Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3585/10 #1Usnesení ÚS ze dne 25.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
újma
dovolání/přípustnost
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.3585.10.1
Datum podání16.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb., § 13

99/1963 Sb., § 241a odst.2 písm.a, § 237 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3585/10 ze dne 25. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 25. ledna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem 301 66 Plzeň, Pod Vinicemi 2, P.O. BOX 297, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2010 č. j. 25 Cdo 4521/2009-82 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2009 č. j. 56 Co 604/2008-43, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2009 č. j. 56 Co 604/2008-43. Uvedl, že podal žalobu na náhradu škody - nemajetkové újmy, způsobené mu při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a požadoval zaplacení 1.000.000.000,- Kč, soud I. stupně ji zamítl. Poněvadž odvolací soud rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 9. 2008 č. j. 38 C 146/2008-30 potvrdil, podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, jemuž Nejvyšší soud nevyhověl. Jeho rozhodnutím se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 1, čl. 9 odst. 3, čl. 90 a čl 95 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s ohledem na obsah podání, v němž žalobce (nyní stěžovatel) namítal vady řízení, tkvící dle jeho přesvědčení v tom, že v trestním řízení mu byl původně ustanovený obhájce protiprávně odňat, že odvolací soud v předmětném řízení zamlčel, že má jako žalobce právo podat proti jeho rozsudku dovolání a na znění § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (účinné před 1. 7. 2009), opodstatněně jeho dovolání jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč vady trestního řízení (z nichž stěžovatel odvozoval svůj nárok na přiměřené zadostiučinění, uplatněný žalobou) nemůže jako dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu v dovolacím řízení namítat a proč takovým důvodem nemůže být ani absence poučení o dovolání, které konečně žalobce podal. Nutno konstatovat, že odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost Nejvyšším soudem nelze považovat za učiněné ve smyslu § 72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu, tj. z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudek Krajského soudu v Plzni pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když stěžovatelovo dovolání - odmítnuté jako nepřípustné, nelze považovat za procesní prostředek, který mu zákon k ochraně práva poskytuje, a od doručení rozhodnutí o něm pak odvíjet běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku soudu II. stupně ze dne 29. 1. 2009 [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) a § 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru