Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 361/04Usnesení ÚS ze dne 14.10.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastn... více
Věcný rejstříkadvokát/odměna
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.361.04
Datum podání08.06.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb., čl.

484/2000 Sb., čl.

99/1963 Sb., § 140


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 361/04 ze dne 14. 10. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 361/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. M. H.., zastoupeného JUDr. F. P. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2004, sp. zn. 5 Co 626/2004, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. února 2004, sp. zn. 4 C 118/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a i co do jiných podmínek ve shodě s tímto zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], po odstranění vady spočívající v absenci zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) na základě výzvy Ústavního soudu, napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2004 (5 Co 626/2004-26) a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. února 2004 (4 C 118/2003-20) a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivou odměnu; podle odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasil - stručně shrnuto - s tím, že obecné soudy přiznaly stěžovateli hotové výdaje a odměnu za zastupování jako ustanovenému zástupci (advokátu) ve výši 5.500,- Kč, a nikoliv ve výši 13.620,- Kč, neboť postupovaly podle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhl. č. 177/1996 Sb.), a ne podle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhl. č. 484/2000 Sb.). Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Napadeným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 13. února 2004 (4 C 118/2003-20) přiznal tento soud stěžovateli odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování žalobce ve výši 5.550,- Kč. K odvolání stěžovatele bylo usnesení soudu I. stupně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2004

(5 Co 626/2004-26) potvrzeno. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu I. stupně, že při rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů soudem ustanoveného zástupce (advokáta) podle § 140 odst. 2 o. s. ř. se postupuje podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což dle odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelem ani tvrzeny.

Ústavní soud poukazuje i na to, že právní názor obecných soudů je v souladu s právní naukou, a to nejenom s komentářem k. občanskému soudnímu řádu, pátým vydáním, jež pro podporu svého právního názoru použil odvolací soud a který stěžovatel zpochybňoval, neboť se měl týkat stavu před přijetím vyhl. č. 484/2000 Sb., ale i s novějším komentářem: Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 529, kde je uvedeno, že stát platí hotové výdaje zástupce, který byl účastníku (vedlejšímu účastníku) ustanoven podle § 30 o. s. ř. Byl-li zástupcem ustanoven advokát, platí i odměnu za zastupování, a to podle vyhl. č. 177/1996 Sb.

Nelze tedy než uzavřít, že z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), jež výlučně zakládá ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů, nelze nic namítat proti právnímu názoru, že v případě, kdy soud ustanoví účastníku (vedlejšímu účastníku) zástupcem advokáta, platí jeho hotové náklady a odměnu za zastupování stát podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Uvedený názor lze podpořit i odkazem na znění § 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kde je uvedeno, že se podle ní určí výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v občanském soudním řízení při rozhodování o náhradě nákladů řízení (§ 151 o. s. ř.). Neuvádí však, že se podle ní postupuje při stanovení odměny a hotových výdajů za zastupování ustanoveným zástupcem (advokátem) podle § 140

odst. 2 o. s. ř. Proto je nutné v takovém případě postupovat podle vyhl. č. 177/1996 Sb., která obecně upravuje mimosmluvní odměnu a náhrady advokátů za poskytování právních služeb.

Z takto vpředu rozvedených důvodů Ústavnísoud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru