústavní soud ztotožňuje s názorem Obvodního soudu pro Prahu 9, že komunikace stěžovatele a L. K. a T. B. se v celkovém kontextu může jevit jako poměrně nešťastná a že stěžovatel by měl jít nezletilým dětem příkladem a v potenciálně společensky závadném chování by je rozhodně neměl podporovat. Ústavní soud však má po zhodnocení všech aspektů projednávaného případu za to, že uložení pořádkové pokuty v mnoha shora naznačených ohledech neproběhlo v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a ze strany policejního orgánu se jednalo o neadekvátní reakci.

X.

58. Ústavnísoud na základě výše zmíněné argumentace dospěl k závěru, že napadenými usneseními byla porušena ústavně chráněná práva stěžovatele zakotvená v čl. 13 a 36 Listiny. Ústavní stížnosti proto bylo podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověno a napadená usnesení Policie České republiky a Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

59. Stěžovatel také v ústavní stížnosti navrhl, aby mu Ústavnísoud přiznal náhradu nákladů tohoto řízení. Podle § 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník. Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení může usnesením uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Jak vyplývá z citovaných ustanovení, úhrada nákladů řízení před Ústavním soudem není automatická. V projednávaném případě k takovému postupu Ústavní soud neshledal důvod, a náhradu nákladů řízení tak stěžovateli nepřiznal.

Pozn.č. 1 - příjmení policisty bylo v citacích anonymizováno Ústavnímsoudem.

Pozn. č. 2 - výraz odvozen od anglického slova "like", v českém významu "líbit se, mít rád".

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru