Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3460/20 #1Usnesení ÚS ze dne 23.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Most
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkodůvodnění
pokuta
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.3460.20.1
Datum podání11.12.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 53


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3460/20 ze dne 23. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Zemánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ORLEN Unipetrol RPA s. r. o., sídlem Záluží 1, Litvínov, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, sídlem Husova 242/9, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. října 2020 č. j. 11 Co 185/2020-156 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 26. srpna 2020 č. j. 45 C 27/2017-146, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a Ing. Milana Vyskočila, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka (do 31. 1. 2021 obchodní firma UNIPETROL RPA, s. r. o.) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ústavní soud si za účelem zjištění konkrétních skutkových a právních okolností vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 45 C 27/2017, z něhož se podávají následující skutečnosti. Stěžovatelka je v civilním řízení o zaplacení dlužné mzdy ve výši 8 136 100 Kč s příslušenstvím v procesním postavení žalované. Okresní soud uložil napadeným rozhodnutím stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 2 000 Kč z důvodu hrubého ztěžování postupu řízení podle § 53 občanského soudního řádu, neboť stěžovatelka byla opakovaně vyzvána soudním znalcem k předložení listin za účelem vypracování znaleckého posudku (pro zjištění průměrného výdělku vedlejšího účastníka), což stěžovatelka odmítla s poukazem na nepřípustnou vyhledávací aktivitu okresního soudu.

3. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, jež bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") vyhodnoceno jako nedůvodné, a tudíž krajský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že otázka, k jejímuž vyřešení byl povolán znalec, je právní kategorií, jejíž obsah je určován právním předpisem, a tudíž nelze vyřešení této otázky přesouvat na znalce. Krajský soud uznal tento argument stěžovatelky, čímž potvrdil i její argument, že okresní soud postupoval nezákonně, když znalce ustanovil. I přesto však následně krajský soud potvrdil správnost usnesení okresního soudu.

5. Uvedený postup krajského soudu je odepřením spravedlnosti, a napadené usnesení krajského soudu je vnitřně rozporné a absurdní, neboť na základě nezákonného postupu nelze ukládat povinnosti.

6. Napadená usnesení jsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, neboť nelze znalce povolat k vyřešení otázky, jejíž řešení znalci vůbec nepřísluší. Nadto vypracování znaleckého posudku ani nikdo z účastníků řízení nenavrhoval. Tím došlo k porušení zásady projednací a k zásahu do rovného postavení účastníků řízení. Okresní soud sám pátral po důkazech, což mu nepřísluší, čímž zasáhl do práva stěžovatelky na soudní ochranu.

7. Krajský soud se nevypořádal s námitkami stěžovatelky o porušení rovnosti účastníků řízení, ani s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, která uvádí, že uložením pořádkové pokuty nelze sankcionovat porušení povinnosti uložené soudem v rozporu se zákonem. Tato pochybení krajského soudu zakládají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

8. Obecné soudy s odkazem na § 127 odst. 4 a § 129 odst. 2 občanského soudního řádu obhajují zjevnou nespravedlnost. Takový postup nazývá Ústavní soud přepjatým formalismem. Uložení pořádkové pokuty bylo svévolí obecných soudů.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

11. Ústavní soud již dlouhodobě ve své rozhodovací praxi zastává názor, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (např. usnesení ze dne 7. 10. 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09, ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. III. ÚS 4497/12, ze dne 13. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09 a další). V případě bagatelních věcí Ústavní soud posuzuje nejen kvantitativní aspekt (v posuzované věci pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč), ale také hledisko kvalitativní. Kvalitativní hledisko je určováno intenzitou zásahu, který by v individuálním případě způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi s podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody. V takovém případě není z hlediska přezkumu Ústavním soudem rozhodující kvantitativní hledisko, nýbrž hodnota ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen [srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016 sp. zn. III. ÚS 2018/15 (N 11/80 SbNU 139)].

12. Stěžovatelka namítá zásah do svého práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, k čemuž mělo dojít tím, že stěžovatelce, která obstruovala řízení před okresním soudem, když neposkytla znalci podklady, k nimž má stejně vedlejší účastník přístup na základě zákona, byla uložena pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč. Stěžovatelka s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že znalec neměl být vůbec ustanoven a že si otázku průměrného výdělku měl okresní soud zodpovědět sám. Ústavní soud konstatuje, že je otázkou zákonných předpisů, za jakých okolností má být znalec ustanoven. Ústavnímu soudu takovou procesní otázku nepřísluší posuzovat. Stěžovatelka obstruovala řízení a odmítla splnit ediční povinnost, byť předmětné podklady měla ze zákona povinnost předložit minimálně vedlejšímu účastníkovi. Krajský soud se podrobně zabýval otázkou ediční povinnosti, resp. povinnostmi účastníků řízení obecně, a své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Ústavní soud neshledává žádné extrémní pochybení obecných soudů, které by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti. Není pravdou, že okresní soud nařídil provedení znaleckého posudku z vlastní iniciativy, nýbrž učinil tak na návrh vedlejšího účastníka (viz protokol o jednání ze dne 14. 1. 2019), poté strany okresní soud opětovně poučil podle § 118b odst. 1 občanského soudního řádu. V tomto směru tedy nelze dovodit porušení principu rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny (jehož porušení však stěžovatelka ani výslovně nenamítá). K uvedenému je nutno podotknout, že k tomuto návrhu vedlejšího účastníka se stěžovatelka, dle protokolu o jednání, postavila pozitivně a prohlásila, že ráda zformuluje určité dotazy pro znalce, což také učinila. Paradoxně však stěžovatelka posléze neuposlechla výzvy okresního soudu k dodání příslušných listin znalci v podobě usnesení ze dne 28. 7. 2020 č. j. 45 C 27/2017-141 s odůvodněním, že soud není oprávněn sám ve věci shromažďovat důkazy. Opominula však, že znalecký posudek byl nařízen na základě konsensu stran, resp. na návrh vedlejšího účastníka, přičemž stěžovatelka explicitně vyjádřila souhlas s tímto postupem. Stěžovatelce tedy nemohla vzniknout jakákoliv újma na jejích právech, když sama s postupem okresního soudu, který ustanovil znalce, souhlasila, a následně v řízení obstruovala tím, že odmítla vydat dokumenty, k jejichž dodání byla vyzvána.

13. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že pořádková pokuta nebyla stěžovatelce uložena na základě toho, že byl ve věci ustanoven znalec, nýbrž předmětné listiny požadoval okresní soud, přičemž je nerozhodné, zda je požadoval přímo pro sebe či pro znalce. Okresní soud považoval za nutné listiny obstarat, neboť to dle jeho názoru bylo nutné pro rozhodnutí o meritu sporu. Jinak řečeno, ani kdyby znalec ustanoven nebyl, okresní soud by listiny po stěžovatelce stejně požadoval pro své vlastní posouzení. Ústavní soud tedy uzavírá, že v posuzované věci je zcela nerozhodné, zda znalec ve věci ustanoven byl, nebo nikoliv. Žádný zásah do práv stěžovatelky, natož pak extrémní, tedy nelze dovodit.

14. Argumentace stěžovatelky namítající nepřezkoumatelnost usnesení krajského soudu je též lichá. Krajský soud ve svém usnesení předložil ucelenou logickou argumentaci vyvracející námitky stěžovatelky. Ústavní soud soustavně judikuje, že není nutno z hlediska naplnění požadavku přezkoumatelnosti individuálního právního aktu a naplnění požadavku spravedlivosti řízení, aby orgán veřejné moci reagoval argumentačně na každou jednotlivou námitku stěžovatelů, když postačí, představí-li svou ucelenou argumentační linii (srov. např. nález ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. III. ÚS 961/09 a usnesení ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. II. ÚS 832/12, ze dne 23. 10. 2013 sp. zn. II. ÚS 3142/13, ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3176/13 a ze dne 2. 7. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2855/13). Právě k tomu došlo v posuzované věci, když obecné soudy zastávají protichůdná stanoviska, založená na jiných základech, než stěžovatelka. V tomto ohledu se tedy Ústavní soud neztotožňuje s námitkou stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti napadených usnesení.

15. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2021

Radovan Suchánek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru