Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 377/15 #1Usnesení ÚS ze dne 12.08.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Kladno
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.377.15.1
Datum podání05.02.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 377/15 ze dne 12. 8. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelů "neznámí dědicové Eleny Marie Hutten-Czapski, zemřelé dne 17. 7. 2012", zastoupených opatrovníkem JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, AK se sídlem v Praze 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 č. j. 30 Co 138/2009-536 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 12. 2008 č. j. 20 C 46/2008-90, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 5. 2. 2015, doručené Ústavnímu soudu téhož dne, neznámí dědicové Eleny Marie Hutten-Czapski, zemřelé dne 17. 7. 2012, (dále jen "stěžovatelé"), zastoupeni opatrovníkem JUDr. Pavlem Kiršnerem, ustanoveným Krajským soudem v Praze pro řízení ve věci povolení obnovy řízení, navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě na obnovu řízení.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 5. 12. 2008 usnesením č. j. 20 C 46/2008-90 Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") zamítl návrh původního žalobce Františka Kinského na povolení obnovy řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. 15 C 94/2001 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

V průběhu následného odvolacího řízení původní žalobce František Kinský zemřel, a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2012 č. j. 30 Co 138/2009-338 pak bylo rozhodnuto, že namísto zemřelého Františka Kinského bude v řízení pokračováno se žalobci a) Elena Marie Teresa Hutten Czapski a b) Carlos Maxmilian Felipe Ivan Kinski Kavanagh.

Poté, co žalobkyně Elena Marie Teresa Hutten Czapski v průběhu odvolacího řízení rovněž zemřela, bylo odvolací řízení usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2012 č. j. 30 Co 138/2009-404 přerušeno do pravomocného rozhodnutí o procesním nástupnictví po této zemřelé žalobkyni.

Dne 10. 7. 2014 usnesením č. j. 30 Co 138/2009-493 Krajský soud v Praze rozhodl o pokračování v řízení o žalobě na povolení obnovy řízení (výrok I) a neznámým dědicům žalobkyně Eleny Marie Teresy Hutten Czapski ustanovil opatrovníka JUDr. Pavla Kiršnera, advokáta se sídlem v Praze 8 - Libeň, V Holešovičkách 1579/24 (výrok II).

Dne 19. 11. 2014 usnesením č. j. 30 Co 138/2009-536 Krajský soud v Praze (dále též jen "odvolací soud") usnesení okresního soudu ze dne 5. 12. 2008 č. j. 20 C 46/2008-90 o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, potvrdil (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III) a stěžovatele poučil o možnosti podat proti tomuto usnesení dovolání.

Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

III.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.

V projednávaném případě je evidentní, že proti ústavní stížností napadenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014 č. j. 30 Co 138/2009-536 mohli stěžovatelé podat dovolání, o čemž byli uvedeným soudem řádně poučeni. Ústavní stížnost je z toho důvodu nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud nepřehlédl, že opatrovník stěžovatelů, byť sám advokát, nebyl zastoupen advokátem, jak požaduje ustálená judikatura Ústavního soudu [srov. stanovisko pléna ze dne 21. 5. 1996 sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 (ST 1/9 SbNU 471)], ani skutečnost, že řízení před Ústavním soudem není pokračováním civilního řízení, ve kterém byl JUDr. Pavel Kiršner, advokát za stěžovatele podávající ústavní stížnost, ustanoven opatrovníkem, jak bylo výše již poznamenáno; v daném případě však Ústavní soud nepovažoval za účelné a rozumné odstranění naznačených vad požadovat.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru