Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3419/14 #1Usnesení ÚS ze dne 22.01.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
Náklady řízení
advokát
škoda/odpovědnost za škodu
Advokacie
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.3419.14.1
Datum podání27.10.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

85/1996 Sb., § 16


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3419/14 ze dne 22. 1. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Evy Šivákové, zastoupené Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 18, 747 05 Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2014 č. j. 8 Co 506/2014-105, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2014 č. j. 8 Co 506/2014-105 a tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť tento soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo vyhověno žalobě stěžovatelky proti žalovanému advokátovi Mgr. Tomáši Valíkovi o zaplacení částky 12 019,- Kč s příslušenstvím, a žalobu zamítl. Mgr. Tomáš Valík jí byl ustanoven právním zástupcem v řízení u Okresního soudu v Opavě vedeném pod sp. zn. 14 P 121/78, konkrétně k sepisu dovolání a jejímu zastupování v dovolacím řízení. Dovolací řízení skončilo v roce 2008 odmítnutím dovolání, přičemž stěžovatelce bylo uloženo zaplatit na nákladech řízení protistraně částku 3 034,50 Kč. Protože stěžovatelce nebylo předmětné usnesení jejím advokátem předáno, byla na její majetek pro výše uvedenou částku vedena exekuce. V exekučním řízení byla stěžovatelka nucena zaplatit kromě výše označené přisouzené částky i náklady exekučního řízení ve výši 12 019,- Kč. Úhrady posledně uvedené částky se stěžovatelka po žalovaném advokátovi Mgr. Tomáši Valíkovi domáhala žalobou podanou k Okresnímu soudu v Opavě v řízení, vedeném pod sp. zn. 111 C 49/2011.

Zamítnutí své žaloby krajským soudem považuje stěžovatelka za porušení svého ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a současně i za popření smyslu institutu ustanoveného právního zástupce i "garance státu na kvalitní ochranu právních zájmů účastníků řízení zastoupených advokátem". Stěžovatelka poukazuje na povinnost soudu doručovat veškeré písemnosti právnímu zástupci účastníka řízení, který je povinen je předat svému klientovi a současně mu vysvětlit jeho obsah a smysl. Jestliže, jako tomu bylo v jejím případě, jí nebylo rozhodnutí dovolacího soudu jejím advokátem předáno, nemohla vědět, že jí byla uložena povinnost hradit protistraně řízení stanovené náklady řízení. K plnění této povinnosti ji tak prý nezavazovala ani písemná výzva k úhradě nákladů řízení od právní zástupkyně protistrany.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí se zjišťuje: Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 13. 1. 2014 č. j. 111 C 49/2011-62 žalovanému Mgr. Tomáši Valíkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni žalovanou částku včetně úroků z prodlení z žalované částky ode dne 12. 12. 2012 do zaplacení (výrok I), ohledně úroků z prodlení z žalované částky od 1. 7. 2009 do 11. 12. 2012 řízení zastavil (výrok II) a uložil žalovanému uhradit stěžovatelce náklady řízení (výrok III). Předmětná částka je škodou, která stěžovatelce byla způsobena jednáním žalovaného, který jí nedoručil odmítavé usnesení dovolacího soudu, takže stěžovatelka nebyla informována o uložené povinnosti zaplatit náklady dovolacího řízení. Tato částka byla vymožena nařízenou exekucí, přičemž částka 12 019,- Kč představuje náklady exekučního řízení.

Krajský soud v Ostravě odvoláním napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu stěžovatelky zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že žalovaný při výkonu advokacie pochybil, neboť nepostupoval v souladu s § 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o advokacii"); stěžovatelku neinformoval o usnesení dovolacího soudu obsahující povinnost uhradit náklady řízení. Současně však odvolací soud dospěl k závěru, že mezi pochybením žalovaného jako advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody není příčinná souvislost, proto žalovaný neodpovídá za stěžovatelce vzniklou škodu spojenou s náklady exekučního řízení. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že žalovaný se nijak nepodílel na jednání stěžovatelky; neodpovídá proto za to, že podala žalobu pozdě.

III.

Ústavní soud se zabýval obsahem napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka svoji ústavně právní argumentaci o porušení práva na spravedlivý proces vybudovala na tvrzení, že sice využila možnosti požádat soud o přidělení advokáta k jejímu zastupování v dovolacím řízení, ale že byla zklamána ve své důvěře, že se jí dostane kvalifikované a kvalitní právní pomoci, kterou prý měl garantovat stát a současně vytýká Krajskému soudu v Ostravě, že se při svém rozhodování neztotožnil s jejím právním názorem, že za jí žalovanou škodu odpovídá ustanovený zástupce z titulu výkonu advokacie.

Tato výše uvedená tvrzení stěžovatelky jsou sice opřena o údajné porušení čl. 36 Listiny, přesto však žádnou relevantní ústavně právní argumentaci neobsahují. Pokud se týká námitky nedostatečného odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, lze odkázat na druhý odstavec shora na str. 6 citovaného rozsudku, z něhož vyplývá, že se krajský soud s touto námitkou vypořádal.

Žalobu stěžovatelky krajský soud zamítl zejména z toho důvodu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat jeden z předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu, a to příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a chybným jednáním žalovaného při výkonu advokacie.

Ústavní soud se k otázce příčinné souvislosti (v oblasti soukromého práva jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu) mezi porušením povinností v souvislosti s výkonem advokacie a vzniklou škodou vyslovil v řadě svých rozhodnutí (srovnej nález ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. II. ÚS 913/09 (N 154/58 SbNU 311, resp. usnesení ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. III. ÚS 710/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR k této otázce uvedl, že v řízení jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Přitom musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo, přičemž tato příčina musí vzniku škody bezprostředně předcházet.

V nyní projednávané věci odvolací soud poukázal na zjištění, že pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie (§ 16 zákona o advokacii) spočívající v neinformování stěžovatelky o usnesení dovolacího soudu, jímž jí bylo uloženo uhradit náklady řízení, nemá příčinnou souvislost se vznikem škody, tj. dalšími náklady ve výši 12 019,- Kč, které představují náklady exekučního řízení spojené s vymáháním přisouzených, avšak neuhrazených nákladů dovolacího řízení. Stěžovatelka nepochybně mohla vzniku této škody předejít tím, že by po písemné výzvě advokátky Mgr. Quittové (která ji o obsahu předmětného usnesení dovolacího soudu a její platební povinnosti informovala) náklady dovolacího řízení řádně uhradila. Stěžovatelka však nejprve nechala proběhnout exekuční řízení, jímž byla vymožena částka 3 034,50 Kč (zahájené dne 10. 6. 2008) a poté i náklady exekuce. V takovém případě nebyla dána příčinná souvislost mezi chybným výkonem advokacie a vzniklou škodou ve výši 12 019,- Kč.

Jen jako obiter dictum Ústavní soud poznamenává, že stát, resp. v projednávané věci reprezentovaný orgánem veřejné moci - tedy soudem, neodpovídá a odpovídat ani nemůže za dodržování povinností a pravidel profesionální etiky jednotlivých advokátů. Za porušení povinností, pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže stanovených stavovským předpisem může být advokát kárně postižen jen Českou advokátní komorou.

Ústavní soud v projednávané věci neshledal porušení stěžovatelkou tvrzeného práva a ústavní stížnost proto odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru