Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 366/12 #1Usnesení ÚS ze dne 14.02.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUDNÍ EXEKUTOR - Praha 5 - Podkonický Juraj
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkExekuce
řízení/spojení věcí
exekutor
EcliECLI:CZ:US:2012:3.US.366.12.1
Datum podání02.02.2012
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 112


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 366/12 ze dne 14. 2. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání, o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., o spojení usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, PhD., Exekutorský úřad Praha 5, Evropská 663/132, Praha 6, exekuční příkazy ze dne 2. prosince 2011 č. j. 067 EX 252074/09-16, č. j. 067 Ex 262196/09-17, č. j. 067 EX 262349/09-18, č. j. 067 EX 272028/09-19, č. j. 067 EX 272135/09-19, č. j. 067 EX 221979/09-20, č. j. 067 EX 222092/09-21, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se dne 2. února 2012 na Ústavní soud obrátil s podáním označeným jako "Žádost o spojení exekučních příkazů za jízdy v MHD v Praze". Svoji žádost odůvodnil tím, že v letech 2000-2002 byl v sedmi případech kontrolován revizorem MHD v Praze a protože neměl platnou jízdenku, byla mu vždy uložena pokuta. Pokuty nezaplatil, protože v té době ztratil zaměstnání a neměl žádné finanční prostředky. Z důvodu změny jeho trvalého pobytu mu nebyly žádné poštovní zásilky doručeny, až výše uvedené exekuční příkazy. V podání poukázal na to, že za každou pokutu 200,- Kč je mu uloženo zaplatit asi 16 000,- Kč, což mu připadá jako novodobá lichva. Dále argumentoval svojí sociální situací a uvedl, že je poživatelem důchodu ve výši 5 300,-Kč měsíčně a uložená částka dosahuje cca 100 000,- Kč, což je pro něj likvidační. Z tohoto důvodu navrhl, aby Ústavní soud sloučil jednotlivé exekuční příkazy v jeden, a tvrdil, že dlužnou částku v této výši již bude schopen uhradit, aniž by uvedl jakoukoli ústavně právní argumentaci.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv. Subsidiarita ústavní stížnosti se odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska zohlednil Ústavní soud při aplikaci a interpretaci jednotlivých institutů zákona o Ústavním soudu v projednávaném případě.

Nutno též dodat, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť má možnost podat návrh u orgánu veřejné moci ke spojení věci, s odůvodněním, že věci skutkově souvisí, týkají se týchž účastníků a je to v zájmu hospodárnosti řízení. Stěžovatel proti nevyhovujícímu návrhu bude mít možnost podat novou ústavní stížnost.

Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání ústavní stížnost odmítá jako nepřípustný návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2012

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru