Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 350/10 #1Usnesení ÚS ze dne 31.03.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - MS Praha
FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FŘ Praha
FINANČNÍ ÚŘAD / ŘEDITELSTVÍ - FÚ Praha 10
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkdaň/základ
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.350.10.1
Datum podání05.02.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

586/1992 Sb., § 7c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 350/10 ze dne 31. 3. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky E. S., advokátky, zastoupené JUDr. Ladislavem Sádlíkem, advokátem se sídlem Holečkova 31, Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 2009 č. j. 5 Afs 108/2008-48, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2008 č. j. 6 Ca 155/2006-25, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 10. dubna 2006 č. j. FŘ-5523/11/06 a platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 14. července 2005 č. j. 229222/05/010521/4806, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 4 odst. 1, 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Pokud se shora citovaný platební výměr opíral o § 7c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pro posouzení její záležitosti rozhodném, tj. o fiktivní základ daně vymezený tímto zákonným ustanovením, již samotnou aplikací tohoto zákonného ustanovení byla dle přesvědčení stěžovatelky zasažena její ústavně zaručená práva. Tvrdila, stručně shrnuto, že se takto ocitla v nerovném postavení s podnikajícími právnickými osobami, byla omezena ve svém právu podnikat (fiktivně stanovený základ daně "znamená de facto poenalizaci podnikání a ne daň z příjmů") a faktickým vyvlastněním jejího majetku byla nepřípustně dotčena ve vlastnickém právu. V této souvislosti stěžovatelka uvedla, že pro jeho protiústavnost zákonodárce § 7 citovaného zákona později také zrušil. Jelikož odvolací orgán, ani následně správní soudy nepřisvědčily názoru stěžovatelky o protiústavnosti aplikovaného zákonného ustanovení, domáhala se kasace těchto rozhodnutí Ústavním soudem.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatelka nenamítala nesprávný způsob konkrétní aplikace ustanovení § 7c zákona č. 586/1992 Sb., ve znění do novelizace provedené zákonem č. 261/2007 Sb., nýbrž brojila pouze proti obsahu předmětné zákonné dikce.

Oprávnění plynoucího pro ni z § 74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevyužila a III. senát Ústavního soudu neshledal důvod pro postup dle § 78 odst. 2 téhož zákona, neboť protiústavnost § 7c zákona č. 586/1992 Sb. neshledává. Ostatně k takovému závěru nedospěl předtím ani ve věci sp. zn. III. ÚS 1871/08, v níž se obdobným návrhem zabýval.

Nutno říci, že Nejvyšší správní soud zevrubně reagoval na veškeré námitky stěžovatelky, obsažené posléze i v ústavní stížnosti, řádně se s nimi s poukazem na jmenovitě citovanou relevantní judikaturu Ústavního soudu vypořádal a na dostatečné odůvodnění jeho rozsudku postačí takto odkázat.

Ústavní soud si uvědomuje skutečnost, že ze souhlasu zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze prezumovat i jeho souhlas s jejími důvody (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96), a toliko na okraj (ve vztahu k tvrzením stěžovatelky) potom poznamenává se, že v důvodové zprávě k návrhu naposled uvedeného zákona je k danému ustanovení co do intencí předkladatele uvedeno toliko, že "navrhuje se zrušení minimálního základu daně na základě programového prohlášení" (srov. webové stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky www.psp.cz).

Pro uvedené nemá tak Ústavní soud za to, že by argumentační tvrzení stěžovatelky mohla pro závěr o protiústavnosti napadených rozhodnutí obstát, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru