Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3456/13 #1Usnesení ÚS ze dne 24.04.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo zvolit si obhájce
Věcný rejstříkObhajoba
advokát/zvolený
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.3456.13.1
Datum podání13.11.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 35 odst.2, § 37a odst.1, § 37a odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3456/13 ze dne 24. 4. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jakuba Smolíka, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, (adresa pro doručování: Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125), proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2013 sp. zn. 1 To 542/2013 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2013 sp. zn. 0 Nt 6570/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů.

Okresní soud v Ostravě shora uvedeným usnesením rozhodl, že podle § 37a odst. 1 tr. řádu z důvodu vymezeného v ustanovení § 35 odst. 2 tr. řádu se Mgr. Martin Mojžíšek, advokát se sídlem ve Frýdku - Místku, Farní 15, vylučuje jako zvolený obhájce na základě plné moci udělené stěžovatelem (obviněným) z obhajování.

Krajský soud v Ostravě ústavní stížností rovněž napadeným usnesením instanční stížnosti stěžovatele a Mgr. Martina Mojžíška proti tomuto usnesení Okresního soudu v Ostravě podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jemu ani obhájci nebyl - "a to ani dosud" - doručen návrh na vyloučení obhájce, v důsledku čehož neměl možnost se k věci vyjádřit, resp. soud k tomuto vyjádření nemohl přihlédnout ve smyslu § 37a odst. 3 tr. řádu, a tuto procesní vadu nelze zhojit ani v rámci řízení o instanční stížnosti. Podle stěžovatele ji přitom Krajský soud v Ostravě nepřípustně bagatelizoval, jestliže dovodil, že vzhledem k pravidlu vyplývajícímu z § 35 odst. 2 tr. řádu vyjádření by nemohlo mít zásadní vliv na rozhodnutí soudu prvního stupně, v důsledku čehož by zrušovací usnesení představovalo pouhý formalismus. Stěžovatel též zdůrazňuje, že policejní orgán dne 2. 10. 2013 vyslechl svědky Svitáka a Filipa bez účasti vyloučeného obhájce, ačkoli na jeho přítomnosti trval a usnesení Krajského soudu v Ostravě obdržel jeho právní zástupce až dne 4. 10. 2013.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995); v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka z "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

Podstatou ústavní stížnosti není tvrzení, že v projednávané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci § 37a odst. 1 písm. a) tr. řádu ve spojení s § 35 odst. 2 tr. řádu (podle kterého obhájcem nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání, a v důsledku toho v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby), nýbrž výtka, že soud prvního stupně mu neposkytl zákonem předvídaný procesní prostor k oponentuře závěrů o splnění těchto předpokladů.

Ústavně zaručené právo na obhajobu nelze chápat pouze jako oprávnění samotného obviněného. Je ústavní zásadou, která směřuje i vůči orgánům činným v trestním řízení a v rovině zákona je zakotvena v jejich povinnosti zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jakož i stejně pečlivě objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se řízení vede (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Ke zjištění skutkového stavu svými, z povahy věci specifickými, prostředky přispívá nepochybně i obhajoba. Obhajoba obviněného však není (a v právním státě ani být nemůže) věcí jen tohoto subjektu, a je úkolem orgánů činných v trestním řízení vytvářet pro její uplatnění nejen podmínky, ale odstraňovat i překážky, které by řádnému výkonu práv obhajoby mohly bránit (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 382/02, I. ÚS 306/04 a I. ÚS 2629/08).

Z ústavní stížnosti a přiložených písemností vyplývá, že policejní orgán (Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odborem hospodářské kriminality Ostrava) usnesením ze dne 3. 12. 2012 č. j. KRPT-99369-253/TČ-2012-070081 podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájil trestní stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Uvedený policejní orgán v téže věci usnesením ze dne 12. 6. 2013 podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. řádu zahájil trestní stíhání obviněného stěžovatele pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného Mgr. Martina Mojžíška (advokáta) pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 tr. zákoníku, formou účastenství jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

Právo obviněného hájit se prostřednictvím zvoleného obhájce, zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny, nelze vykládat tak, že orgány činné v trestním řízení musí volbu advokáta za všech okolností bez omezení respektovat.

Stěžovatel má sice právo na svobodnou volbu obhájce [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 40 odst. 3 Listiny, čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], ovšem z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem (resp. jinými orgány veřejné moci) současně vyplývá obhájcova povinnost podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona. Ustanovení § 37a tr. řádu má zajistit, aby právo obviněného na obhajobu prostřednictvím jím zvoleného obhájce mohlo být realizováno v plném rozsahu; přitom nic nebrání tomu, aby po rozhodnutí, vydaném ve smyslu tohoto ustanovení, si obviněný zvolil jiného obhájce podle vlastního výběru.

Stěžovateli lze přisvědčit (ve shodě s Krajským soudem v Ostravě), že Okresní soud v Ostravě měl před rozhodnutím podle § 37a odst. 1 písm. a) tr. řádu stěžovateli a jeho obhájci umožnit, aby se k věci vyjádřili, a ve svém rozhodnutí k tomuto vyjádření přihlédnout; uvedená procesní vada nicméně nedosahuje ústavněprávní relevance již proto, že stěžovatel nekonkretizoval, jaké argumenty by mohl soudu prvního stupně předestřít v případě, že by předmětný návrh obdržel; krajský soud oproti tomu přiléhavě vyložil, že důvody vyloučení stěžovatelova obhájce Mgr. M. Mojžíška z obhajování jsou nezpochybnitelné a pro přezkum usnesení o zahájení jeho trestního stíhání procesní prostor není.

Vytýkaný postup policejního orgánu v souvislosti s výslechem ze dne 2. 10. 2013 stojí mimo dosah petitu ústavní stížnosti, jehož zněním je Ústavní soud vázán.

Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z řečeného plyne, že tak je tomu v posuzované věci.

Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě (bez jednání) usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru