Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3816/16 #1Nález ÚS ze dne 21.03.2017Ke vzdání se práva na odpor proti trestnímu příkazu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 1
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkcizinec
Protokol
Hlavní líčení
odpor/proti trestnímu příkazu
tlumočník
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 49/84 SbNU 579
EcliECLI:CZ:US:2017:3.US.3816.16.1
Datum vyhlášení11.04.2017
Datum podání18.11.2016
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 314g odst.2, § 314f odst.1 písm.f, § 28


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Jestliže cizinci nebyl v řízení před soudem přeložen (tlumočen) trestní příkaz a poučení o opravném prostředku (a opak nelze dovodit jinými prostředky), není postaveno najisto, že byl trestní příkaz řádně doručen. Při existenci takových pochybností je třeba mít za to, že se cizinec řádným způsobem nevzdal svého práva na odpor proti trestnímu příkazu. Opačný postup je porušením práva cizince na spravedlivý proces (čl. 36 dost. Listiny základních práv a svobod) a práva na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny).

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky M. H. rozhodl III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 21. 3. 2017 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tak, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 1, spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 88/2016, bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a na projednání věci za její přítomnosti podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud rozhodl, že Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se zakazuje pokračovat v zásahu spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 T 88/2016.

Narativní část

Stěžovatelka byla spolu se dvěma dalšími osobami zadržena z důvodu podezření ze spáchání přečinu krádeže. Poté byly všechny trestním příkazem uznány vinnými ze spáchání přečinu krádeže ve spolupachatelství, za což byly odsouzeny k trestu vyhoštění. Obvodní soud dále uložil trest propadnutí věci, a to jedné krabičky cigaret. Dle protokolu z jednání se obviněné práva podat si odpor vzdaly za sebe i za osoby oprávněné. Po konci řízení podal obhájce odsouzených osob za odsouzené odpor. K němu obvodní soud sdělil, že trestní příkaz nabyl právní moci, neboť stěžovatelka se práva na odpor vzdala. V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné namítá, že jí nebyly samotný trestní příkaz a poučení o opravném prostředku proti němu přeloženy do jejího mateřského jazyka.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud připomněl, že možnost vzdát se práva na projednání věci nepodáním odporu, jakož i možnost vzdát se práva vůbec odpor podat, není sama o sobě z ústavněprávního hlediska problematická. Je však třeba bedlivě posuzovat okolnosti, za nichž tak oprávněná osoba činí, a to, zda si je plně vědoma významu a všech procesních důsledků svého rozhodnutí. Vzdání se práva musí být vědomé a jednoznačné.

Při absenci zvukového záznamu Ústavní soud vycházel z vyžádaného spisu, konkrétně z protokolu o zjednodušeném řízení, přičemž z něho zjistil, že stěžovatelce byl přetlumočen doručený návrh na potrestání; u doručení trestního příkazu však tato informace chyběla a opačný závěr nebylo lze dovodit ani z jiných dostupných informací. Podle Ústavního soudu tak nebylo postaveno na jisto, že stěžovatelka byla s obsahem trestního příkazu řádně seznámena, resp. že jí vůbec byl řádně doručen ve smyslu § 28 odst. 2 a 3 tr. ř., a tedy že si jako cizinka skutečně byla vědoma všech důsledků rozhodnutí se práva na odpor vzdát. Při existenci těchto pochybností bylo nutno věc posoudit ve prospěch stěžovatelky a mít za to, že se práva podat odpor, a tedy práva na projednání věci v hlavním líčení, nikdy řádným způsobem nevzdala.

V této souvislosti Ústavní soud poznamenal, že mimo jiné právě i k vyvrácení různých pochybností stran vedení spravedlivého procesu má být z jednání (ať je jeho forma jakákoli) zásadně pořizován audio záznam nebo písemný protokol. Protokol by pak měl zachycovat (minimálně) nejdůležitější okamžiky jednání, mezi které bezpochyby patří i otázka doručení a přetlumočení či překladu trestního příkazu v případě trestního řízení s cizinci. Zvláštní důraz je v takových případech nutno klást i na zachycení poučení o opravném prostředku (a o jeho důsledcích) a případné reakce na toto poučení ze strany obviněných.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud shledal, že postupem obvodního soudu v řízení sp. zn. 2 T 88/2016 byla porušena stěžovatelčina práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost důvodnou. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka proti předmětnému trestnímu příkazu podala včasný odpor, tento trestní příkaz byl zrušen ze zákona podle § 314g odst. 2 tr. ř. Ústavní soud proto zakázal obvodnímu soudu pokračovat v zásahu spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u tohoto soudu.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Milada Tomková. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 3816/16 ze dne 21. 3. 2017

N 49/84 SbNU 579

Ke vzdání se práva na odpor proti trestnímu příkazu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Milady Tomkové (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 21. března 2017 sp. zn. III. ÚS 3816/16 ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupené Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, se sídlem Bartolomějská 304/1, Praha 1, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 88/2016 spočívajícímu v nenařízení hlavního líčení ve stěžovatelčině trestní věci, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení.

I. Postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 88/2016 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces a na projednání věci za její přítomnosti podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se zakazuje pokračovat v zásahu spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 T 88/2016.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Projednávanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala konstatování, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 2 T 88/2016-75 ze dne 20. 9. 2016 byl zrušen odporem stěžovatelky podaným dne 27. 9. 2016. Ústavní soud měl také zakázat Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") v pokračování v porušování jejích práv spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 88/2016.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu obvodního soudu, byla stěžovatelka spolu se dvěma dalšími osobami dne 19. 9. 2016 zadržena z důvodu podezření ze spáchání přečinu krádeže. Dne 20. 9. 2016 byly všechny trestním příkazem č. j. 2 T 88/2016-75 uznány vinnými ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku, za což byly odsouzeny k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Obvodní soud dále uložil trest propadnutí věci, a to jedné krabičky cigaret. Dle protokolu z jednání se obviněné práva podat si odpor vzdaly za sebe i za osoby oprávněné.

3. Dne 27. 9. 2016 podal obhájce odsouzených osob, kterému udělily plnou moc po konci řízení, za odsouzené odpor. K němu obvodní soud sdělil, že trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 9. 2016.

4. Stěžovatelka následně podala nyní projednávanou ústavní stížnost. Ústavní stížnost podaly i další dvě odsouzené. U Ústavního soudu jsou vedeny pod sp. zn. II. ÚS 3819/16 a sp. zn. II. ÚS 3831/16.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že od okamžiku zadržení neměla možnost kontaktovat své blízké ani se obrátit na advokáta. Z výslechu obviněných je pak údajně patrné, že cílem zjednodušeného řízení nebylo zjištění skutkového stavu a posouzení jednání stěžovatelky, nýbrž urychlené skončení celé věci. Stěžovatelka uvádí, že dle zápisu z jednání měla označit obsah spisu za nesporný, ačkoli jednotlivé součásti spisu jí nebyly v rámci zjednodušeného řízení čteny a přeloženy.

6. Jak stěžovatelka dále uvádí, přeložen jí nebyl ani samotný trestní příkaz a poučení o opravném prostředku proti němu. Jednání sice byla přítomna tlumočnice, ta ale údajně překládala pouze průběh řízení, a nikoli vlastní rozhodnutí. Stěžovatelka tudíž nerozuměla výroku o vině a trestu ani poučení o opravném prostředku, pročež vzdání se práva podat odpor postrádalo esenciální náležitosti právního jednání.

7. Stěžovatelka poukazuje na to, že nebyla vůbec poučena o závažnosti vzdání se práva na odpor a vlivu takového jednání na její budoucí procesní postavení. Nebyl jí navíc dán čas na rozmyšlenou, neboť v průběhu celého řízení byl na ni vyvíjen tlak, aby veškeré úkony činila bezodkladně. Stěžovatelka ani nebyla poučena o možnosti poradit se před vzdáním se práva podat odpor s obhájcem. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2443/14 ze dne 18. 3. 2015 (N 59/76 SbNU 795), který údajně řešil obdobný případ. Stěžovatelka odkazuje i na nálezy sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014 (N 157/74 SbNU 349), sp. zn. I. ÚS 291/96 ze dne 23. 9. 1997 (N 105/9 SbNU 15) či sp. zn. IV. ÚS 1320/07 ze dne 5. 11. 2007 (N 183/47 SbNU 411), jakož i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Z ní dovozuje, že jí měl být ve věci ustanoven obhájce z důvodu jejího postavení jakožto "potenciálně zranitelné osoby", která byla zadržena, nezná český právní řád a neovládá český jazyk.

8. Postupem obvodního soudu tak dle stěžovatelky mělo dojít k porušení jejích práv zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a že je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

III. Průběh řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud vyzval obvodní soud jako účastníka řízení a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. Obvodní soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil. K ústavní stížnosti se nevyjádřil ani vedlejší účastník, čímž se svého postavení v řízení vzdal.

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud od ústního jednání neočekával další objasnění věci, rozhodl podle § 44 zákona o Ústavním soudu bez jeho konání.

IV. Vlastní posouzení

12. Ústavní stížnost je důvodná.

13. Dle judikatury Ústavního soudu není institutem trestního příkazu dotčeno právo obviněného domoci se projednání věci v řádném řízení splňujícím všechny záruky práva na spravedlivý proces, neboť obviněný se tohoto práva může domoci podáním odporu proti trestnímu příkazu, kterým se příkaz "automaticky" ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení (viz § 314g odst. 2 trestního řádu). Podle § 314f odst. 1 písm. f) trestního řádu musí být obviněný o právu podat odpor poučen, včetně upozornění, že se v opačném případě vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení. Obviněný tak musí mít reálně možnost se veřejného projednání své věci domoci, a pouze pokud tak prokazatelně neučiní, lze dovodit, že se tohoto práva vzdal [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20. 8. 2014 (N 157/74 SbNU 349)].

14. V posuzované věci se stěžovatelka dle názoru obvodního soudu práva na odpor vzdala, a trestní příkaz tak nabyl právní moci dne 20. 9. 2016. Možnost vzdát se práva na projednání věci nepodáním odporu, jakož i možnost vzdát se práva vůbec odpor podat není sama o sobě z ústavněprávního hlediska problematická [nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 291/96 ze dne 23. 9. 1997 (N 105/9 SbNU 15)]. Je však třeba bedlivě posuzovat okolnosti, za nichž tak oprávněná osoba činí, a to, zda si je plně vědoma významu a všech procesních důsledků svého rozhodnutí (výše citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2443/14 ze dne 18. 3. 2015). Vzdání se práva musí být vědomé a jednoznačné.

15. Ústavní soud přitom v posuzované věci nemůže dospět k přesvědčivému závěru, že se stěžovatelka skutečně vědomě a při znalosti všech následků takového jednání práva na odpor vzdala.

16. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí nebyly trestní příkaz a poučení o opravném prostředku přeloženy do jejího mateřského jazyka. Jak už bylo řečeno, obvodní soud ani státní zastupitelství toto tvrzení nezpochybňují, při absenci zvukového záznamu tak Ústavní soud vycházel z vyžádaného spisu, konkrétně z protokolu o zjednodušeném řízení ze dne 20. 9. 2016. V něm je však stran tlumočení výslovně uvedeno pouze to, že přítomná tlumočnice podezřelým přetlumočila návrh na potrestání. Jakékoli další informace stran tlumočení v protokolu chybí.

17. Tvrdí-li stěžovatelka, že jí trestní příkaz nikdy přeložen/přetlumočen nebyl, v předmětném protokolu je výslovně uvedeno, že je podezřelým přetlumočen doručený návrh na potrestání, a naopak u doručení trestního příkazu tato informace chybí, ve věci rozhodující obvodní soud přes výzvu Ústavního soudu k vyjádření k ústavní stížnosti tvrzení stěžovatelky nepopře a opačné závěry nelze dovodit ani z jiných dostupných informací, není dle Ústavního soudu postaveno najisto, že stěžovatelka byla s obsahem trestního příkazu řádně seznámena, resp. že jí vůbec byl řádně doručen ve smyslu § 28 odst. 2 a 3 trestního řádu, a tedy že si jako cizinka skutečně byla vědoma všech důsledků rozhodnutí se práva na odpor vzdát. Při existenci těchto pochybností je nutno věc posoudit ve prospěch stěžovatelky a mít za to, že se práva podat odpor, a tedy práva na projednání věci v hlavním líčení, nikdy řádným způsobem nevzdala.

18. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnosti vyhovět, a to při vědomí toho, že některá tvrzení stěžovatelky (resp. jejího advokáta) v ústavní stížnosti obsažená jsou zjevně účelová, resp. neodpovídající skutečnosti (např. ohledně toho, že stěžovatelce nikdy od jejího zadržení nebyla dána možnost obrátit se na advokáta). V této souvislosti Ústavní soud poznamenává, že mimo jiné právě i k vyvrácení různých pochybností stran vedení spravedlivého procesu má být z jednání (ať je jeho forma jakákoli) zásadně pořizován audio záznam nebo písemný protokol. Protokol by pak měl zachycovat (minimálně) nejdůležitější okamžiky jednání, mezi které bezpochyby patří i otázka doručení a přetlumočení či překladu trestního příkazu v případě trestního řízení s cizinci. Zvláštní důraz je v takových případech nutno klást i na zachycení poučení o opravném prostředku (a o jeho důsledcích) a případné reakce na toto poučení ze strany obviněných.

V. Závěr

19. S ohledem na výše uvedené Ústavnísoud shledal, že postupem obvodního soudu v řízení sp. zn. 2 T 88/2016 byla porušena stěžovatelčina práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost důvodnou.

20. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka proti trestnímu příkazu č. j. 2 T 88/2016-75 ze dne 20. 9. 2016 podala včasný odpor, tento trestní příkaz byl zrušen ze zákona podle § 314g odst. 2 trestního řádu. Ústavnísoud proto zakázal obvodnímu soudu pokračovat v zásahu spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 T 88/2016 [obdobně nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2443/14 ze dne 18. 3. 2015 (N 59/76 SbNU 795) a sp. zn. I. ÚS 2733/13 ze dne 26. 2. 2014 (N 23/72 SbNU 267)].

21. Vytknutá pochybení se týkají rovněž dalších osob odsouzených trestním příkazem č. j. 2 T 88/2016-75 ze dne 20. 9. 2016, které proti tomuto příkazu také podaly odpor (a posléze ústavní stížnost). S ohledem - mutatis mutandis - na zásadu beneficia cohaesionis se tedy závěry toho nálezu uplatní i na ně.

22. Obvodnísoud je v dalším řízení právním názorem Ústavního soudu vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru