Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3754/18 #1Usnesení ÚS ze dne 27.12.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Litoměřice
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip právní jistoty
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a sprav... více
Věcný rejstříkvýživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.3754.18.1
Datum podání16.11.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

259/2008 Sb.

89/2012 Sb., § 922 odst.1

94/1963 Sb., § 98 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3754/18 ze dne 27. 12. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Dalibora Pospíšila, zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, sídlem 5. května 1050/66, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. září 2018 č. j. 95 Co 167/2018-325 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. dubna 2018 č. j. 14 C 8/2017-306, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a Adély Pospíšilové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byly zrušeny rozsudky označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 6. 4. 2018 č. j. 14 C 8/2017-306 rozhodl o zvýšení výživného pro vedlejší účastnici, které je povinen stěžovatel platit, a to z 5 000 Kč na 9 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2014. Současně rozhodl o povinnosti stěžovatele splácet dlužné výživné ve výši 172 000 Kč v měsíčních splátkách po 7 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobou podanou dne 9. 1. 2017 se vedlejší účastnice po stěžovateli, jakožto otci, domáhala zvýšení výživného na 9 000 Kč s účinností od 1. 7. 2016. Podáním ze dne 3. 7. 2017 doručeným okresnímu soudu dne 7. 7. 2017 změnila svou žalobu tak, že žádala zvýšit výživné na 9 000 Kč s účinností od 1. 9. 2014. Okresní soud zjistil, že vedlejší účastnice se od 1. 9. 2012 stala studentkou 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a z důvodu studia neměla pravidelný příjem, pouze si brigádně přivydělávala (od 12. 4. 2016 do 31. 12. 2017 jí bylo vyplaceno 47 400 Kč). Dále zjistil, že vedlejší účastnice získala stipendium v souvislosti se studijním pobytem Erasmus v Portugalsku a zabýval se jejími výdaji na studijním pobytu. Okresní soud ve svém rozhodnutí vyšel z toho, jak vedlejší účastnice vyčíslila své náklady na ubytování, dopravu, jídlo, studium a další výdaje. Dále zjišťoval majetkové poměry matky vedlejší účastnice a majetkové poměry stěžovatele. Dospěl přitom k závěru, že od září 2012 došlo u vedlejší účastnice ke změně poměrů v souvislosti se zahájením studia na vysoké škole, což vedlo ke zvýšení jejích potřeb. U matky vedlejší účastnice nedošlo ke změně poměrů, naopak u stěžovatele došlo ke zvýšení životní úrovně, což okresní soud dovodil mj. z toho, že se stal vlastníkem tří automobilů a dvou nemovitostí a darem nabyl též podíl (1/3) na nemovitosti v Praze, která je pronajímána. Okresní soud uvedl, že byly dány podmínky pro zvýšení výživného zpětně, jelikož § 922 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), umožňuje přiznat výživné u dětí i za dobu nejdéle tří let před zahájením řízení.

3. Krajský soud v Ústní nad Labem (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 24. 9. 2018 č. j. 95 Co 167/2018-325 zmíněný rozsudek okresního soudu změnil tak, že částka dlužného výživného činí 166 000 Kč, neboť dne 30. 6. 2018 vedlejší účastnice ukončila vysokoškolské studium a krajský soud z rozhodnutí vynechal období, ve kterém stěžovatel již hradil výživné dle rozsudku okresního soudu. Dále krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (okresní soud vedlejší účastnici přiznal náhradu těchto nákladů ve výši 83 393,20 Kč), jelikož vedlejší účastnice nevyzvala stěžovatele k dobrovolnému plnění. Ve zbytku krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Ztotožnil se s tím, že na straně vedlejší účastnice došlo ke zvýšení odůvodněných potřeb a že stěžovatelova finanční situace zvýšení výživného odůvodňuje. Dle krajského soudu byly dány důvody pro zpětné zvýšení výživného již od 1. 9. 2014.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvedl, že obecné soudy rozhodly o zpětném zvýšení výživného pro vedlejší účastnici od 1. 9. 2014, ačkoli již v této době byla zletilá. Svou žalobu podala v září 2016, kdy žádala o zvýšení výživného od 9. 1. 2017. Až později dne 3. 7. 2017 svou žalobu rozšířila tak, že výživné žádala zvýšit od 1. 9. 2014. Dle stěžovatele obecné soudy pochybily, jelikož se nevypořádaly se střetem právní jistoty na jeho straně a možností zvýšit výživné zpětně. Nároku vedlejší účastnice na zpětné zvýšení výživného byla dána bez dalšího přednost, čímž se stěžovatel stal dlužníkem značné částky, aniž by to zavinil.

5. Stěžovatel se s vedlejší účastnicí nestýká, nemohl proto předvídat, že by snad měla nárok na vyšší výživné, než které jí platil. Obecné soudy se dle jeho názoru nevypořádaly s tím, že vedlejší účastnice neplnila vlastní povinnosti vůči němu uložené pravomocným rozsudkem, což je okolnost, která dle jeho názoru brání zvýšení výživného.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

8. Dle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Na základě tohoto ustanovení lze výživné pro děti - i zletilé - přiznat (a tedy i zvýšit) i za dobu nejdéle tří let zpětně ode dne zahájení řízení [viz nález ze dne 13. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 1261/15 (N 191/83 SbNU 117), bod 14.]. Povšimnout si lze, že úprava v § 922 odst. 1 občanského zákoníku u doby, od níž lze výživné přiznat, je přepisem již neúčinné úpravy v § 98 odst. 1 větě druhé zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 259/2008 Sb. (dále jen "zákon o rodině"), k tomu srov. důvodovou zprávu k občanskému zákoníku ve sněmovním tisku č. 362/0, VI. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2011, str. 781, dostupnou na http://www.psp.cz. Na základě zákona č. 259/2008 Sb. došlo s účinností od 1. 9. 2008 ke změně § 98 odst. 1 věty druhé zákona o rodině tak, že u zpětného přiznání výživného za tři roky zpětně před zahájením řízení zákonodárce v sousloví "pro nezletilé děti" vypustil slovo "nezletilé", čímž tuto úpravu rozšířil i na zletilé děti. Takto novelizované znění § 98 odst. 1 věty druhé zákona o rodině pak bylo převzato do § 922 odst. 1 občanského zákoníku.

9. S ohledem na shodnou úpravu v § 98 odst. 1 větě druhé zákona o rodině a § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze stěžovatelovu námitku narušení jeho právní jistoty zpětným zvýšením výživného vypořádat obdobně, jak to u shodné námitky u § 98 odst. 1 zákona o rodině Ústavní soud učinil v usnesení ze dne 12. 9. 2013 sp. zn. I. ÚS 2533/12 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz). Zde Ústavní soud uvedl, že v uvedeném zákonném ustanovení obecně nelze vidět rozpor s principy právního státu, neboť se možnost zpětného zvýšení výživného týká jen úseku časově omezeného třemi lety a dále je "zpětnost" založena výlučně na okolnostech existujících v dané době (tj. zejména koresponduje s majetkovými a příjmovými poměry dobovými, nikoliv aktuálními). Možnost žádat výživné u dětí tři roky zpětně je již dlouhou dobu součástí právního řádu, ani z tohoto pohledu nemůže být taková úprava pro stěžovatele překvapivá.

10. V posuzovaném případě zpětné zvýšení výživného požadovala zletilá vedlejší účastnice, která v době podání své žaloby řádně prezenčně studovala vysokou školu a z tohoto důvodu nebyla schopna se živit. V takové situaci lze jistě spatřovat důležitý zájem na větší ochraně (zletilého) dítěte projevující se v možnosti žádat zvýšení výživného zpětně. Ústavní soud přitom konstatuje, že obecné soudy se zabývaly odůvodněnými potřebami vedlejší účastnice a jejími majetkovými poměry, jakož i schopnostmi, možnostmi a majetkovými poměry stěžovatele. Ke zvýšení výživného sice došlo zpětně, ale i zde byly zohledňovány poměry stěžovatele za dobu, které se zvýšení týkalo.

11. Stěžovatel v souvislosti s tvrzením o právní jistotě poukázal na skutečnost, že vedlejší účastnice se s ním nestýká, neinformovala jej, jak studovala a ani o svých výdajích či přivýdělcích. Ústavní soud může odkázat na hodnocení okresního soudu (body 8. a 14. jeho rozsudku), že stav vzájemného neporozumění mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelem nelze přičítat jen vedlejší účastnici (okresní soud zde odkazoval na to, že jejich vztahy jsou ovlivněny okolnostmi rozvodu stěžovatele a matky vedlejší účastnice). Na hodnocení okresního soudu, že chování vedlejší účastnice nebránilo zvýšení výživného, Ústavní soud nespatřuje nic protiústavního. To platí i vůči okolnosti spočívající ve vedení exekučního řízení proti vedlejší účastnici na návrh stěžovatele jako oprávněného, jíž si byly obecné soudy vědomy (srov. body 9. a 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Vedle nedobrých vztahů stěžovatele a vedlejší účastnice, ze skutkových zjištění okresního soudu vyplývá, že v různých procesních rolích se stěžovatel a vedlejší účastnice účastní či účastnili řady soudních řízení. Ústavní soud ani za takové situace nespatřuje žádné porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv v rozhodnutích napadených ústavní stížností.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. prosince 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru