Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3562/10 #1Usnesení ÚS ze dne 13.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE - Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služba kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkpřípravné řízení
orgán činný v trestním řízení
Policie České republiky
stížnost
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.3562.10.1
Datum podání14.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 83a odst.1, § 174 odst.2 písm.e, § 84, § 85 odst.5


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3562/10 ze dne 13. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. U., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Mickou, advokátem v Karviné, Zahradnická 331/28, proti příkazům Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno ze dne 10. 5. 2010 č. j. OKFK-244-136/TČ-2009-200236, ze dne 10. 5. 2010 č. j. OKFK-244-138/TČ-2009-200236 a ze dne 15. 6. 2010 č. j. OKFK-244-227/TČ-2009-200236, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených příkazů policejního orgánu k prohlídce jiných prostor a pozemků dle § 83a odst. 1 trestního řádu s odůvodněním, že postup orgánů činných v trestním řízení byl ve věci uvedených příkazů nezákonný.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v příkazech k prohlídce jiných prostor a pozemků nebyla popsána jiná prostora nesloužící k bydlení a příkaz mu nebyl v opise doručen při prohlídce. Jde-li o prohlídku samotnou, stěžovatel namítá, že nebylo naplněno ustanovení § 84 trestního řádu, podle něhož lze vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Nesouhlasí také s existencí důvodů odepření účasti nezúčastněné osoby dle § 85 odst. 5 trestního řádu tak, jak je uvedl policejní orgán, a konečně namítá i vady protokolu o prohlídce jiných prostor a pozemků. Stěžovatel také poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, kterým bylo zrušeno ustanovení § 83a odst. 1 části věty první a věty druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, které znějí: ", v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce."

Z ústavní stížnosti a z kopií přiložených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se s žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství, které v souladu s § 157a postoupilo podání stěžovatele Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci jako dozorovému orgánu. Vrchní státní zastupitelství přezkoumalo postup policejního orgánu a vyjádřilo se, přípisem ze dne 12. 10. 2010, ke všem námitkám stěžovatele, jež opětovně uvádí i v ústavní stížnosti.

Po přezkoumání námitek stěžovatele, uvedených v ústavní stížnosti, a napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je jen polemika stěžovatele se způsobem provedení prohlídky jiných prostor. V ústavní stížnosti však stěžovatel nepředložil žádnou argumentaci, která by věc jakkoli "posunula" do ústavněprávní roviny.

Jak vyplývá z přiložených listin, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se dostatečně podrobně a srozumitelně vyjádřilo ke všem jednotlivým námitkám stěžovatele, jež jsou obsaženy i v ústavní stížnosti. Ústavní soud na vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 12. 12. 2010 sp. zn. 2 VZV 2/2010 v zájmu stručnosti v dalším odkazuje. Ústavní soud dále shledal, že napadené příkazy, vydané policejním orgánem, jsou z hlediska prověřování pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby dle ustanovení § 148 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona, resp. trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 a odst. 4 trestního zákona, z nichž je stěžovatel podezřelý, řádně a podrobně odůvodněny.

Odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 nepovažuje Ústavní soud v dané věci za relevantní, neboť ke zrušení výše uvedeného ustanovení trestního řádu došlo dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů dne 8. 7. 2010, tedy ve všech případech po vydání ústavní stížností napadených příkazů. V tomto ohledu se sluší poukázat na stanovisko pléna ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 31/10 ze dne 14. 12. 2010 (426/2010 Sb.): "Je-li ústavní stížností napadeno provedení prohlídky jiných prostor nebo pozemků, je nutné nahlížet na intertemporální účinky nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 (219/2010 Sb.) tak, že se odvíjejí ex nunc, tj. teprve ode dne, v němž byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů, neboť tento nález výslovně nestanovil jinak (§ 58 odst. 1 in fine zákona o Ústavním soudu)."

Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, který nadto porušení svých ústavně zaručených práv v ústavní stížnosti ani netvrdí. Argumentace stěžovatele se pohybuje na úrovni podústavního práva a lze uzavřít, že s jeho námitkami se Vrchní státní zastupitelství v Olomouci náležitě vypořádalo. Argumenty stěžovatele v ústavní stížnosti se shodují s těmi, které již uplatnil ve svých předchozích podáních. Samu okolnost, že jeho argumentům nebylo přisvědčeno, nelze považovat za porušení jeho základních práv.

S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru