Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 34/07 #1Nález ÚS ze dne 20.06.2007K povinnostem obecných soudů při vedení spisu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na poučení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo ... více
Věcný rejstříkDoručování
procesní postup
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 103/45 SbNU 423
EcliECLI:CZ:US:2007:3.US.34.07.1
Datum vyhlášení17.07.2007
Datum podání04.01.2007
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2, čl. 40 odst.3

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1, čl. 6 odst.3 písm.c

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 306a odst.2, § 62


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Obecné soudy jsou povinny vést spis takovým způsobem, aby bylo možné následně ověřit průběh provedeného řízení. Pokud listiny v něm založené nejsou dostatečně určité a tento nedostatek nelze odstranit běžnými interpretačními postupy, zasahují tak do principu právní jistoty zakotveného v čl. 1 odst. 1 Ústavy a porušují základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele K. K. zakázal III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. června 2007 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech Krajskému soudu v Hradci Králové pokračovat v porušování práva stěžovatele spočívajícím v řádně nedoloženém doručení rozsudku tamního soudu ze dne 21. ledna 2004 č. j. 9 T 127/2000-1605 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004 č. j. 12 To 62/2004-1788, jakož i absenci poučení dle § 306a odst. 2 trestního řádu a dále poučení o právním zastoupení.

Narativní část

Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v řízení vedeném proti uprchlému. Následně byl zadržen a dodán k výkonu trestu. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že mu nebyl doručen odsuzující rozsudek soudu I. stupně a usnesení odvolacího soudu a nebyl tím pádem ani poučen o možnosti podat návrh na zrušení odsuzujícího rozsudku dle § 306a odst. 2 trestního řádu (dále jen tr.ř.) a nebyl poučen ani o právním zastoupení ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 669/03. Krajský soud tvrdil, že výše uvedená rozhodnutí stěžovateli doručil a poskytl mu i příslušné poučení ve smyslu § 306a odst. 2 tr.ř. (k poskytnutí poučení o právním zastoupení se krajský soud nevyjádřil). Tyto skutečnosti nicméně nevyplývají jednoznačně ze spisu.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že krajský soud v tomto případě nedostál požadavku, aby ze spisu bylo možné jednoznačně ověřit, zda byla příslušná rozhodnutí skutečně doručena a zda byla stěžovateli poskytnuta příslušná poučení. Průkaznost listin je v tomto případě zcela zásadní především s ohledem na prekluzivní lhůtu, v rámci které je možné podat návrh na zrušení rozhodnutí vydaného v řízení proti uprchlému. Výše uvedený postup soudu je v rozporu se zásadami spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny a s principem právní jistoty zakotveným v čl. 1 odst. 1 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Holländer. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 34/07 ze dne 20. 6. 2007

N 103/45 SbNU 423

K povinnostem obecných soudů při vedení spisu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 20. června 2007 sp. zn. III. ÚS 34/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. K. proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícímu v řádně nedoloženém doručení rozhodnutí a absenci poučení.

Krajskému soudu v Hradci Králové se zakazuje pokračovat v porušování práva stěžovatele spočívajícím v řádně nedoloženém doručení rozsudku tamního soudu ze dne 21. ledna 2004 č. j. 9 T 127/2000-1605 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004 č. j. 12 To 62/2004-1788, jakož i absenci poučení dle § 306a odst. 2 trestního řádu a dále poučení o právním zastoupení.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jež nevykazoval formálních vad, se stěžovatel s poukazem na dotčení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, jak ve výroku nálezu uvedeno. To z důvodu, že mu Krajský soud v Hradci Králové dle jeho tvrzení obsaženého v naraci návrhu jednak řádně nedoručil rozsudek tamního soudu ze dne 21. ledna 2004 č. j. 9 T 127/2000-1605 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004 č. j. 12 To 62/2004-1788 a dále jej v této souvislosti pro tvrzenou absenci tohoto doručení nepoučil ve smyslu § 306a odst. 2 trestního řádu (dále jen "tr. řád"), jakož ani o právním zastoupení v intencích rozhodovacích důvodů obsažených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 669/03 (N 47/32 SbNU 441).

Trestní řízení bylo vedeno proti uprchlému (§ 302 a násl. tr. řádu), stěžovatel byl odsouzen, 6. dubna 2005 zadržen a dodán do výkonu trestu odnětí svobody. V důsledku uvedeného tak nemohl, na čemž se ústavněprávní argumentace stěžovatele zakládá, ani realizovat své oprávnění navrhnout zrušení odsuzujících rozhodnutí a dosáhnout opětovného provedení hlavního líčení ve věci samé.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 127/2000 bylo zjištěno z pohledu okolností relevantních pro ústavněprávní posouzení předmětné věci následující:

- Rozsudkem označeného soudu ze dne 21. ledna 2004 č. j. 9 T 127/2000-1605 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2004 č. j. 12 To 62/2004-1788 byl stěžovatel pro blíže popsaná jednání uznán vinným ze spáchání trestných činů podvodu ve spolupachatelství dle 9 odst. 2 trestního zákona (dále jen "tr. zák.") k § 250 odst. 1 a 4 tr. zák. a dle § 9 odst. 2 tr. zák. k § 250 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu ve smyslu § 8 odst. 1 tr. zák., pročež byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců,

- přičemž stalo se tak poté, co původní rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové vydaný v předmětné trestní věci dne 27. února 2003 pod č. j. 9 T 127/2000-1390 byl (mimo jiné) ve vztahu ke stěžovateli zrušen Vrchním soudem v Praze rozhodujícím o podaném odvolání, a to usnesením ze dne 1. července 2003 č. j. 12 To 66/03-1463, a věc vrácena soudu nalézacímu k novému projednání a rozhodnutí,

- na č. l. 1919 spisu obecného soudu je založen pokyn adresovaný soudní kanceláři, dle něhož tato má zaslat stěžovateli "rozsudek I., II. st.", to "spolu s poučením", že "Krajský soud v Hradci Králové ho dodatečně poučuje podle § 306a/2 tr. ř., že skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, zruší se na návrh odsouzeného podaného do 8 dnů od doručení rozsudku"; k tomuto pokynu je dále připojena poznámka "na červenou doručenku", která byla rovněž posléze k němu vlepena, přičemž v kolonce pod rubrikou Dodejka je uvedeno: "9 T 127/2000 rozs. KS, usn. VS + poučení", pod vyplněnou částí Adresát a předtištěným textem "Potvrzuji převzetí této zásilky" otiskem razítka označeno je datum "6. 05 2005", vedle něhož nalézá se nečitelný podpis, nad kterým je hůlkovým písmem napsáno "K."; stejnopisy připojených rozhodnutí či listiny, na nichž by bylo formulováno poučení, zde obsaženy nejsou. Na č. l. 1919 pod zmíněným pokynem otiskem razítka je dále vyznačeno "Došlo: - 5. května 2005" a připojen nečitelný podpis.

- Z obsahu spisu se konečně i podává, že stěžovatel opakovaně o doručení ve výroku nálezu označených rozhodnutí obecných soudů Krajský soud v Hradci Králové žádal (poprvé 14. listopadu 2006, č. l. 2031, 2037); k čemuž mu tamní soud z pohledu svého stanoviska korektně sdělil, že rozhodnutí mu byla řádně doručena dne 6. května 2005, stejně tak i náležité poučení dle § 306a odst. 2 tr. řádu mu bylo v té souvislosti dáno, což - jak připomenuto - stvrdil svým podpisem na dodejce (č. l. 2034, 2039).

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podal k předmětné ústavní stížnosti předseda senátu 9 T Krajského soudu v Hradci Králové vyjádření, v němž konstatoval, že tvrzení stěžovatele se nezakládá na pravdě, což dokladují listinné materiály ve spise obsažené.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Ústavní soud důvod ke konání ústního jednání neshledal, neboť předně provádět důkazní řízení za účelem ústavněprávního posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti za ingerence účastníků pro povahu věci se nejevilo důvodným a účastníci řízení, tj. Krajský soud v Hradci Králové přípisem ze dne 29. března 2007 a stěžovatel sdělením ze dne 23. května 2007 rovněž souhlas s upuštěním od ústního jednání vyslovili.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, tedy ani další odvolací instancí, a již z toho důvodu není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")].

Dle ustanovení § 306a odst. 2 tr. řádu skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen.

Konsekvence případně vzneseného návrhu na zrušení odsuzujícího rozsudku v citovaném ustanovení uvedené jeho řádné doručení jako podmínku sine qua non předjímají. Z pohledu ústavněprávního přezkumu byl takto Ústavní soud konfrontován s tvrzením stěžovatele o nedoručení rozhodnutí implikujícím i absenci ex lege předpokládaného poučení na straně jedné a konstatováním soudu o řádné realizaci obsahu předmětného ustanovení na straně druhé.

Jednou z komponent garance spravedlivého a tedy ústavně souladného výsledkusoudního procesu je řádná realizace soudního řízení (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny). Účelem s tím souvisejícího vedení soudního spisu je potom náležitá dokumentace provedeného řízení, resp. smyslem a účelem "žurnalizace" je vytvořit možnost verifikace jeho řádného průběhu ex post, a to zejména i pro situace hodnocení opodstatněnosti pozdějších tvrzení, jež mohou jeho řádné vedení (způsobem nikoliv nevýznamným) zpochybnit. Z toho posléze plyne, že jakékoliv listiny v soudním spise založené musejí přiměřeně povaze věci vykazovat náležitou určitost (objektivní seznatelnost) toho, co jimi má býti stvrzeno. To zejména v případech, kdy z úkonů, jejichž realizaci mají dokladovat, plynou (pro proces jako celek a jeho výsledek) konsekvence zcela zásadní povahy. Obecně lze přitom v daném ohledu konstatovat, že neurčitost některých údajů na relevantních listinách v soudním spise, na jejichž vyhotovení se soud podílí, nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení jejich obsahu pomocí obvyklých interpretačních postupů. Jak zřejmo, vždy je tedy nutno vycházet z konkrétních okolností věci, zejména posouzení kontextuálního.

Uvedené se v případě stěžovatele promítá v tom, že zcela zásadní důsledky plynoucí z prekluzivní lhůty stran realizace práva znovu otevřít meritornísoudní řízení (§ 306a odst. 2 tr. řádu), v němž má být rozhodováno o vině a trestu, vyžadují rovněž i (závažnosti věci) adekvátní průkaznost jednak stran doručení meritorních rozhodnutí (předtím) ve věci vydaných, jakož i poskytnutých příslušných procesních poučení.

Ze spisového materiálu se podává, že tomuto požadavku obecnýsoud z pohledu založení možnosti řádné realizace následného přezkumu, kterým by bylo lze verifikovat jeho tvrzení, resp. předmětné doručení a učinění příslušného poučení, řádně nedostál, pročež se dostal do rozporu s kautelami spravedlivého procesu, jak plynou z ústavního pořádku České republiky (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy). Poskytnutí povinného procesního poučení o právním zastoupení, jehož nezbytnost [v mezích kautel plynoucích z čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy] z obsahu odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 669/03 vyplývá, přičemž na rozhodovací důvody v něm obsažené pro jeho obecnou dostupnost postačí pro stručnost odkázat, nadto ani ze strany Krajského soudu v Hradci Králové tvrzeno nebylo.

Na základě tohoto posouzení námitek stěžovatele Ústavnísoud rozhodl, jak ve výroku nálezu uvedeno [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Byť přisvědčil stěžovateli a posléze mu vyhověl, pokud se převzetí jeho návrhového petitu do výroku nálezu týče, sluší se současně připojit, že v rámci posouzení ústavní stížnosti vycházel při přezkumné činnosti z obsahu spisu potud, že v situaci tvrzení (stěžovatele) proti tvrzení (obecného soudu) spisový materiál, maje takto rozhodující význam, předurčil výsledečný závěr, aniž by Ústavní soud jakkoli vyjádření předsedy senátu 9 T Krajského soudu v Hradci Králové samotnému (nepodloženému dalšími relevantními důkazy) přikládal povahu (ne)pravdivostního tvrzení.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru