Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 355/96Nález ÚS ze dne 09.10.1997K otázkám přídělového řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a ... více
Věcný rejstříkDokazování
pozemek
správní orgán
vlastnické právo/ochrana
Katastr nemovitostí
dekret prezidenta republiky
Pozemkový úřad
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 124/9 SbNU 139
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.355.96
Datum podání20.12.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 11 odst.1 písm.f

28/1945 Sb., § 5 odst.2

99/1963 Sb., § 250f


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 355/96 ze dne 9. 10. 1997

N 124/9 SbNU 139

K otázkám přídělového řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl po ústním jednání dne

9. října 1997 ve věci ústavní stížnosti V. B., proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě, č. j. 22 Ca 628/95-32, ze dne 10. září

1996, takto:

1. Zrušují se:

a) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1996,

č. j. 22 Ca 628/95-32, ve výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí

Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze

dne l. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, ve znění "l)

v odstavci za "2" potvrzuje" a ve výroku o nákladech řízení,

b) rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního

pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz

2752/943/1995-203 Do, v části pod bodem 2.

2. Návrh na zrušení výroku, kterým se rozhodnutí Okresního

úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ve znění

"2) v odstavci za "3" ruší a věc se vrací v této části správnímu

orgánu k dalšímu řízení", se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným osobně Ústavnímu soudu dne 20. prosince

1996, tedy ve lhůtě stanovené § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze

dne 10. září 1996, č. j. 22 Ca 628/95-32, kterým bylo potvrzeno

rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního

pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz

2752/943/1995-203 Do. Uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo

porušeno jeho základní právo, zaručené čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 38

odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když krajský soud

rozhodl bez jeho přítomnosti u jednání a když ve svém potvrzujícím

rozhodnutí argumentoval tvrzením, že přídělové řízení, na základě

něhož nabyl parcelu č. 312 v k. ú. V.M., nebylo ukončeno, a proto

ji nelze identifikovat a vydat.

Z obsahu spisu Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, okresního

pozemkového úřadu, jeho rozhodnutí č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do,

ze dne 1. srpna 1996, a spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn.

22 Ca 628/95, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že

stěžovatel podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu, v níž se

domáhal přezkoumání rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Ústí

nad Orlicí, který neuznal jeho restituční nárok na parcelu č. 312

o výměře 9.745 m2 a parcely č. 53/1, 53/2, 317/3, 317/4 a 317/8.

Pokud jde o parcelu č. 312, pozemkový úřad uvedl, že rozsah

výměry, v jakém je obsažena v katastru nemovitostí č. 312/1

pastva, č. 312/2 les a případně v č. 1182 ostatní plocha nelze

přesně určit, neboť přídělové řízení u části parcely č. 312 nebylo

dokončeno. Restituční nárok k ostatním označeným parcelám neuznal

s odůvodněním, že nebyl uplatněn ve lhůtě stanovené zákonem.

Stěžovatel podal u Krajského soudu v Ostravě dne 28. srpna

1995 žalobu, v níž se domáhal přezkoumání rozhodnutí správního

orgánu. Uvedl, že podle jeho přesvědčení se pozemkový úřad správně

nevypořádal s otázkou, zda přídělové řízení bylo ukončeno či

nikoliv a závěr, že ukončeno nebylo, dovodil pouze ze zjištění, že

se výměry pozemků zcela neshodují. Parcela č. 312 o výměře 0,9745

ha mu byla řádně přidělena, navazovala na další pozemky, které

v přídělu obdržel, a vše užíval v hranicích, jak jsou uvedeny na

snímku mapy v pozemkovém katastru. Ke změnám ve výměře, dle jeho

tvrzení, mohlo dojít poté, co bez jeho souhlasu přes parcelu č.

312 byla zřízena cesta. Stejně tak vyslovil nesouhlas

s rozhodnutím pozemkového úřadu ohledně dalších parcel - nárok na

ně mu nebyl přiznán proto, že jej údajně uplatnil po zákonné

lhůtě.

Krajský soud v Ostravě bez předvolání a přítomnosti účastníků

dne 10. září 1996 rozsudkem č. j. 22 Ca 628/95-32 rozhodl tak, že

výrokem označeným jako odst. l) potvrdil rozhodnutí Okresního

úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu ze dne l.

srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem

"2", tj. v odstavci, jak vyplývá z rozhodnutí pozemkového úřadu,

kterým vyslovil, že stěžovatel není vlastníkem části původní

pozemkové parcely č. 312 o výměře 9745 m2. Výrokem rozsudku

v odst. 2) zrušil výše označené rozhodnutí v odstavci pod bodem

"3" s tím, že věc v této části se vrací správnímu orgánu k dalšímu

řízení. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo navrhovateli

přiznáno. Potvrzující část rozsudku odůvodnil soud poukazem na §

11 odst. 1 písm. f) zákona č. 229/1992 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, podle něhož v případě, že nelze provést identifikaci

parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení, nelze pozemky

nebo jejich části vydat a oprávněným osobám bude přiznáno právo na

poskytnutí jiného vhodného pozemku či na finanční náhradu.

V odůvodnění zrušujícího výroku krajský soud uvedl, že zastává

právní názor, dle něhož neměl odpůrce rozhodovat podle § 9

citovaného zákona, když dospěl k závěru, že nárok ohledně

předmětných nemovitostí byl uplatněn po lhůtě, ale měl rozhodnout

o zamítnutí podle správního řádu, tj. podle zákona č. 71/1967 Sb.

Rozhodnutí o nákladech řízení krajský soud odůvodnil zněním §

250k odst. l a § 250l odst. 2 o. s. ř., skutečnost, že rozhodl bez

nařízení jednání v písemném vyhotovení rozsudku neodůvodnil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že Krajský

soud v Ostravě neprojednal věc veřejně, rozhodl v jeho

nepřítomnosti a nevzal zřetel ani na obsah podání, v němž výslovně

uvedl, že se chce u soudu vyjádřit. Ve věci parcely č. 312,

jejíhož vydání se domáhal, uvedl, že tato mu byla přidělena ve

výměře 9.745 m2, spolu s ní pak obdržel parcely další, které

tvořily jeden funkční celek, jak je zachyceno i v mapě pozemkového

katastru, vyhotoveného Katastrálním úřadem v Ústí nad Orlicí dne

8. srpna 1995. V takovém rozsahu také pozemky užíval po dobu 13

let, zaplatil za ně přídělovou cenu a o jeho vlastnictví nebylo

pochybností v době, kdy pozemky převáděl na stát. Stěžovatel ani

jeho právní zástupce - po výzvě k odstranění vad návrhu - neuvedli

důvody, pro které stížnost směřuje i proti výroku, kterým bylo

soudem v druhém odstavci rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc

vrácena k dalšímu řízení, a navrhli, aby Ústavní soud rozsudek

Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1996, sp. zn. 22 Ca

628/95, zrušil.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 3 a § 76

odst. l zákona č. 182/1993 Sb. podal dne 11. září 1997 Krajský

soud v Ostravě vyjádření, v němž předsedkyně senátu 22 Ca uvedla,

že soud rozhodoval v době, kdy ustanovení § 250f o. s. ř. platilo

a od jednání upustil poté, kdy dospěl k závěru, že se jedná

o posouzení právní otázky. V dalším poukázala na obsah odůvodnění

rozsudku a na § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě s tím, že v dané

věci se jedná o případ nedokončeného přídělového řízení, kdy

pozemek byl sice ve smyslu údajů obsažených v přídělové listině

veden pod konkrétním parcelním číslem, ale vlastnictví k němu

nebylo zapsáno do pozemkové evidence, byl uveden pouze v návrhu

přídělu. Příděl byl pak zapsán do vložky č. 24n pozemkové knihy

jako usedlost čp. 16 ve výměře asi 13 ha v k. ú. V. M.. Dále

poukázala na to, že otázku identifikace parcel je oprávněn

posuzovat pouze katastrální úřad, který potvrdil v řízení před

správním orgánem, že přídělové řízení nebylo u předmětné parcely

dokončeno. Navrhla, aby byla z uvedených důvodů stížnost

zamítnuta.

II.

II/a

Ústavní soud v dosavadní činnosti rozhodoval v řadě

stížností, v nichž se stěžovatelé dovolávali svého práva na soudní

ochranu, práva na veřejné projednání jejich věci a v jejich

přítomnosti tak, aby se mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům

(ve smyslu čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod). V nálezu ve věci vedené pod sp. zn. I ÚS 5/95 Ústavní

soud konstatoval, že v rámci zásad spravedlivého soudního řízení

je třeba trvat na tom, aby bylo účastníkům umožněno domáhat se

stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu

a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž "stanoveným

postupem" je nutno v principu rozumět, mimo jiné, osobní přístup

účastníka k soudu, jeho výslech a projednání věci v jeho

přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Použití ustanovení § 250f občanského soudního řádu, ve znění

v čase rozhodování Krajského soudu v Ostravě v předmětné věci (tj.

dne 10. září 1996) mohlo sice být označeno za "stanovený postup"

podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, avšak jako

ustanovení výjimečné, které bylo lze z hlediska ústavních záruk

spravedlivého procesu aplikovat jen tehdy, jestliže měl účastník

přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde byl vyslechnut, takže

mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané věci (viz rovněž

rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 75/94, I. ÚS 57/94 a dalších),

a jen tehdy, pokud se jednalo o jednoduchý případ a šlo-li

o posouzení právní otázky (viz zejména nález ve věci sp. zn. IV.

ÚS 98/94).

K nezbytnosti respektování ústavních principů ve správním

soudnictví se Ústavní soud vyslovil také ve svém rozhodnutí ze dne

24. září 1996 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 18/96, jímž dnem

l. května 1997 ustanovení § 250f zákona č. 99/l963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil. Novela o. s.

ř. (publikovaná pod č. 202/1997 Sb.) pak upraveným zněním § 250f

svěřila možnost rozhodování soudu o správní žalobě bez ústního

jednání do sféry procesní dispozice účastníků řízení.

Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce povinnosti soudů

řádným způsobem odůvodňovat svá rozhodnutí (III. ÚS 84/94), když

konstatoval následující: Nezávislost rozhodování obecných soudů se

uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním

rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny

základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto

principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož

i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování,

je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst.

1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst.

2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými

zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné

a právními závěry na straně druhé.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca

628/95 a jeho rozsudku ze dne 10. září 1996 bylo nepochybně

zjištěno, že soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního

orgánu nepostupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními

občanského soudního řádu - rozhodl bez nařízení jednání

a skutečnosti, které jej k takovému postupu vedly, v odůvodnění

rozsudku neuvedl. Tuto skutečnost, tj. zejména absenci odůvodnění

postupu soudu dle § 250f o. s. ř., v tehdejším jeho znění, nutno

považovat za porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 36 a čl. 38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

II/b

Ze správního spisu Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, okresního

pozemkového úřadu, bylo zjištěno následující:

- přídělovou listinou, vydanou Ministerstvem zemědělství

- Národním pozemkovým úřadem v Praze dne 7. prosince 1950 pod

č. j. 135.162/50-LL/2, byla stěžovateli dle dekretu prezidenta

republiky č. 28/1945 Sb. přidělena usedlost čp. 16 v k. ú. V. M.,

ve výměře asi 13 ha (č. l. 6),

- po provedeném přídělovém řízení dle uvedeného dekretu

prezidenta republiky byla dne 19. července 1957 Okresním národním

výborem v Šumperku vydána stěžovateli přídělová listina, dle které

byl příděl přídělcem převzat dne 1. června 1947, a dle níž byla

jeho součástí i část parcely č. 312 v k. ú. V. M. o výměře 0,9745

ha (č. l. 7),

- Okresním národním výborem v Ústí nad Orlicí byla pak dne

8. června 1967 vydána přídělová listina, dle které k převzetí

přídělu přídělcem došlo dne 1. června 1947 a dle níž jeho součástí

byla i celá parcela č. 312 v k. ú. V. M. o výměře 0,9745 ha (č. l.

8),

- v nabídce bezplatného odevzdání do vlastnictví

československého státu, učiněné stěžovatelem dne 16. června 1971

(č. l. 13) je parcela č. 312 (o výměře 0,9745 ha) již rozdělena na

p. č. 312/1 (o výměře 0,3800 ha) a p. č. 312/2 (o výměře 0,6656

ha),

- dle výpisu z evidencí nemovitostí ze dne 28. října 1992 (č.

l. 24c) vyplývá, že v pozemkové knize pro k. ú. V. M. v knihovní

vložce NP 11 pod p. č. 312 její první část je vedena ve výměře

0,9745 ha a část druhá ve výměře 0,12 ha, celková výměra parcely

pak 1,0945 ha, dále, v evidenci nemovitostí pak pod p. č. 312/1

výměra 0,38 ha, pod p. č. 312/2 výměra 0,5456 ha a výměra 0,12 ha,

přičemž výměra 0,0489 je označena jako část p. č. 1182 (což spolu

představuje 1,0945 ha),

- dle sdělení katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne

26. července 1995, adresovaného Pozemkovému úřadu v Ústí nad

Orlicí (na něž se Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého

rozhodnutí odvolává a které se nachází na č. l. 42 a nikoli 39,

jak se v uvedeném rozhodnutí uvádí), "u ppčk 312 nebylo přídělové

řízení dokončeno u celé této parcely, když v grafickém operátu

nebylo vyznačeno rozmezí obou přídělů, tj. kterých konkrétních

1200 m2 nebylo panu V. B. přiděleno. Správně měla být identifikace

této ppčk vyhotovena skupinově, tj. bez zavádějícího tvrzení, že

1200 m2 se odečítá právě a jenom z parcely KN 312/2. Zákonná

překážka vydání se tedy vztahuje na celou část ppčk 312 o výměře

9745 m2."

O uvedené sdělení opírá své zamítavé rozhodnutí jak Okresní

úřad v Ústí nad Orlicí, okresní pozemkový úřad (rozhodnutí ze dne

1. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do), tak i Krajský soud

v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 10. září 1996, č. j. 22 Ca

628/95-32.

Jak bylo již zmíněno, dle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě

pozemky nelze vydat v případě, jestliže nelze provést identifikaci

parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č.

12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb.

a zákona č. 46/1948 Sb.

V předmětné věci nutno tudíž vymezit pojem nedokončeného

přídělového řízení, jakož i pojem nemožnosti identifikace parcel.

Tyto otázky jsou otázkami právními a nikoli skutkovými, je

proto úkolem samotného soudu se s nimi vypořádat (čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod). Z čl. 90 Ústavy vyplývá princip

iura novit curia. Je proto v rozporu s uvedeným ústavním

ustanovením (a v předmětné věci nelze ani aplikovat ustanovení §

135 o. s. ř.), aby soud bez dalšího převzal právní názor, obsažený

ve sdělení jiného státního orgánu, který note bene není ani

instancí, jejíž rozhodnutí je přezkoumáváno.

Z hlediska ochrany hmotných ústavních subjektivních práv,

čili v dané věci práva vlastnického, nutno poznamenat následující:

Dle § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., jež se vztahuje na

daný případ, přidělená půda přechází dnem převzetí do držby (což

byl v daném případě 1. červen 1947) do vlastnictví přídělce.

Přitom podle § 10 odst. 2 citovaného dekretu s tím spojené zápisy

v pozemkové knize obstará Národní pozemkový úřad.

Pojem dokončení přídělového řízení dle dekretu č. 28/1945 Sb.

nutno tudíž interpretovat ve smyslu přechodu vlastnictví.

Nesplnění zákonem (dekretem) uložené povinnosti správnímu orgánu

zajistit zápis v pozemkové knize nemůže jít k tíži přídělce,

jakožto již vlastníka.

Pokud s ohledem na provedené důkazy není pochyb o přechodu

vlastnictví ani o rozsahu a identifikaci předmětných parcel

z hlediska jejich držby a užívání přídělcem, nesrovnalosti

v evidencích nemovitostí nemohou být samy o sobě důvodem postupu

podle § 11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud výrok Krajského soudu

v Ostravě v rozsudku č. j. 22 Ca 628/95-32, ze dne 10. září 1996,

jímž bylo vysloveno, že se rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad

Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j.

Poz 2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem "2" potvrzuje

a v souvisejícím výroku o nákladech řízení, zrušil.

Jelikož důvody zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě

byly založeny již postupem správního orgánu, jakož i z důvodu

procesní ekonomie Ústavní soud rozhodl i o zrušení části

rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního

pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz

2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem 2.

V další části rozsudku, napadeného stěžovatelem, jde o výrok

zrušující v odstavci pod bodem "3" rozhodnutí správního orgánu

s tím, že v uvedeném rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení.

Stížnost navrhovatele je nepřípustná, jelikož se jí v této

souvislosti napadá kasační rozhodnutí a stěžovatel má možnost

vyčerpat po novém rozhodnutí správního orgánu procesní prostředky,

které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Proto byl návrh,

týkající se této části výroku soudu, odmítnut (§ 75 odst. 1, § 43

odst. l písm. f) zákona č. 182/1993 Sb.).

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat

V Brně 9. října 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru