Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 375/02Nález ÚS ze dne 19.02.2003K zachování soudcovské lhůty

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříklhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 22/29 SbNU 199
EcliECLI:CZ:US:2003:3.US.375.02
Datum podání10.06.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 57 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 375/02 ze dne 19. 2. 2003

N 22/29 SbNU 199

K zachování soudcovské lhůty

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 19. února 2003 sp. zn. III. ÚS 375/02 ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. K. proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. 1. 2002 sp. zn. 58 Co 359/2001, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 9. 11. 2000 sp. zn. 8 C 137/97, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení peněžité částky.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 359/2001-81 ze dne 31. 1. 2002 se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala dne 7. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "ústavní stížnost"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 10. 6. 2002. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 359/2001-81 ze dne 31. 1. 2002, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 8 C 137/97-40 ze dne 9. 11. 2000. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 8 C 137/97 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka jako žalobkyně uplatnila žalobu o zaplacení částky 9 702 Kč. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č. j. 8 C 137/97-40 ze dne 9. 11. 2000 tak, že žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, které však neodůvodnila a požádala o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání ze zdravotních důvodů. Usnesením č. j. 8 C 137/97-48 ze dne 18. 12. 2000 uložil soud prvního stupně stěžovatelce, aby odvolání odůvodnila nejpozději do 15. 2. 2001 s upozorněním na možné následky, nebude-li výzvě vyhověno. K další žádosti stěžovatelky opět soud prvního stupně usnesením č. j. 8 C 137/97-61 ze dne 25. 5. 2001 prodloužil lhůtu k odůvodnění odvolání do 10. 6. 2001. Stěžovatelka podáním daným na poštu k přepravě dne 11. 6. 2001 a doručeným soudu dne 12. 6. 2001 podání doplnila o důvody a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Odvolací soud usnesením č. j. 58 Co 359/2001-81 ze dne 31. 1. 2002 odvolací řízení ve vztahu ke stěžovatelce zastavil. V odůvodnění uvedl, že postupoval podle § 211 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř. s tím, že odvolání, tak jak bylo podáno, vykazuje vady, které brání jeho věcnému projednání, a stěžovatelka byla k jejich odstranění řádně vyzvána s poučením o možnosti zastavení řízení, nevyhoví-li výzvě. K odstranění vad odvolání jí byla soudem poskytnuta dostatečná lhůta, která byla ještě prodloužena, avšak stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě zůstala nečinnou.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podala stěžovatelka ústavní stížnost, protože podle jejího názoru jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Porušení tohoto práva spatřovala stěžovatelka v tom, že odvolací soud posoudil doplnění odůvodnění jako opožděné, když lhůta byla soudem prvního stupně stanovena do 10. 6. 2001 a její odvolání bylo podáno na poště dne 11. 6. 2001. Konec soudcovské lhůty však připadl na neděli, a protože nebyla ještě dostatečně zdráva, postoupila podání prostřednictvím poštovního úřadu dne 11. 6. 2001, tj. v pondělí, tzn. nejblíže následující pracovní den. Stěžovatelka uvedla, že provedla procesní úkon ve lhůtě, která jí byla stanovena. Žádala proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Městský soud v Praze jako účastník řízení. Ve stručném vyjádření Městský soud v Praze uvedl, že má za to, že stěžovatelka nebyla zkrácena na svých právech a v podrobnostech odkázal na písemné odůvodnění napadeného usnesení. Navrhoval proto zamítnutí ústavní stížnosti pro její nedůvodnost.

Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podáním ze dne 15. 1. 2003 a účastník řízení podáním ze dne 20. 1. 2003 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a vzhledem k tomu, že také Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavnísoud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv zakotvených v Listině, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je opodstatněný.

Odvolacísoud napadeným usnesením řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatelka ani další prodloužené lhůtě nevyhověla a teprve svým podáním, které předala na poštu k přepravě dne 11. 6. 2001 a které soud obdržel dne 12. 6. 2001, doplnila důvody a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Odvolací soud rovněž v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně v soudem stanovené lhůtě zůstala nečinnou. Proto také postupoval tak, že bez nařízení jednání odvolací řízení zastavil. Z uvedeného odůvodnění lze podle názoru Ústavního soudu dovodit, že odvolací soud považoval doplněné podání stěžovatelky, předané poště dne 11. 6. 2001, za podání opožděné, tj. podané po lhůtě stanovené pro jeho podání soudem prvního stupně ve shora označeném usnesení ze dne 25. 5. 2001.

Ústavnísoud nemůže souhlasit s právním posouzením opožděnosti stěžovatelčina podání stěžovatelky s poukazem na ustanovení § 57 odst. 2 věty druhé o. s. ř., kde je stanoveno: "Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den." Citované ustanovení o. s. ř. je obecným ustanovením, které se vztahuje na všechny procesní, ale i tzv. soudcovské lhůty, tj. lhůty uplatňované v rámci občanského soudního procesu podle úpravy obsažené v občanském soudním řádu. Z toho pak jednoznačně plyne, že požadovaný procesní úkon (odůvodnění svého odvolání) vykonala stěžovatelka včas, tedy ve lhůtě, která jí byla soudem prvního stupně vymezena. Ústavní soud proto konstatoval, že nesprávným posouzením stanovené lhůty odvolací soud zabránil stěžovatelce v uplatňování jejího práva a v konečném důsledku tak porušil její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímusoudu, než rozhodnout podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. tak, jak je ve výroku tohoto nálezu uvedeno.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru