Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 37/97Usnesení ÚS ze dne 18.03.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.37.97
Datum podání03.02.1997

přidejte vlastní popisek

III.ÚS 37/97 ze dne 18. 3. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 37/97-15

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1) J.Š. a 2) J.Š., zastoupených advokátem JUDr. J.V., o návrhu z 31. ledna 1997, t akt o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, který byl k Ústavnímu soudu České republiky podán ve lhůtě stanovené

72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 24 Co 144/96, ze dne 23. října 1996. Uvedli, že podle jejich přesvědčení odvolací soud svým rozhodnutím porušil čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když nepřípustným rozšiřujícím výkladem zákonných ustanovení zvýhodnil jednoho z účastníků soudního řízení. Setrvali na tom, že právo nájmu k předmětnému bytu přešlo na dceru a zetě stěžovatelů, žaloba na jejich vyklizení proto byla bezpředmětná a pokud byli k vyklizení zavázáni, pak měl být ponechán v platnosti výrok o vyklizení po přidělení náhradního bytu. Navrhli, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 1996, sp. zn. 24 Co 144/96, zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo

III. ÚS 37/97-16

ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.), a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů (č1. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).

Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Krajský soud v Hradci Králové se při přezkoumání rozsudku soudu I. stupně při hodnocení důkazů a rozhodnutí o odvolání nedostal do rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu. K namítanému dotčení na základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z čl. 96 odst. 1 Ústavy, nutno uvést, že neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení uvedených ustanovení, zakotvujících zásadu, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

Pro výše uvedené byl návrh stěžovatelů shledán zjevně neopodstatněným a soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, jej podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 18. března 1997

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

2

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru