Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 360/96Nález ÚS ze dne 05.06.1997K provádění důkazů a jejich hodnocení před obecnými soudy

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 71/8 SbNU 199
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.360.96
Datum podání23.12.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 360/96 ze dne 5. 6. 1997

N 71/8 SbNU 199

K provádění důkazů a jejich hodnocení před obecnými soudy

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti

stěžovatele Doc. Ing. A. R., CSc. proti rozsudku Okresního soudu

v Ústí nad Orlicí z 21. 12. 1995 sp. zn. 6 C 341/91 a rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové z 8. 10. 1996 sp. zn. 19 CO

243/96 o uzavření dohody o vydání nemovitosti

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Co

243/96-102, ze dne 8. 10. 1996, a rozsudek Okresního soudu v Ústí

nad Orlicí, čj. 6 C 341/91-85, ze dne 21. 12. 1995, kromě bodu I.,

se zrušují.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.10.1996, čj.

19 Co 243/96-102, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí

nad Orlicí ze dne 21. 12. 1995, čj. 6 C 341/91-85, protože jimi

byla porušena jeho základní práva, zaručovaná Listinou základních

práv a svobod.

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, čj. 6

C 341/91-85, ze dne 21. 12. 1995, bylo vyhověno žalobě stěžovatele

na stanovení povinnosti žalovaného - TJ Lokomotivy Č. T. - uzavřít

se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí v k.ú. P., v žalobě

uvedených. Zamítl však žalobu, pokud jde o parcely č. 102/1 a č.

103 tamtéž, po zjištění, že uvedené pozemky není povinen žalovaný

vydat, protože jde o pozemky zastavěné. Současně rozhodl

o nákladech řízení.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání do zamítavé

části a výroků o nákladech řízení, v němž nesouhlasí se závěry

soudního znalce o tom, že na zmíněných pozemcích byly vybudovány

nové stavby. Poukazoval přitom na rozpory mezi písemným znaleckým

posudkem a výpovědí znalce před okresním soudem. Dále namítal, že

tak, jak byl specifikován předmět vydání v rozsudku, je rozsudek

nevykonatelný.

O tomto odvolání stěžovatele pak rozhodoval Krajský soud

v Hradci Králové, který svým rozsudkem, čj. 19 Co 243/96-102,

z 8. 10. 1996, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Krajský soud

se ztotožnil se závěry okresního soudu, pokud vycházel ze

znaleckého posudku, pokud jde o parcelu č. 102/1. U parcely č.

103 soudní znalec dospěl k závěru, že na ní byly nově vybudovány

tenisové kurty, což označil jako jejich generální opravu; tento

závěr pak poněkud zpochybnil ve své výpovědi. Přesto však ani tuto

parcelu nelze vydat, neboť je podle krajského soudu součástí

oploceného areálu, sousedí s jinými pozemky, při jejím vydání by

byl problematický přístup k ní a došlo by ke znehodnocení celého

sportovního areálu. Pokud jde o přesnou specifikaci předmětu

vydání, byla tato povinností žalobce. Okresní soud zde vycházel

z posudku jiného znalce, který upozornil na rozpory mezi zápisy

v pozemkové knize a katastru nemovitostí. Proti této části

rozsudku však žalobce nepodal odvolání, nabyla tedy právní moci.

Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel včas ústavní

stížnost, v níž poukazuje na to, že soud II. stupně měl

konstatovat vady návrhu a vyzvat žalobce, aby jej doplnil

a upřesnil nebo v odůvodnění rozsudku doložit v čem vada žalobního

petitu přesně spočívá a z jakých důvodů proto pokládá za nezbytné

žalobu zamítnout. Odůvodnění, na jehož základě soud dospěl ke svým

závěrům, nemá podle stěžovatele oporu v zákoně. Nelze totiž

přijmout tezi, že vydání pozemku zabraňuje skutečnost, že tento

pozemek je umístěn ve sportovním areálu s tím, že v předmětném

areálu sousedí s pozemky vlastníků jiných. Soud vydal rozsudek,

aniž k tomu měl splněny všechny zákonné předpoklady a zjištěn

pečlivě skutkový stav, čímž popřel stěžovatelovo právo na soudní

ochranu. Stěžovatel se domnívá, že soudy svým postupem porušily

jeho základní práva daná čl. 11 odst. 1, čl. 36, čl. 37 odst. 3.

a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto,

aby Ústavní soud nálezem zrušil oba napadené rozsudky.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém

vyjádření ze dne 27. 1. 1997, podepsaném JUDr. V. J., předsedou

senátu 19 Co uvádí, že ústavní stížnost směřuje především proti

hodnocení důkazů soudem. Navrhovateli byla plně dána možnost

uplatnit všechny důkazy, které považoval za rozhodující a soud se

jimi také zabýval. Sama skutečnost, že nebylo žalobě vyhověno,

není důkazem o tom, že došlo k porušení čl. 11 odst. 1, případně

dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod. Navrhovateli

nebylo odepřeno právo domáhat se rozhodnutí soudu o tvrzených

nárocích, věc byla projednána veřejně a bylo dbáno rovnosti stran.

Ve věci samé odkázal krajský soud na odůvodnění rozsudku.

Jak plyne z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí,

sp.zn. 6 C 341/91, obecné soudy se v řízení zabývaly především

okolnostmi, které měly podle tvrzení stěžovatele na straně TJ

Lokomotiva Č. T. založit povinnost vydat sporné nemovitosti, a to

se závěrem, že tyto podmínky splněny nebyly.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

základních práv a svobod (čl. 38) a pokud napadeným rozhodnutím

nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním

zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní

soud se proto zaměřil v dané věci především na posouzení otázky,

zda v řízení před obecnými soudy byly dodrženy principy

spravedlivého procesu, zakotvené v hlavě páté Listiny základních

práv a svobod.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp.zn.

6 C 341/91, Ústavní soud dovodil, že obecné soudy porušily

navrhovatelova základní práva. Zejména došlo k porušení práva na

spravedlivý proces, zakotveného v hlavě páté Listiny základních

práv a svobod, především čl. 38 odst. 2.

Obecné soudy se sice zabývaly skutkovým dokazováním, avšak

při rozhodování zcela opomenuly skutečnost, že v důkazních

prostředcích (znaleckých posudcích, výpovědi znalce apod.), o něž

opřely svá rozhodnutí, se vyskytují rozpory a nepokusily se tyto

rozpory odstranit. V odůvodnění rozhodnutí navíc krajský soud

argumentuje skutečnostmi, které nemají oporu v zákoně (parcela č.

103 "je začleněna do sportovního areálu, zahrnujícího i pozemky

jiných vlastníků, který je oplocen a slouží jako součást tohoto

areálu. Je tedy zřejmé, že při jeho vydání by byl problematický

přístup k němu a došlo by ke znehodnocení celého sportovního

areálu."). Soudy nikterak nezdůvodnily své stanovisko, že

v případě pozemků parc. č. 102/1 a č. 103 se jedná o pozemky, na

nichž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí

pozemku státem, ačkoliv z dokazování lze mít za to, že se v daném

případě jedná o stavbu, která se na pozemcích nacházela již dříve,

byla však podstatně zhodnocena.

Na základě těchto skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než

napadené rozsudky zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze

odvolat.

V Brně dne 5. června 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru