Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3744/11 #1Usnesení ÚS ze dne 31.01.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Kladno
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost... více
Věcný rejstříkExekuce
osoba/oprávněná
EcliECLI:CZ:US:2012:3.US.3744.11.1
Datum podání13.12.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

121/2008 Sb., § 10 odst.1 písm.j

37/1992 Sb.


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3744/11 ze dne 31. 1. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatelky REAMER s. r. o., IČ: 27595846, se sídlem Dr. Steinera 34, 272 01 Kladno, zastoupené JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Renoirova 624, 152 00 Praha 5, adresa pro doručování: Francouzská 4/17, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 5. května 2011 č. j. 58 EXE 499/2011-18 byla nařízena exekuce na majetek navrhovatelky, jejímž provedením soud pověřil soudního exekutora (výrok I. a II. rozhodnutí). K podanému odvolání navrhovatelky Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2011 č. j. 19 Co 444/2011-39 citované rozhodnutí potvrdil. Ve svém odůvodnění se neztotožnil s odvolacím tvrzením, dle něhož zákon neopravňuje asistenta soudce vydat rozhodnutí na úrovni prvostupňového rozhodnutí v dané věci.

Předmětná rozhodnutí navrhovatelka napadla ústavní stížností. Tvrdila, že jimi bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle jejího přesvědčení vydal-li v daném případě usnesení o nařízení exekuce asistent soudce, je nicotné z důvodu jeho vydání absolutně věcně nepříslušnou osobou. Tento svůj názor navrhovatelka opírá o interpretaci § 10 odst. 1 písm. j) zákona č. 121/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v níž vychází z toho, že asistent soudce je oprávněn provádět úkony v řízení o nařízení exekuce. Tudíž, jak se navrhovatelka domnívá, nikoliv o nařízení exekuce rozhodovat. Tato distinkce, jež je tenorem celého obsahu ústavní stížnosti, vyplývá podle navrhovatelky i z obsahu vyhlášky č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V důsledku tohoto svého náhledu navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti v záhlaví označených rozhodnutí, následně je nálezem zrušil a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další).

Tak tomu ve věci navrhovatelky, která proti vlastnímu obsahu rozhodnutí o nařízení exekuce ani nebrojí, očividně není. Nutno uvést, že na její stížnostní námitky dostatečně reagoval již Krajský soud v Praze v napadeném usnesení, pročež na obsah jeho odůvodnění postačí odkázat. Interpretace jím provedená nevykračuje z rámce aplikovaného práva, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).

Proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], čímž se návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení stal bezpředmětným. Náhradu nákladů řízení potom navrhovatelce Ústavní soud nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 31. ledna 2012

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru