Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 332/14 #1Usnesení ÚS ze dne 22.05.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /domovní prohlídka
Věcný rejstříktrestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
Domovní prohlídka
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.332.14.1
Datum podání27.01.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160 odst.4, § 78, § 82, § 83


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 332/14 ze dne 22. 5. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 22. května 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Sládečka a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Zdeňka Kalince, právně zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Štefánikova 14, 695 01 Hodonín, proti příkazu k domovní prohlídce, vydanému dne 20. 11. 2013 soudcem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 70 Nt 1782/2013, za účasti 1) Městského soudu v Brně, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně a 3) Generální inspekce bezpečnostních sborů, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud svým nálezem:

I. zrušil v záhlaví označený soudní příkaz k domovní prohlídce,

II. zakázal Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) pokračovat v porušování stěžovatelových základních práv a svobod,

III. přikázal GIBS obnovit stav před porušením tím, že stěžovatelovi vydá zpět věci zabavené při domovní prohlídce a

IV. přikázal GIBS vrátit stěžovatelovi veškerá elektronická data, zajištěná při domovní prohlídce.

Stěžovatel tvrdí, že vydaným příkazem k domovní prohlídce ze strany soudu a výkonem domovní prohlídky ze strany GIBS došlo k porušení jeho základních práv a svobod, konkrétně jeho práva na zachování lidské důstojnosti ve smyslu ustanovení článku 10 odst. 1 Listiny základních práva a svobod (dále jen "Listina"), vlastnického práva ve smyslu ustanovení článku 11 odst. 1 Listiny, práva na nedotknutelnost obydlí ve smyslu ustanovení článku 12 odst. 1 Listiny a práva na výkon státní moci v mezích zákona ve smyslu ustanovení článku 12 odst. 2 Listiny a článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podstata stěžovatelových námitek spočívá v tvrzení, že domovní prohlídka, provedená v jeho bytě před zahájením trestního stíhání, byla soudním příkazem nařízena protiprávně, a to jednak "pro absenci usnesení o zahájení stíhání jeho osoby", jednak "pro absenci řádně odůvodněné potřeby vůči stěžovateli realizovat neodkladný a neopakovatelný úkon".

Stěžovatel se domnívá, že nebyla splněna podmínka neodkladnosti domovní prohlídky, protože policejní orgány prováděly šetření ohledně podezření vůči němu již dlouhou dobu před uskutečněním prohlídky. Vyslovuje názor, že pokud již policejní orgány měly podezření z páchání trestného činu, měly nejprve zahájit trestní stíhání a teprve poté měly přikročit k provedení domovní prohlídky. Dále stěžovatel vytýká provedené domovní prohlídce různá procesní pochybení, např. to, že na protokole nejsou podpisy všech zúčastněných osob a že na místě prohlídky nebyl přítomen kriminalistický technik, ačkoliv jeho přítomnost je v protokole zmíněna.

II.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal k ústavní stížnosti vyjádření Městského soudu v Brně, Krajského státního zastupitelství v Brně a Generální inspekce bezpečnostních sborů, která v této věci působí jako policejní orgán. Všechny tyto dotázané orgány poskytly obšírná vyjádření, v nichž podrobně vylíčily skutkový stav prošetřované kauzy a objasnily svůj postup, Všechny vyjádřily své přesvědčení, že ústavní stížnost je nedůvodná a navrhly ji zamítnout, event. odmítnout.

Shora uvedená vyjádření účastníků byla zaslána stěžovateli k replice; ten ve svém stanovisku, zaslaném Ústavnímu soudu dne 19. 5. 2014, polemizuje s některými argumenty z vyjádření účastníků, setrvává na svých tvrzeních obsažených v ústavní stížnosti a dále je rozvádí.

III.

Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 1782/2013, který si Ústavní soud vyžádal, z vyjádření účastníků a ze stěžovatelovy repliky se zjišťuje:

Stěžovatel je policista s hodností praporčíka, je služebně zařazen jako inspektor Obvodního oddělení policie Hodonín.

Policejním orgánem - 17. oddělením Generální inspekce bezpečnostních sborů, pracoviště Brno - byly dne 18. 12. 2012 pod č. j. GI-TC-921/2012 podle § 158 odst. 3 tr. řádu zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ze spáchání tohoto trestného činu byl podezírán stěžovatel. Podezření směřovalo k domněnce, že stěžovatel v době od června 2012 nezjištěným způsobem překonal bezpečnostní opatření a získal přístup k počítačovému systému nebo nosiči informací v úmyslu neoprávněně omezit funkčnost počítačového systému. Konkrétně měl neoprávněně vniknout do emailových schránek Bc. Marty Zámečníkové a Bc. Petra Zámečníka, způsobit jejich zablokování a z e-mailových schránek získávat soukromou korespondenci, do jejich notebooku zn. ASUS neoprávněně nainstaloval software TeamWeaver pro vzdálený přístup k počítači a prostřednictvím internetového bankovnictví získal přístup k bankovnímu účtu Bc. Petra Zámečníka.

Dne 13. 11 2013 podal policejní orgán GIBS dozorujícímu státnímu zástupci podnět k podání návrhu na vydání soudního příkazu k domovní prohlídce ve stěžovatelově bytě, neboť doposud shromážděná fakta směřovala k podezření, že se v bytě nacházejí počítačová zařízení s uloženými daty a s komunikačními stopami zjištěnými dosavadním šetřením.

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně svým podáním sp. zn. 4 KZN 1400/2012 ze dne 14. 11. 2013 navrhl Městskému soudu v Brně vydání příkazu k domovní prohlídce.

Soudce Městského soudu v Brně tomuto návrhu vyhověl a dne 20. 11. 2013 vydal pod sp. zn. 70 Nt 1782/2013 příkaz k domovní prohlídce.

Domovní prohlídka ve stěžovatelově bytě byla provedena dne 26. 11. 2013 policejním orgánem GIBS za přítomnosti státního zástupce, nezúčastněné osoby a stěžovatele. Stěžovatel byl před zahájením domovní prohlídky vyslechnut a vydal policejnímu orgánu tři počítače, paměťová média a další počítačové příslušenství a listiny (popsány jako položky 1 až 19 v protokole o domovní prohlídce).

IV.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud vždy připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu tudíž přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejedná-li se o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (srov. již např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 224/98).

Ústavní soud po přezkoumání napadeného soudního příkazu a postupu státního zástupce a policejního orgánu nezjistil na straně orgánů činných v trestním řízení žádná procesní pochybení, natož pochybení ústavněprávního rázu.

K jednotlivým stěžovatelovým námitkám je možno uvést:

Není namístě stěžovatelova výtka, že policejní orgán prováděl postupem před zahájením trestního stíhání úkony trestního řízení příliš dlouho, aniž by zahájil trestní stíhání a že domovní prohlídku měl provést teprve až po zahájení trestního stíhání.

Jak je všeobecně uznáváno právní naukou, postup před zahájením trestního stíhání, který je v trestním řádu upraven v hlavě deváté, je integrální součástí trestního řízení. Všeobecným a hlavním účelem postupu před zahájením trestního stíhání je rozhodnout, zda na základě podnětu bude či nebude zahájeno trestní stíhání. Postupem před zahájením trestního stíhání se mají shromáždit podklady nutné pro rozhodnutí o konání trestního stíhání (§ 160 odst. 1). Řeší se zde zásadní problém, zda o skutku, který je předmětem podnětu k trestnímu stíhání, bude konáno trestní stíhání, tedy řízení, ve kterém se bude rozhodovat o základních otázkách trestního řízení, jakými jsou rozhodnutí o vině a trestu, nebo bude s podnětem naloženo jiným způsobem. K náležitému splnění tohoto účelu musí příslušné orgány získat určité faktické poznatky, aby podezření obsažené v podnětu mohlo být řádně a zákonným postupem ověřeno (viz Šámal, P. a kol.: Trestní právo procesní. 4. vyd. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 483 a násl.). Je naprosto samozřejmé, že k náležitému splnění tohoto úkolu potřebují policejní orgány určitý čas.

V posuzovaném případě bylo prošetřování podezření bylo velmi složité a obtížné, protože bylo zapotřebí identifikovat velké množství časových a technických údajů o přístupech do počítačových systémů a o telekomunikačním spojení a bylo nutno provádět náročné expertní operace, vedoucí k rozkrytí tzv. "technické stopy" ve složitém počítačovém a komunikačním systému. V této etapě šetření nebyl stupeň podezření natolik určitý, aby bylo možno okamžitě zahájit trestní stíhání podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu; proto policejní orgán prováděl úkony podle hlavy deváté trestního řádu ("postup před zahájením trestního stíhání").

Nelze souhlasit se stěžovatelovým názorem, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby domovní prohlídka byla posouzena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. V § 160 odst. 4 tr. řádu se uvádí: "Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést."

Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě domovní prohlídka ve stěžovatelově bytě tyto zákonné podmínky neodkladnosti splňovala. Cílem prohlídky mělo být především zajištění dat uložených v paměťových médiích a v komponentech počítačové techniky; je notoricky známou skutečností, že takové elektronické stopy jsou velmi subtilní a snadno a rychle zničitelné nebo změnitelné. Za daných skutkových okolností bylo riziko likvidace nebo pozměnění věcných důkazů a stop zcela reálné. Stěžovatel sám je osobou, která je nadprůměrně odborně zdatná v obsluze a využití počítačové techniky a povaha podezření, které vůči němu vyvstalo, nasvědčovala možnosti, že se delší dobu a opakovaně může zabývat manipulacemi s počítačovými daty. Za těchto okolností nelze nic namítat proti tomu, že policejní orgány, ve snaze tomu zabránit, spoléhaly na moment překvapivosti domovní prohlídky.

Ústavní soud konstatuje, že náležitá argumentace o neodkladnosti domovní prohlídky je výslovně obsažena jak v podnětu policejního orgánu, tak v návrhu státního zástupce a konečně i v soudním příkazu, napadeném ústavní stížností. Je explicite zmíněna i v protokolu o provedení domovní prohlídky. Rozsah tohoto zdůvodnění, posuzovaný v souhrnu všech těchto dokumentů, je dostatečný k tomu, aby stěžovatel a další zainteresované osoby měly reálnou možnost posoudit jeho obsah a význam.

Některé stěžovatelovy výtky, obsažené v ústavní stížnosti, např. to, že na protokole o domovní prohlídce nejsou podpisy všech zúčastněných osob a že na místě prohlídky nebyl přítomen kriminalistický technik, nedosahují ústavněprávní dimenze a Ústavní soud se jimi nehodlá zabývat. Není posláním Ústavního soudu, aby minuciózně kontroloval veškeré úkony orgánů veřejné moci a nahrazoval běžné opravné mechanismy, které jsou k dispozici. Navíc lze konstatovat, že vyjádření GIBS, které bylo poskytnuto i stěžovateli, obsahuje k těmto výtkám racionální vysvětlení, o němž není důvodu pochybovat.

Ústavní soud nezjistil porušení základních práv stěžovatele a byl proto nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru