Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3330/09 #1Usnesení ÚS ze dne 14.01.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 6
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuprocesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.3330.09.1
Datum podání23.12.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 37 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3330/09 ze dne 14. 1. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhod dne 14. ledna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti L. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Prokešem, advokátem AK se sídlem Moskevská 1895/5, 405 02 Děčín 6, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2008 sp. zn. 41 T 62/2007 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 1 To 448/2008 takto:

Soudce zpravodaj Vladimír Kůrka je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III.ÚS 3330/09.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. prosince 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Z obsahu ústavní stížnosti vyplynulo, že ústavně právní argumentace zahrnuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2009 sp. zn. 8 Tdo 976/2009. Ústavní stížnost byla podle platného rozvrhu práce přidělena třetímu senátu a jako soudce zpravodaj byl určen Vladimír Kůrka.

Přípisem ze dne 7. 1. 2010 soudce Vladimír Kůrka předložil IV. senátu k úvaze rozhodnutí o jeho vyloučení, resp. nevyloučení, z projednání a rozhodnutí předmětné věci, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu napadené ústavní stížností bylo vydáno v senátě, jemuž předsedala jeho manželka V. K. Soudce Kůrka konstatoval, že tato okolnost je zřejmě objektivně způsobilá vyvolat - vnější - pochybnosti o jeho nepodjatosti, i když z hlediska subjektivního se nedomnívá, že by v předmětné věci nedokázal být nestranným.

Podle ustanovení § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, mimo jiné, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý, přičemž toto své prohlášení odůvodní.

Dosavadní judikatura Ústavního soudu spočívá na premise, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, lze-li mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. nález ve věci I. ÚS 167/94, Sb. n. u. sv. 6, str. 429). Ústavní soud také poznamenal, že rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního, což znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, či ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. například nález sp. zn. II. ÚS 105/01, Sb. n. u., sv. 23, str. 11 sp. zn. I. ÚS 371/04, tamtéž sv. 34, str. 255). Ve shodě s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva považuje Ústavní soud za validní kriterium tzv. jevovou stránku věci. Za objektivní však nepovažuje to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale za rozhodující považuje reálnou existenci objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým - nikoliv nezaujatým - vztahem k věci (srov. věc Chmelíř proti České republice).

V projednávané věci stěžovatel žádnou námitku proti soudci zpravodaji neuplatnil. Čtvrtý senát však vzal v úvahu skutečnost, že předmětem ústavněprávního přezkumu bude i usnesení, které vydal senát, jehož členkou je manželka soudce zpravodaje, a po zvážení blízkosti a intenzity rodinných a osobních vztahů dospěl k závěru, že podmínky pro vyloučení soudce Vladimíra Kůrky z projednávání a rozhodování věci jsou splněny. Procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Při posuzování, zda je dán i objektivní aspekt pochybností o jeho nestrannosti, může mít význam i pouhé zdání v tomto směru (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. 9. 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. 12. 2000, § 42 - 44 a nález Ústavního soudu III. ÚS 441/03 ze dne 12. 1. 2005).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti byly v daném případě splněny podmínky vyloučení soudce Vladimíra Kůrky z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti, a proto čtvrtý senát rozhodl podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru