Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 36/06Usnesení ÚS ze dne 16.02.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprocesní postup
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.36.06
Datum podání05.01.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 91a, § 112


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 36/06 ze dne 16. 2. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 36/06

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele BS DEALER, a.s., se sídlem ve Slušovicích, Motel GOLF START, Dostihová 520, zastoupeného JUDr. Františkem Knollem, advokátem se sídlem v Konicích, Masarykovo náměstí 64, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10.11.2005, č.j. 25 C 220/2005-15, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 14, a vedlejších účastníků Státního zemědělského intervenčního fondu se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 33, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, a Ing. Tomáše Kučery, správce konkursní podstaty úpadce AGRO AVAN, s.r.o., se sídlem ve Slušovicích, náměstí Svobody 57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení, kterým bylo ke společnému řízení spojeno řízení "ve věcech vedených pod sp. zn. 25 C 103/2004 a sp. zn. 25 C 220/2005". Podrobně popsal dosavadní průběh řízení v prve označené věci, a uvedl, že spojením s věcí druhou "na základě neúplných a nepravdivých informací" se "stal stranou žalovanou" a to navzdory závěru odvolacího soudu o rozložení důkazního břemene. Stěžovatel je toho názoru, že tímto postupem byla vytvořena "bezprecedentní situace, kdy de facto soud rozhodl celý soudní spor, vůči němuž není odvolání, protože jako strana žalovaná může pouze dosáhnout zrušení žaloby, což je v rozporu s jeho zájmem ". Důsledkem toho pak je, uzavřel stěžovatel, že nastala "nerovnost postavení před zákonem právnické osoby" a "došlo k porušení ústavních principů na spravedlivý proces".

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným usnesením soud spojil ku společnému řízení věc, v níž vystupuje jako žalobce, s věcí podle § 91a o.s.ř., jež upravuje tzv. hlavní intervenci, v níž (spolu s žalovaným v první věci) zaujímá procesní postavení žalovaného.

Z hlediska ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") je stížnost přípustná potud, že proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně není opravný prostředek přípustný.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též § 72 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jimi vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. Pro ústavní stížnost je příznačné, že je k standardním ("podústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky ochrany práv stanovené obecným právem byly vyčerpány; ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu se pak omezuje jen na hlediska ústavnosti. Samo o sobě není proto ani rozhodné, namítá-li stěžovatel pouze, že napadené rozhodnutí je nesprávné.

Podmínkou společného řízení o více věcech (§ 112 odst.1 o.s.ř.) je, že všechny věci mohou být projednány u stejného soudu (zejména z pohledu věcné a místní příslušnosti) a že spolu skutkově souvisí nebo se týkají týchž účastníků řízení, svědčí-li tomu požadavky hospodárnosti řízení. O spojení věcí ke společnému projednání soud rozhodne usnesením, proti němuž odvolání není přípustné (§ 202 odst.1 písm.a/ o.s.ř.).

Tyto podmínky jsou zpravidla splněny právě ve vztahu k řízením, ohledně kterých tak soud v napadeném usnesení rozhodl (viz (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, str. 302).

Stěžovatel se mýlí, dovozuje-li, že se tím jeho procesní postavení zhoršilo, a stejně tak samozřejmě neplatí, že tím soud rozhodl "celý spor". Ochrany jeho právu se dostává ve stejné míře, jako před spojením (případně jako kdyby ku spojení nedošlo); popisované procesní "nesnáze" jsou výlučně již výrazem toho, že proti stěžovateli bylo zahájeno řízení podle § 91a o.s.ř. Samotné usnesení o spojení věcí, kdy přístup stěžovatele k soudu zůstává zachován, nelze proto hodnotit jako postup protiústavní jen proto, že stěžovateli "nevyhovuje" vedení společného řízení o žalobách, jež spolu skutkově souvisí.

Postup, který soud zvolil, nepřípustné ústavněprávní konsekvence tedy očividně nezakládá; nepředstavuje neodůvodněné vybočení ze standardů výkladu procesního práva ani není výrazem nepředvídatelné interpretační libovůle. Ústavnímu soudu nepřísluší v dosud probíhajícím řízení před obecným soudem se zabývat otázkami vedení řízení, jestliže takové rozhodnutí (jímž ostatně soud není ani vázán) zůstává zcela bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé a ani jinak není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a porušit princip rovnosti účastníků v řízení před soudem (čl. 36, čl. 37 odst.3 Listiny, čl. 96 Ústavy ).

Ústavní stížnost je tak návrhem zjevně neopodstatněným, který podle § 43 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl (srov. obdobné závěry ve věcech sp. zn. III.ÚS 52/05, II.ÚS 745/01, příp. IV.ÚS 90/01). Judikatura Ústavního soudu nevylučuje též posouzení podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV.ÚS 667/05), jež vede k výsledku shodnému.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2006

Jan Musil

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru