Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3483/18 #1Usnesení ÚS ze dne 27.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ústí nad Labem
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Most
POLICIE - Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování - Územní odbor Most
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkprocesní postup
Policie České republiky
trestní oznámení
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.3483.18.1
Datum podání22.10.2018
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 158

273/2008 Sb., § 2

40/2009 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3483/18 ze dne 27. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 17. srpna 2018 č. j. 1 KZN 344/2018-21, sdělení Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 28. února 2018 č. j. 1 ZN 113/2017-21, a oznámení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 15. srpna 2017 č. j. KRPU-110503-10/ČJ-2017-040871-VK, za účasti, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresního státního zastupitelství v Mostě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí jednak proti zásahu orgánu veřejné moci provedeného oznámením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Most, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "Policie ČR") ze dne 15. 8. 2017 č. j. KRPU-110503-10/ČJ-2017-040871-VK a jednak proti v záhlaví specifikovaným sdělením Okresního státního zastupitelství v Mostě (dále jen "okresní státní zastupitelství") a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen "krajské státní zastupitelství"), neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Brojí-li stěžovatel proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, pak je nutno ovšem v prvé řadě uvést, že podle judikatury Ústavního soudu [srov. k tomu například nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 234)] respektující zásady subsidiarity připadá ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu orgánu veřejné moci v úvahu - zjednodušeně řečeno - pouze tam, kde nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci. Přitom je třeba respektovat, že rozhodnutím podle § 72 zákona o Ústavním soudu je akt orgánu veřejné moci (bez ohledu na to, jak je označen a jakou má obsahovou strukturu) způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele.

3. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti cituje (a v příloze přikládá) přípis Policie ČR ze dne 15. 8. 2017 č. j. KRPU-110503-10/ČJ-2017-040871-VK, jímž mu bylo sděleno, že na základě jeho trestního oznámení bylo provedeno šetření ve věci s cílem zjištění, zda došlo k nějakému protiprávnímu jednání Evy K. a Petra V. vůči nezletilé Erice K. (jedná se o pseudonymy), a že šetřením nebylo prokázáno, že by k nějakému protiprávnímu jednání jmenovaných skutečně došlo (a pokud by došlo, byla by místně příslušnou rakouská policie, protože místem spáchání by byla Rakouská republika, kde v současné době nezletilá se svou matkou žije), a proto byla věc uložena na Policii ČR k případnému dalšímu využití. V tomto rozsahu Ústavní soud projednal ústavní stížnost tak, že tato směřuje i proti shora citovanému oznámení Policie ČR; tento přípis Policie ČR tak představuje jiný zásah orgánu veřejné moci, nikoli rozhodnutí.

Jak dále vyplývá z ústavní stížnosti i podkladů k ní přiložených, stěžovatel podal u okresního státního zastupitelství žádost o přezkoumání shora zmíněného postupu Policie ČR, jehož přípisem ze dne 28. 2. 2018 č. j. 1 ZN 113/2017-21 byl vyrozuměn, že v postupu policejního orgánu nebylo shledáno žádné pochybení a v dané věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu. V rámci výkonu dohledu krajské státní zastupitelství přípisem ze dne 17. 8. 2018 č. j. 1 KZN 344/2018-21 informovalo stěžovatele (resp. jeho právní zástupkyni), že se státní zástupkyně Mgr. Andrea Janáková ztotožnila se závěry státního zástupce okresního státního zastupitelství, podle nichž předložené a na internetových stránkách prezentované fotografie nezletilé nelze považovat za pornografické dílo podle tr. zákoníku. Stejně tak nelze mít za prokázané, že by došlo k ohrožení výchovy dítěte tak, jak předpokládá ustanovení § 201 tr. zákoníku, když z relevantních fotografií takové skutečnosti nevyplývají, a nelze akceptovat jako relevantní důkaz stěžovatelem předložený posudek PhDr. Zemánkové, která své závěry učinila, aniž by nezletilou a její matku viděla a vycházela pouze z jednostranných informací, které jí poskytl sám stěžovatel jako zadavatel posudku. Stěžovatelův podnět tak nebyl shledán důvodným.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel se v ústavní stížnosti - souhrnně řečeno - domnívá, že orgány činné v trestním řízení se nevypořádaly s předloženými důkazy a nepostupovaly v rámci prověřování způsobem, kterým by spolehlivě zjistily skutkový stav, o kterém nejsou žádné pochybnosti.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl oznamovatelem spáchání trestného činu a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

7. Stěžovatel se v ústavní stížnosti v prvé řadě nedostatečně vypořádává s judikaturou Ústavního soudu [mj. s nálezem ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12 (N 152/74 SbNU 301)], že eventuální zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení o (ne)stíhání určité osoby, je omezen zejména na případy, kdy poškozenému byla tvrzenou trestnou činností způsobena intenzivní újma s přetrvávajícími důsledky (typicky poškození života a zdraví). Tato podmínka v dané věci není splněna. Přitom již v ústavní stížností napadeném sdělení okresního státního zastupitelství je vysvětleno, že nezletilá se nedostala do přímého kontaktu s výrobou erotických fotografií. Opět se tak nepotvrdila tvrzení stěžovatele, která již jednou učinil předmětem svého trestního oznámení. Okresní státní zastupitelství také nepřehlédlo, že stěžovatel usiluje o střídavou péči o nezletilou, s čímž její matka nesouhlasí. V rámci opatrovnické věci jsou prováděna psychologická šetření. Proti stěžovateli byla pak podána obžaloba pro přečin nebezpečného pronásledování, který měl spáchat na matce nezletilé.

8. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na daný kontext a s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by postupem Policie ČR či sděleními státních zastupitelství, byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru