Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3540/11 #1Usnesení ÚS ze dne 15.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkřízení/zastavení
Náklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.3540.11.1
Datum podání28.11.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3540/11 ze dne 15. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PNA FINANCIAL, a. s., se sídlem Praha 5, Hlubočepská 17/6, zastoupené JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem v Brně, Ječná 29a, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2011 č. j. 37 Co 99/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení shora označeného rozhodnutí krajského soudu, neboť má za to, že jeho vydáním byla porušena práva zaručená v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 1. 2. 2011 č. j. 48 C 13/2007-67 rozhodl o zastavení řízení z důvodů zpětvzetí žaloby a rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit stěžovatelce (v řízení před obecnými soudy druhá žalovaná) náhradu nákladů řízení ve výši 13.440,- Kč (výrok II.). Proti tomuto rozhodnutí, ve výroku o náhradě nákladů řízení, podali žalobce i stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil a nepřiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že v daném případě shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro použití ustanovení § 150 OSŘ, spočívající v tom, že trvat na žalobě by bylo bezpředmětné a žalobce by ve věci již nemohl mít úspěch, a to proto, že došlo ke skončení konkurzu a následně i k výmazu původního prvního žalovaného. Odvolací soud konstatoval, že do této situace se žalobce dostal nikoli vlastním zaviněním, ale v důsledku jiného řízení (řízení o konkurzu) a zejména pak jeho výsledku. Podle odvolacího soudu se v dané věci jednalo o neúspěch v důsledku nedostatku pasivní legitimace, který žalobce nebyl schopen žádným způsobem zhojit a který současně nezavinil.

Stěžovatelka spatřuje v aplikaci § 150 OSŘ obecnými soudy prvek libovůle a extrémní rozpor s principy spravedlnosti a tvrdí, že soud uvedené ustanovení použil, aniž by se zabýval hledisky, která je vždy nutno při aplikaci tohoto ustanovení zohlednit. Podle názoru stěžovatelky se odvolací soud řídil pouze jednou skutečností, kterou nadto neposoudil správně. Stěžovatelka uvádí, že odvolací soud naprosto pominul ochranu zájmů stěžovatelky, která byla napadena neopodstatněnou žalobou, jejímuž úspěchu od počátku bránila překážka věci rozsouzené a nemožnost prokázat naléhavý právní zájem, a byla nucena vynaložit náklady na obranu svých práv před zbytečným zásahem do nich. Tyto náklady jí proto měly být dle zákona a principů spravedlnosti kompenzovány žalobcem. Stěžovatelka také namítá nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Z obsahu napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení srozumitelně vypořádal s námitkou stěžovatelky vztahující se k použití § 150 OSŘ. Srozumitelně vyložil, v jakých okolnostech shledal důvody zvláštního zřetele hodné a aplikoval uvedené ustanovení. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. V podrobnostech lze jen odkázat na jasné a přehledné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru