Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3573/17 #1Usnesení ÚS ze dne 21.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2017:3.US.3573.17.1
Datum podání14.11.2017
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3573/17 ze dne 21. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti obchodní společnosti MARWOOD INVEST LLC, sídlem St. Coteau Street, Pierre 319, 57501 South Dakota, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Závišem Löffelmannem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti postupu Krajského soudu v Praze v řízení sp. zn. 71 ICm 3995/2015, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka brojí proti postupu Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 71 ICm 3995/2015 tvrdíc, že tento soud porušil její základní práva, a to právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zákaz diskriminace dle čl. 3 odst. 1 Listiny a porušil princip demokratického právního státu zaručený čl. 1 odst. 2 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a z veřejně přístupných zdrojů (https://isir.justice.cz) se podává, že u krajského soudu pod sp. zn. 71 ICm 3995/2015 je veden spor ve věci žalobkyně obchodní společnosti DEMISWOOD Investments Limited, jiné reg. č. HE 180482, sídlem Naousis 1, Karapatakis Builging 6018, Larnaka, Kyperská republika, proti žalované JUDr. Lence Vidovičové, LL.M., sídlem Husitská 372/20, Olomouc, o vyloučení věci (jedné individualizované akcie) z majetkové podstaty dlužníka obchodní společnosti CON INVEST a. s., sídlem Za Pivovarem 3, Dobříš (dále jen "dlužník"), tj. jde o incidenční spor v insolvenčním řízení. Ve sporu vystupuje jako vedlejší účastník obchodní společnost A-SHIFT s. r. o., sídlem Švermova 128, Liberec. Stěžovatelka podáním ze dne 22. 9. 2017 soudu oznámila, že podává žalobu na vyloučení deseti kusů akcií (pozn.: jednou z nich je i akcie, o níž je veden incidenční spor sp. zn. 71 ICm 3995/2015) ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, oznámila, že přistupuje na stranu žalované (existenci právního zájmu odůvodnila tvrzením, že je dán z podstaty jí uplatněného práva v žalobě o vyloučení akcií z majetkové podstaty dlužníka) a navrhla přerušení řízení do pravomocného rozhodnutí o její žalobě. V průběhu ústního jednání dne 18. 10. 2017 žalovaná vyslovila nesouhlas se vstupem žalované do řízení a s přerušením řízení. Přerušení řízení navrhla též obchodní společnost A-SHIFT s. r. o., její návrh krajský soud usnesením zamítl a bylo pokračováno v jednání.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka namítá nečinnost krajského soud při jednání dne 18. 10. 2017, kdy tento soud odmítl "učinit přerušení" řízení na její návrh. Odmítnutím vydat jakékoliv usnesení zasáhl krajský soud do jejích ústavně zaručených práv a připomíná, že na ústní jednání ani nebyla předvolána. Dále se domnívá, že zásahem krajského soudu byl porušen zákaz diskriminace, přičemž poukazuje na rozdílné jednání se subjekty z České republiky a se zahraničními subjekty. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejích práv, krajskému soudu zakázal pokračovat v jejich porušování a uložil mu přerušit řízení ve věci sp. zn. 71 ICm 3995/2015.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), což, mimo jiné, v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. V daném případě shledal, že tomu tak není.

5. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně vlastních základních práv, zásadně využitelný až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány.

6. V posuzované věci stěžovatelka brojí proti nečinnosti krajského soudu, který nerozhodl ani o jejím návrhu na přistoupení do řízení, ani o návrhu na přerušení řízení. Přitom z dostupných zdrojů neplyne, že by stěžovatelka využila některý z procesních prostředků, kterými lze napadnout případnou nečinnost soudního orgánu (např. stížnost na průtahy, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, přičemž stěžovatelka ani využití takových prostředků nesignalizuje); nebyly tak naplněny zákonem požadované předpoklady přípustnosti ústavní stížnosti.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. S přihlédnutím k výsledku řízení o ústavní stížnosti nepovažoval Ústavní soud za efektivní vyzývat stěžovatelku k odstranění vad podání (absence speciální plné moci).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2017

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru