Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 367/99Nález ÚS ze dne 11.11.1999Rozhodnutí soudu o žalobě bez jednání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 159/16 SbNU 179
EcliECLI:CZ:US:1999:3.US.367.99
Datum podání27.07.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 367/99 ze dne 11. 11. 1999

N 159/16 SbNU 179

Rozhodnutí soudu o žalobě bez jednání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 11. 11. 1999 v ústním jednání

a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L., spol. s r.

o., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4.

1999, sp. zn. 30 Ca 85/98, týkající se vyměření daně, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4.

1999, sp. zn. 30 Ca 85/98, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34

odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), 4 zákona], napadla stěžovatelka

pravomocné a doručené rozhodnutí obecného soudu (rozsudek

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. dubna 1999 - 30 Ca

85/98-18) a tvrdila, že tímto rozhodnutím obecný soud porušil její

ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 38 Listiny

základních práv a svobod); podle tvrzení stěžovatelky stalo se

tím, že obecný soud v její daňové věci žalobu na přezkum správního

rozhodnutí zamítl - stručně shrnuto - bez jednání (§ 250f o. s.

ř.), a to v rozporu se zákonem stanovenými podmínkami. Navrhla

proto, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu (viz vpředu)

svým nálezem zrušil.

Předseda senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30

odst. 3 zákona), se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona)

ke stěžovatelčině ústavní stížnosti vyjádřil tak, že její tvrzení

stran porušení ústavně zaručených práv odmítl, odkázal na

odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že

v posuzované věci stěžovatelka neunesla důkazní břemeno a že

rozhodnutí samo je v souladu jak se zákonem, tak s ústavním

pořádkem republiky; navrhl proto, aby Ústavní soud stěžovatelčinu

ústavní stížnost zamítl.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ze spisu obecného soudu (30 Ca 85/98) Ústavní soud zjistil,

že vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti (Finanční

ředitelství v Hradci Králové) se k výzvě obecného soudu k žalobě

vyjádřil samostatným podáním (č. l. 8, 9) a navrhl, aby žaloba

stěžovatelky (v řízení před obecným soudem žalobkyně) byla

zamítnuta; poté obecný soud v jednání dne 27. dubna 1999 (č. l.

16) bez účasti účastníků řízení žalobu zamítl. Ze spisu není

patrno, že by obecný soud vyjádření vedlejšího účastníka řízení

dal stěžovatelce na vědomí nebo že by k rozhodnutí o žalobě bez

jednání účastníci řízení dali svůj souhlas nebo že by takový

procesní postup sami navrhli, případně, že by se, ač řádně

předvoláni, k jednání nedostavili.

Za tohoto stavu věci nelze stěžovatelce upřít důvodnost její

výtky, že obecný soud nepostupoval v souladu se zákonem, neboť

k rozhodnutí o žalobě bez jednání rozsudkem (§ 250f o. s. ř.) musí

být splněny zvláštní podmínky, mezi něž spadá shodný návrh

účastníků řízení nebo jejich souhlas s takovým postupem,

vychází-li iniciativa k němu ze strany soudu [§ 250f odst. 1 písm.

b), odst. 2 o. s. ř.].

Jestliže je řízení před obecným soudem ve věci stěžovatelky

zatíženo tak výraznou procesní vadou plynoucí z opomenutí

procesního předpisu, nezbývá než v intencích ustálené rozhodovací

praxe Ústavního soudu dovodit, že takové procesní pochybení

obecného soudu je vážným porušením stanoveného postupu jako

podstatného znaku ústavně zaručeného práva na soudní ochranu,

a proto Ústavní soud - odmítnuv tvrzení stěžovatelky, že bylo

porušeno její ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 38 Listiny

základních práv a svobod - shledal, že posuzovaný procesní postup

obecného soudu není v souladu s článkem 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, když současně připomíná již dříve podaný

výklad, dle něhož za ústavně souladné soudní řízení lze pokládat

jen takové, v němž obecný soud zcela a plně respektuje platné

zásady procesního práva, v dané věci zásady občanského soudního

řízení (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 80/96 in Ústavní

soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5., vydání

1., č. 62, Praha 1997).

Ústavní soud proto, aniž by se ve svých úvahách jakkoli

zabýval meritorní stránkou stěžovatelčiny věci, ústavní stížností

napadené rozhodnutí z důvodů procesních vad zrušil (§ 82 odst. 1

zákona).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 11. listopadu 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru