Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3787/15 #1Usnesení ÚS ze dne 09.02.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstříkOdvolání
EcliECLI:CZ:US:2016:3.US.3787.15.1
Datum podání22.12.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3787/15 ze dne 9. 2. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti společnosti THEMOS Immo Partner, s.r.o., sídlem Národní 6, Praha 1, zast. JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem, sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2015 č. j. KSBR 24 INS 32420/2013-B-112, spojené s návrhem na projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Mgr. Adama Sigmunda, sídlem Krkoškova 2, Brno, insolvenčního správce dlužníka THEMOS, s. r. o., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Návrhem (doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2015) stěžovatelka navrhla zrušit v záhlaví citované usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že krajský soud svým postupem porušil její právo na spravedlivý proces.

2. K věci uvedla, že v rámci insolvenčního řízení s dlužníkem THEMOS, s. r. o., vedeného u krajského soudu pod sp. zn. KSBR 24 INS 32420/2013, podala dne 10. 6. 2015 řádnou žalobu na vyloučení majetku z majetkové podstaty uvedeného dlužníka, která měla být vedena jako samostatný incidenční spor. Přes její opakované výzvy a urgence, aby krajský soud přidělil spisovou značku uvedené žalobě a žalobu projednal, krajský soud nejprve nekonal a teprve dne 27. 10. 2015 vydal usnesení napadené ústavní stížností, kterou žádosti stěžovatelky nevyhověl. V odůvodnění odkázal na důvody podané v rozsudku ze dne 9. 10. 2015 sp. zn. 24 ICm 845/2014.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu), a shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. V projednávaném případě je napadeno v záhlaví uvedené usnesení, kterým krajský soud reaguje na stěžovatelčinu žádost týkající se jejího podání. Stěžovatelka brojí proti postupu soudu, který toto podání neposoudil jako novou žalobu a nesprávně, nezákonně a bezdůvodně ho zařadil do jiného spisu, konkrétně k sp. zn. ICm 845/2014. Z insolvenčního rejstříku Ústavní soud zjistil, že krajský soud rozsudkem ze dne 9. 10. 2015 č. j. 24 ICm 845/2014-115, KSBR 24 INS 32420/2013-C1-7, zamítl stěžovatelčinu žalobu na vyloučení individualizovaných nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka. Přitom v odůvodnění (str. 7) objasnil svůj přístup k jejímu podání ze dne 10. 6. 2015 a vysvětlil případné právní důsledky. Tento rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka odvoláním ze dne 20. 11. 2015, které je založeno na shodných argumentech, jaké uvádí v ústavní stížnosti (srov. zejména bod II., třetí až pátý odstavec, bod III., první věta, bod VI. odvolání), a vyplývá z nich, že stěžovatelka se v odvolacím řízení domáhá téhož, jako ústavní stížností. Z uvedeného třeba dovodit, že o předmětu sporu je nadále vedeno řízení před obecnými soudy, když o tomto opravném prostředku dosud nebylo rozhodnuto.

6. V této procesní situaci nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, která má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit.

7. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

8. O stěžovatelčině návrhu na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud zvláště nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl (§ 39 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru