Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 346/01Nález ÚS ze dne 14.03.2002Vypracování znaleckého posudku v rozporu se zákonem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní ... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
procesní postup
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 30/25 SbNU 237
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.346.01
Datum podání06.06.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 89, § 160, § 105, § 107


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 346/01 ze dne 14. 3. 2002

N 30/25 SbNU 237

Vypracování znaleckého posudku v rozporu se zákonem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl po ústním jednání dne 14. března 2002

v senátě, ve věci ústavní stížnosti B. J., proti usnesení

Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001, sp. zn. 6 To

567/2000, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. září

2000, č. j. 2 T 95/2000-207, v trestní věci, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001, sp.

zn. 6 To 567/2000, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne

26. září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207, se zrušují.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 5. června

2001, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení

usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001, sp. zn.

6 To 567/2000, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26.

září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207. Uvedenými rozhodnutími obecných

soudů se cítí být dotčen v základních právech, plynoucích z čl.

2 odst. 3 a 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy

a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále

jen "Listina").

Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2

T 95/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní

stížnosti bylo zjištěno následující:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. září 2000, č.

j. 2 T 95/2000-207, byl stěžovatel uznán vinným, že jako soukromě

podnikající fyzická osoba převedl fiktivní kupní smlouvou na Š.

B-ovou vlastnictví k přesně určeným movitým věcem v celkové

hodnotě 138.044,-Kč, když tyto věci byly jediným majetkem firmy,

čímž nejen uspokojil, nýbrž přeplatil její pohledávku ve výši asi

84.400,-Kč, a to přesto, že jeho firma měla další závazek vůči

a. s. Česká spořitelna, pobočka Opava, ve výši nejméně 859.272,56

Kč, přičemž jeho firma dlouhodobě nebyla schopna plnit své splatné

závazky, jež byly vyšší než její majetek. Tímto jednáním, dle

soudu, spáchal trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a

odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody

v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu

v trvání jednoho roku. Zároveň uložil soud stěžovateli dle § 228

odst. 1 tr. řádu povinnost uhradit poškozené a. s. Česká

spořitelna, pobočka v Opavě, náhradu škody ve výši 138.044,-Kč.

V odvolání do uvedeného rozsudku stěžovatel opakovaně odkázal

na důvody, jež uplatnil v odporu proti trestnímu příkazu, vydanému

Okresním soudem v Bruntále dne 25. července 2000 pod č. j. 2

T 95/2000-193 a ve své obhajobě v průběhu řízení před nalézacím

soudem. Namítl zejména skutečnost, že vztah mezi ním a a. s. Česká

spořitelna je vztahem občanskoprávním a nikoli trestněprávním,

neboť na jeho firmu nebyl vyhlášen konkurz, dále že v daném vztahu

došlo z jeho strany k uznání předmětného dluhu, popřel fiktivní

charakter smlouvy mezi ním a Š. B-ovou a konečně poukázal

na protiprávnost postupu Policie České republiky při vstupu na

pozemek, k němuž mu příslušelo právo nájemce, za účelem znaleckého

ocenění movitých věci, jež na Š. B-ovou převedl.

Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání stěžovatele

usnesením ze dne 6. března 2001, sp. zn. 6 To 567/2000,

v napadeném rozsudku nalézacího soudu zrušil výrok o náhradě

škody, v dalším pak ponechal napadený rozsudek nezměněn.

Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí plně ztotožnil

se skutkovými zjištěními i s právní kvalifikací skutku ze strany

nalézacího soudu, jakož i s výrokem o uloženém trestu. Reagoval

rovněž na argumentaci stěžovatele týkající se skutečnosti, že

ve věci nejde o trestnou činnost, nýbrž o občanskoprávní vztah,

neboť na firmu stěžovatele nebyl vyhlášen konkurz. Uvedl, že pro

naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 256a odst. 1 tr.

zák. není nezbytné vyhlášení konkurzu, přičemž z dokazování

provedeného před nalézacím soudem považoval za prokázané, že

stěžovatel jako dlužník nebyl schopen plnit své splatné závazky

a zmařil, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele, v daném

případě České spořitelny, a. s., a to tím, že zvýhodnil jiného

věřitele, svou dceru Š. B-ovou.

V ústavní stížnosti je poukazováno zejména na absenci úmyslu

zvýhodnit jiného věřitele a zejména pak na porušení právních

předpisů ze strany Policie České republiky při vstupu na

stěžovatelem pronajatý pozemek za účelem znaleckého ocenění

movitých věci, jejichž převodem mělo dojít k poškození věřitele,

takto České spořitelny, a. s. Uvedené porušení spatřuje stěžovatel

ve skutečnosti, že ke vstupu na pozemek a provedení znaleckého

ohledání došlo před zahájením trestního stíhání proti jeho osobě

v předmětné věci.

Jak bylo již uvedeno, v ústavní stížností napadených

rozhodnutích obecných soudů spatřuje stěžovatel dotčení ve svých

základních právech a svobodách, plynoucích z čl. 2 odst. 3 a 4,

čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2

a 3 a čl. 4 Listiny.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76

odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

podal dne 6. února 2002 Krajský soud v Ostravě k předmětné ústavní

stížnosti vyjádření, v němž předsedkyně senátu 6 To v plném

rozsahu odkazuje na odůvodnění v ústavní stížnosti napadeného

rozhodnutí odvolacího soudu a konstatuje dále, že v ústavní

stížnosti uvedené námitky neodpovídají skutečnému stavu věci,

pročež navrhuje předmětnou ústavní stížnost zamítnout.

Krajské státní zastupitelství v Ostravě podáním ze dne 5.

března 2002 se postavení vedlejšího účastníka v řízení před

Ústavním soudem v předmětné věci vzdalo.

II.

Dle § 48 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění

skutkového stavu, přičemž rozhoduje, které z navrhovaných důkazů

je třeba provést a může provést i jiné důkazy, než jsou

navrhovány.

Uvedené zákonné ustanovení nutno interpretovat z pohledu čl.

83 Ústavy, dle něhož je Ústavní soud soudním orgánem ochrany

ústavnosti, jakož i z pohledu dosavadní judikatury, v níž je

zvýrazněna rozdílná funkce Ústavního soudu ve vztahu k soudům

obecným. Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí obecných soudů

posuzuje Ústavní soud tudíž toliko hlediskem dotčení ústavními

zákony a mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy garantovaných

základních práv a svobod, a nikoli přezkoumáním věci samé pohledem

jednoduchého práva. Pro oblast dokazování z toho plyne maxima vést

dokazování ke skutečnostem ověřujícím stěžovatelova tvrzení

o dotčení na základních právech a svobodách, nikoli však

dokazování ve věci samé, tj. dokazování na úrovni jednoduchého

práva, vedoucí k rozhodnutí v samotném meritu věci. Uvedená

diferenciace je jedním z komponentů odlišujících ústavní

soudnictví od soudnictví obecného.

Z pohledu naznačených kautel, za účelem ověření tvrzení

obsažených v ústavní stížnosti, provedl v předmětné věci Ústavní

soud dokazování spisem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2

T 95/2000.

Ve spise Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 95/2000:

* na č. l. 5 je založen záznam o sdělení obvinění stěžovateli

ze dne 5. dubna 2000;

* na č. l. 6 je založeno usnesení Okresního ředitelství Policie

České republiky v Bruntále ze dne 29. února 2000, č. j.

ORBR-245/KP-HK-TČ-99, o přibrání znalce Ing. O. H. k podání

odborného vyjádření podle § 105 odst. 1 věty druhé tr. řádu ve

věci podezření ve vztahu ke stěžovateli ze spáchání trestného činu

poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. c) a odst. 3 tr.

zák., resp. trestného činu zvýhodňování věřitele dle § 256a odst.

1, 2 tr. zák., a to v rámci šetření dle ustanovení § 158 odst. 3

tr. řádu; v usnesení se znalci sděluje, že "policejní orgán

zajistí možnost prohlédnutí prodaných strojů a přístrojů na místě

v přítomnosti prodávajícího";

* na č. l. 8 až 10 je založen znalecký posudek znalce Ing.

O. H. ze dne 6. března 2000, č. 16/00, jímž byly oceněny movité

věci, "umístěné v oploceném areálu 2 km za Bruntálem směrem na

Rýmařov"; dle něj byl "technický stav strojů zjištěn prohlídkou

dne 29. února 2000 za účasti pana B. J., pana kpt. K. V. a por. K.

Š.", když "všechny výše uvedené stroje jsou umístěny v oploceném

areálu 2 km za Bruntálem směrem na Rýmařov";

* na č. l. 164 je založen přípis Okresního státního

zastupitelství v Bruntále ze dne 11. května 2000, č. j. 1 Zt

219/2000, jímž byla věc obviněného B. J. vrácena Policii České

republiky, Okresnímu úřadu vyšetřování v Bruntále k došetření,

kromě jiného z toho důvodu, že "bude nutno opětovně usnesením

přibrat znalce, který zpracovával znalecký posudek a tohoto

vyslechnout k hodnotě jednotlivých strojů a zařízení, neboť

znalecký posudek opatřený před sdělením obvinění nelze dle platné

judikatury použít jako důkaz a to ani důkaz listinný";

* na č. l. 166 je založeno usnesení Policie České republiky,

Okresního úřadu vyšetřování v Bruntále ze dne 14. června 2000,

ČVS: OVBR-183/10-2000, o přibrání znalce Ing. O. H. v trestní věci

proti obviněnému B. J., stíhanému pro trestný čin poškozování

věřitele dle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zák;

* na č. l. 168 je založen protokol o výslechu znalce Ing. O. H.

ze dne 15. června 2000 v trestní věci obviněného B. J., stíhaného

pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a)

tr. zák., dle kterého znalec Ing. O. H. ve věci vypovídá

následující: "K věci pak uvádím, že jsem již jednou byl jako

znalec přibrán usnesením č. j. ORBR-245/KP-HK-TČ-99 ze dne 29.

února 2000 II. SKP Bruntál k ohodnocení strojů a zařízení na

výrobu tvárnic v provozovně podnikatele B. J., Bruntál, na ul.

Rýmařovská. Na to jsem po osobní prohlídce strojů dle seznamu č.

HM-1-13, 14, 15, 16 na místě samém provedl následně ohodnocení

jednotlivých položek. Posudek jsem pak zpracoval ke dni 6. března

2000 . Jinak se v plné míře odvolávám na původní znalecký posudek,

na kterém nemám co měnit.";

* na č. l. 204 je založen protokol o hlavním líčení proti

stěžovateli před Okresním soudem v Bruntále ve věci sp. zn. 2

T 95/2000, ze dne 26. září 2000, dle něhož znalec Ing. O. H.

vypovídá shodně jako na č. l. 168, tj. shodně s výpovědí

v přípravném řízení a dále uvádí: "Odkazuji na písemné závěry

uvedené ve znaleckém posudku č. 16 z roku 2000, přičemž poukazuji

na to, že všechny věci jsem na místě ohledal za přítomnosti

vyšetřovatele a také obžalovaného".

III.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních

práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94,

III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 142/98, III. ÚS 224/98

a další). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení

právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993

Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou

hodnocení dodržení ústavních procesních práv, a konečně posouzení

ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva.

V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování

ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva.

Při posouzení věci Ústavní soud vycházel ze skutkových

zjištění, provedených obecnými soudy, jakož i z dokazování

provedeného v ústním jednání před Ústavním soudem. Z těchto

zjištění vyplývá, že v předmětné věci došlo k přibrání znalce dne

29. února 2000, téhož dne došlo ke vstupu příslušníků Policie

České republiky a znalce na pozemek, k němuž stěžovateli

příslušelo oprávnění nájemce, za účelem prohlídky oceňovaných

movitých věci znalcem, k vypracování znaleckého posudku došlo dne

6. března 2000, ke sdělení obvinění stěžovateli 5. dubna 2000,

k vrácení věci Policii České republiky státním zástupcem

k došetření dne 11. května 2000, k přibrání téhož znalce v dané

věci pak dne 14. června 2000, k jeho výslechu v přípravném řízení

dne 15. června 2000, v hlavním líčení před nalézacím soudem dne

26. září 2000.

Jak plyne z přípisu Okresního státního zastupitelství

v Bruntále ze dne 11. května 2000, č. j. 1 Zt 219/2000, jímž byla

věc obviněného B. J. vrácena Policii České republiky, Okresnímu

úřadu vyšetřování v Bruntále k došetření, jeho důvodem byla

absence uvedených zákonných podmínek přibrání znalce, vypracování

znaleckého posudku a jeho použití v trestním řízení jako důkazního

prostředku, když tento byl proveden před zahájením trestního

stíhání, a to nikoli za podmínek stanovených trestním řádem

pro neodkladný, resp. neopakovatelný úkon.

Obecné soudy pak považovaly uvedený deficit za zhojený

přijetím usnesení Policie České republiky, Okresního úřadu

vyšetřování v Bruntále ze dne 14. června 2000, ČVS:

OVBR-183/10-2000, o přibrání znalce, dále jeho výslechem

v přípravném řízení ze dne 15. června 2000 a u hlavního líčení dne

26. září 2000.

Dle ustanovení § 89 odst. 1, § 160 odst. 1, 2 a 4 tr. řádu,

ve znění platném v předmětné době, dokazování bylo možno

v trestním řízení provádět toliko po zahájení trestního stíhání

sdělením obvinění. Jedinou výjimku z uvedené zásady představoval

neodkladný nebo neopakovatelný úkon před zahájením trestního

stíhání, jehož obsahem je provedení důkazu. Smyslem a účelem

zásady přípustnosti dokazování toliko po zahájení trestního

stíhání je zejména garantovat práva obviněného na obhajobu (§ 165

tr. řádu) již v přípravném řízení, a to za situace, kdy tr. řád

umožňuje v hlavním líčení akceptovat důkazy provedené v řízení

přípravném. Jinými slovy, akceptuje-li trestní řád pro rozhodnutí

ve věci samé provedení důkazu mimo hlavní líčení, musí takové

provedení důkazu garantovat právo na obhajobu a zásadu

kontradiktornosti řízení v míře srovnatelné s kautelami provádění

důkazů v hlavním líčení.

Ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) a c) tr. řádu pak zakládají

důvody zrušujícího rozhodnutí v odvolacím řízení pro podstatné

vady v předchozím řízení, zejména pro porušení práva na obhajobu,

a pro pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jež mohou

vyplývat i z existence podstatných vad v řízení, jež předcházelo

rozsudku nalézacího soudu.

Dle § 105 tr. řádu, nejedná-li se o neodkladný, resp.

neopakovatelný úkon, přibrání znalce lze provést toliko po

zahájení trestního stíhání. Přibrání znalce se přitom provádí

usnesením, jehož obligatorní součástí je vymezení úkolů znalci.

Teprve poté znalec připraví (zpracuje) znalecký posudek (§ 107 tr.

řádu) a teprve poté mohou být provedeny další procesní úkony

(např. nahlížení do spisů, účast na výslechu svědka, resp.

obviněného, účast na prohlídce obydlí, jiných prostor a pozemků

atd.), jež jsou pro vypracování znaleckého posudku nezbytné.

Podřazením Ústavním soudem provedených skutkových zjištění

pod naznačený normativní rámec v rovině jednoduchého práva nelze

než konstatovat, že svým postupem a ústavní stížností napadeným

rozhodnutím Krajský soud v Ostravě v rámci přezkumného a Okresní

soud v Bruntále v rámci nalézacího řízení výše uvedená ustanovení

tr. řádu porušil.

V předmětné věci uvedené kautely znaleckého dokazování

dodrženy nebyly. Znalecké dokazování, spočívající ve vypracování

znaleckého posudku a v procesním úkonu, jenž vypracování posudku

umožnil (vstup do jiných prostor než obydlí a na pozemek za účelem

prohlídky znalcem oceňovaných movitých věcí), bylo provedeno před

vydáním usnesení Policie České republiky, Okresního úřadu

vyšetřování v Bruntále ze dne 14. června 2000, ČVS:

OVBR-183/10-2000, o přibrání znalce. Ke vstupu na předmětný

pozemek došlo dne 29. února 2000, k vypracování znaleckého posudku

dne 6. března 2000, tedy v obou případech před zahájením trestního

stíhání, když se nejednalo o neodkladný, resp. neopakovatelný

úkon. Kromě uvedeného byla nezákonnost provedeného znaleckého

dokazování způsobena i skutečností, že vstup do jiných prostor než

obydlí a na pozemek a jejich prohlídka, provedená Policií České

republiky dne 29. února 2000, nesplňovala podmínky vyžadované

v ustanovení § 82 a násl. tr. řádu.

Na takto, tedy v rozporu se zákonem, provedené výsledky

znaleckého dokazování se pak znalec u výslechu jak v přípravném

řízení tak i u hlavního řízení dle § 108 odst. 1 tr. řádu odvolal

a o tyto výsledky znaleckého dokazování pak nalézací i odvolací

soud výslovně opřel svá skutková zjištění.

Nad rámec uvedených důvodů rozporu v předmětné věci

provedeného důkazu znalcem s příslušnými kautelami tr. řádu

Ústavní soud poukazuje rovněž na nutnost posouzení přiměřenosti

přibrání znalce, u nějž lze předpokládat důvod vyloučení pro

podjatost, spočívající v jeho poměru k věci (§ 11 zák. č. 36/1967

Sb., o znalcích a tlumočnících) orgány činnými v trestním řízení.

Vypracuje-li znalec posudek za podmínek, jež odporují zákonu, jeho

opětovné přibrání k témuž znaleckému posouzení zakládá důvodnou

pochybnost o jeho podjatosti s ohledem na jeho poměr k věci, jež

je dána skutečností, že ve věci již názor vyjádřil, a to za

podmínek rozporných se zákonem.

Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za splnění

kterých nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za

následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje

tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva

a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní

ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého

práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole

(např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku

interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti

(např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení v základním

právu a svobodě.

V posuzované věci uznáním důkazu provedeného v rozporu s tr.

řádem nalézací soud porušil základní právo na řádný proces dle čl.

36 odst. 1 Listiny, soud odvolací pak základní právo, plynoucí

z čl. 36 odst. 1 Listiny porušil tím, že uvedenou vadou trpící

rozhodnutí soudu I. stupně nezrušil.

Pakliže Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před

obecným soudem nebyly dodrženy principy řádného procesu, a jelikož

zrušením rozhodnutí obecných soudů se stěžovateli otevírá možnost

slyšení před obecným soudem, a tím i možnost uplatnění jeho

argumentace ohledně skutkové a právní stránky rozhodované věci,

nezabýval se Ústavní soud, ústavností napadených rozhodnutí soudů

z hlediska ústavních subjektivních hmotných práv. Dle přesvědčení

Ústavního soudu ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací

zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, pokud je nálezem

zrušujícím rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který

zákon k ochraně práva poskytuje, vytvořen procesní prostor pro

ochranu tohoto práva uvnitř soustavy obecných soudů, pak pro

ústavní posouzení rozhodnutí obecného soudu platí subsidiarita

hmotněprávního k procesněprávnímu přezkumu.

Pro uvedené, tj. s ohledem na porušení čl. 36 odst. 1

Listiny, Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne

6. března 2001, sp. zn. 6 To 567/2000, zrušil. Jelikož důvody

zrušení usnesení soudu odvolacího byly založeny v rozhodující míře

již rozhodnutím soudu prvního stupně, jakož i z důvodu procesní

ekonomie, Ústavní soud rozhodl i o zrušení rozsudku Okresního

soudu v Bruntále ze dne 26. září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207 [§

82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 14. března 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru