Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3603/10 #1Usnesení ÚS ze dne 17.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
interpretace
pohledávka
Narovnání
vykonatelnost
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.3603.10.1
Datum podání17.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 37 odst.1, § 40 odst.1 písm.d

40/1964 Sb., § 35 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3603/10 ze dne 17. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. P. M., zastoupeného Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2010 č. j. 56 Co 517/2010-37, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2010 č. j. 56 Co 517/2010-37. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 28 EXE 2869/2010 se podává, že stěžovatel podal návrh na nařízení exekuce na majetek povinných dle exekučního titulu - notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Okresní soud usnesením ze dne 11. 6. 2010 nařídil exekuci k uspokojení pohledávky stěžovatele. Povinní podali odvolání, na základě jehož Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2010 č. j. 56 Co 517/2010-37 změnil prvostupňové usnesení tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že dohoda o uznání dluhu a jeho splnění dlužníky (povinnými) věřiteli (stěžovateli), která je obsahem posuzovaného notářského zápisu, je neurčitá v údaji o lhůtě plnění (absentuje tak materiální vykonatelnost exekučního titulu), když splátky na danou pohledávku jsou splatné po uplynutí určitého počtu měsíců "po podpisu dohody o narovnání". Uvedl, že v notářském zápisu chybí údaj o tom, kdy k podpisu dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 došlo, přičemž dohoda o narovnání nebyla stěžovatelem předložena a nelze automaticky (ani) předpokládat, že k podpisu této dohody, který je určující pro počátek lhůty k plnění splátek, došlo téhož dne, kdy byla dohoda o narovnání vyhotovena (tj. dne 21. 12. 2006); nelze tedy s určitostí určit prodlení povinných (tj. zda lhůta ke splnění již uplynula).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že celé ujednání v notářském zápisu je uvozeno textem: "Skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá - Pohledávka vznikla z titulu o narovnání na základě dohody o narovnání uzavřené 21. 12. 2006" (poznámka: Správné znění je dle notářského zápisu založeného ve vyžádaném spisu sp.zn. 28 EXE 2869/2010: " .... - Pohledávka vznikla z titulu vyrovnání na základě Dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006"), a na dalších místech textu notářského zápisu je uvedeno, že titulem závazku je "Dohoda o narovnání ze dne 21. 12. 2006". Dle stěžovatele tak jasně vyplývá, že splatnost pohledávky (splátek) byla stanovena "nejpozději do 24 kalendářních měsíců ode dne podpisu Dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006". Dle něj slovní spojení "Dohoda o narovnání ze dne 21. 12. 2006" nepřipouští jiný výklad než ten, že tato dohoda byla podepsána právě dne 21. 12. 2006. Skutečnost, že odvolací soud shledal neurčitost v rozdílu pojmů "uzavření" dohody a "podpis" dohody, považuje za formalismus (poukázal na nález sp. zn. I. ÚS 1052/10). Současně uvedl, že přednost by měla mít priorita výkladu, který dovozuje platnost právního úkonu, navíc i pokud by snad vznikly o výkladu pochybnosti, musí být odstraněny s přihlédnutím k vůli všech účastníků při sepisu notářského zápisu (odkázal na § 35 odst. 2 občanského zákoníku a nález sp. zn. I. ÚS 625/03).

Namítl také, že odvolací soud uvedl, že dohoda o narovnání nebyla povinným předložena; toto však není dle stěžovatele pravdivé, neboť z notářského zápisu vyplývá, že povinní byli účastníky dohody o narovnání (proto jim nemusela být předkládána).

Krajský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal plně na odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl, že návrhu na nařízení exekuce lze vyhovět pouze, pokud návrhem a připojenými listinami navrhovatel (oprávněný) splní všechny předpoklady pro nařízení exekuce. Vada v obsahu exekučního titulu, způsobující nedostatek materiální vykonatelnosti, je přitom vadou, kterou již v exekučním řízení nelze odstranit. Počátek běhu doby k plnění byl vázán na den podpisu dohody o narovnání. Dohoda o narovnání byla sice skutečností, na níž byla pohledávka oprávněného založena, ale sama o sobě nebyla obsahem notářského zápisu, tím byla pouze dohoda o uznání závazku povinnými. Dohoda o narovnání mohla být sepsána dne 21. 12. 2006 a opatřena tímto datem, kdy však byla podepsána a zda vůbec byla později podepsána, z notářského zápisu ani ze skutkových tvrzení oprávněného neplyne. Zákon přitom klade striktní formální požadavky na obsahové náležitosti takového exekučního titulu, neboť tento postup umožňuje zjednodušený a rychlejší způsob získání exekučního titulu. Dohoda musí být vnímána bez pochybností nejen účastníky, ale i každým dalším subjektem obecně (např. pro případ převodu pohledávky na třetí subjekt a jeho právní jistotu). Krajský soud uvedl, že interpretační pravidlo § 35 odst. 2 občanského zákoníku nelze při výkladu uvedené formulace sjednané doby k plnění použít; přihlédnout nelze ani k vůli obou stran, neboť právě jedna ze stran (povinní) přesnost a jednoznačnost dané části dohody zpochybnila.

Stěžovatel ve své replice uvedl shodně s ústavní stížností, že krajský soud vyložil formální požadavky zákona na daný exekuční titul natolik extenzivně a neočekávaně, že jeho postup lze označit za tzv. přepjatý formalismus. Lhůty k plnění jsou vázány na podpis dohody o narovnání, přičemž je uvedeno, že dohoda o narovnání je ze dne 21. 12. 2006. Stěžovatel nesouhlasí s výkladem soudu, podle kterého z toho nevyplývá, že dohoda byla (musela být) dne 21. 12. 2006 rovněž podepsána. Dle stěžovatele je právní praxí i logikou věci dáno, že je-li hovořeno o dohodě ze dne 21. 12. 2006, pak se tím myslí dohoda, která byla podepsána 21. 12. 2006; nelze tvrdit, že dohoda je z jiného dne, než kdy byla podepsána.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a přehodnocovat dokazování provedené soudy, pokud nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může zasáhnout pouze, pokud právní závěry soudu jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody.

Takové porušení se však v dané věci nepodává. Krajský soud se věcí dostatečně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí přehledně a srozumitelně rozvedl své úvahy vedoucí k jeho skutkovému a právnímu závěru. Jím přijatý závěr v dané věci se přitom nejeví jako rozporný se skutečnostmi zjištěnými (a vyplývajícími ze spisu) ani nelogický či přehnaně formalistický. Argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti o nesprávném a formalistickém rozlišování pojmů "uzavření" dohody a "podpis" dohody se míjí zněním notářského zápisu, neboť notářský zápis obsahuje pouze odkazy na dohodu "ze dne" a plnění pak váže časově na "podpis" dohody, neužívá nikde pojmu "uzavření" dohody (viz i citace výše). Pokud pak v replice stěžovatel uvádí, že právní praxe a logika věci připouští jako jediný možný výklad ten, že formulace "dohoda ze dne ..." může znamenat jedině to, že dohoda byla daného dne i podepsána, nelze mu přisvědčit. Výklad krajského soudu nepovažuje Ústavní soud za odporující pravidlům logiky či právní praxi nebo za rozporný s principem spravedlnosti. V právní praxi není výjimkou, že dohoda je datována jiného dne, než je podepsána; podpisy navíc každá ze stran dohody nemusí připojit na dohodu ve stejný den. V notářském zápisu je dále na všech místech uvedena dohoda "ze dne 21. 12. 2006", zatímco doba plnění je vázána na "podpis" dohody (a nikoliv na datum 21. 12. 2006, kteréžto konkrétní datum by se, vycházeje z tvrzení stěžovatele o datu podpisu dohody, z logiky věci a pro určitost nabízelo v notářském zápise uvést namísto formulace "od podpisu" dohody, neboť jak stěžovatel tvrdí, k podpisu dohody došlo dne 21. 12. 2006; notářský zápis byl přitom sepsán rovněž dne 21. 12. 2006). Je-li v notářském zápise tato zřejmá diference, přičemž krajský soud měl vycházet pouze z notářského zápisu, nepovažuje Ústavní soud závěry krajského soudu (o neprokázání data podpisu dohody a tím i neurčitosti údaje o době plnění) za vybočující z ústavních kautel přílišným formalismem.

Rovněž nelze přisvědčit námitce stěžovatele, ve které nesouhlasí s krajským soudem, že dohoda o narovnání nebyla povinným předložena; stěžovatel uvádí, že tito byli přímo účastníky dohody. Tato námitka stěžovatele se míjí zněním rozhodnutí krajského soudu, kde tento argumentoval, že dohodu o narovnání nepředložil (soudu, resp. k návrhu na exekuci) stěžovatel/oprávněný, nikoliv že by tato dohoda nebyla předložena povinným.

S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci krajský soud nevybočil z ústavních kautel a neporušil stěžovatelova základní práva, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru