Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3306/20 #1Usnesení ÚS ze dne 16.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 10
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
hospodářská, sociální a kulturní prá... více
Věcný rejstříkstyk rodičů s nezletilými dětmi
rodina
rodiče
rodičovská zodpovědnost
výchova
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.3306.20.1
Datum podání24.11.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 3

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 907 odst.2, § 909, § 923

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3306/20 ze dne 16. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky R. D., zastoupené Mgr. Janou Denemarkovou, advokátkou se sídlem Dolní 105, Havlíčkův Brod, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2020, č.j. 50 P 27/2018-666, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č.j. 55 Co 247, 248/2020-721, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) O. D., 2) nezl. D. D. a 3) nezl. L. D., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, č.j. 50 P 27/2018-666, zamítl návrh stěžovatelky (matky nezletilých), aby nezl. D. a nezl. L. byli svěřeni do její péče a aby tak došlo ke změně rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 11. 2017, č.j. 0 P 29/2017-254. Zamítl také návrh stěžovatelky, aby nezl. D. navštěvoval Základní školu X, a rozhodl, že nezl. D. nastoupí k základnímu vzdělávání do Základní školy Y. Rozhodl také, že každý z rodičů je povinen zaplatit polovinu nákladů státu, jejichž výše bude vyčíslena samostatným usnesením.

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č.j. 55 Co 247, 248/2020-721, rozsudek obvodního soudu změnil tak, že náklady znalečného ve výši 30 100 Kč je povinna České republice zaplatit stěžovatelka, jinak rozsudek obvodního soudu potvrdil.

3. Shora uvedenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelky porušeno její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu, právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života, jakož i právo pečovat o děti.

4. Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí ji diskriminuje z hlediska zdravotního stavu, jelikož soudy dospěly k závěru, že její výchovné schopnosti jsou sníženy tím, že trpí duševní chorobou. Její zdravotní stav je však kompenzován a schopnost řádně se starat o děti prokázala, neboť tak činí v době, kdy je má u sebe. Soudům stěžovatelka dále vytýká, že nevzaly v úvahu její námitky proti znaleckému posudku a nezabývaly se posouzením sepsaným PhDr. Tomášem Novákem, dle kterého znalecký posudek vykazuje metodologické chyby. Rozhodnutí nezabývat se tímto důkazem dle stěžovatelky soudy ani řádně nezdůvodnily a vycházely pouze z důkazů, které svědčily otci nezletilých.

5. Jestliže byly v minulosti děti svěřeny do péče otce a bylo rozhodnuto o styku stěžovatelky s nezletilými v každý sudý týden od středy od 13:00 hod. do neděle do 16:00 hod. a nyní bylo rozhodnuto, že nezl. D. nastoupí k základnímu vzdělávání v P., zatímco stěžovatelka bydlí v H., je podle ní takové rozhodnutí třeba považovat za nelogické a nevykonatelné, protože s ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů má teď možnost se s nezletilými stýkat fakticky pouze každý sudý víkend od pátku odpoledne do neděle.

6. Stěžovatelka nesouhlasí také s tím, že městský soud jí uložil povinnost zaplatit náklady znalečného v plné výši. Vycházel-li navíc z názoru, že se nepodílí na úhradě potřeb nezletilých, poukazuje stěžovatelka na to, že zabezpečuje potřeby dětí v době, kdy jsou u ní, a rovněž nese veškeré náklady spojené s realizací styku.

II.

7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zřetelně akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je oproti tomu založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů a úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, kterému z rodičů dítě do péče svěřit a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Posouzení těchto otázek přitom patří primárně do kompetence obecných soudů, které mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit.

9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

III.

10. Výhradám stěžovatelky formulovaným v ústavní stížnosti přisvědčit nelze. Pro posouzení návrhu stěžovatelky obecnými soudy bylo podstatné, zda od poslední úpravy péče o nezletilé došlo k takové změně okolností, která by odůvodňovala změnu dosavadních výchovných poměrů. Naposledy bylo ve věci péče o nezletilé rozhodováno rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 11. 2017, kterým byly děti svěřeny do péče otce a stěžovatelce byl s nezletilými upraven styk. Obecné soudy se tím, zda nejsou dány důvody pro přehodnocení stávajících výchovných poměrů, zabývaly, věnovaly pozornost nejlepšímu zájmu nezletilých, vycházely z řádně provedeného dokazování a svůj závěr, že důvody pro změnu stávající úpravy poměrů dány nejsou, také adekvátním způsobem zdůvodnily (v podrobnostech lze na srozumitelné odůvodnění obsažené v ústavní stížností napadených rozhodnutích odkázat).

11. Tento svůj závěr opřely především o znalecký posudek znalkyně z odvětví psychologie a znalkyně z odvětví psychiatrie, které vyšetřily oba rodiče i nezletilé děti a uzavřely, že v současné době je pro děti vhodnější výlučná péče otce s širokým kontaktem se stěžovatelkou. Obvodní soud závěry znaleckého posudku nepřevzal bez dalšího, ale náležitě je hodnotil. Dle obvodního soudu nebyly závěry znalkyň v rozporu s ostatními učiněnými zjištěními, znalkyně své závěry obhájily rovněž v rámci výslechu při jednání a soud neshledal ani důvody pro zpracování revizního znaleckého posudku. Namítala-li stěžovatelka nezohlednění posouzení sepsaného PhDr. Novákem, obvodní soud zdůvodnil, proč danou listinu blíže nehodnotil, když (kromě toho, že nedostatky ve znaleckém posudku sám neshledal) poukázal také na to, že toto posouzení nevycházelo z osobního vyšetření dětí, ani rodičů. Na tuto námitku stěžovatelky přitom reagoval i městský soud, dle kterého závěry posudku znalkyň taktéž nebyly relevantním způsobem zpochybněny, přičemž vzhledem ke statutu autora, který již není soudním znalcem, nemohlo dle městského soudu jít ani o jakýsi revizní posudek.

12. Soudy se přitom neřídily izolovaně pouze závěry znaleckého posudku, ale v rámci dokazování vycházely také z výslechu stěžovatelky a otce nezletilých, zohlednily obsah lékařských zpráv stěžovatelky, lékařských zpráv týkajících se nezletilého D., zpráv o prošetření poměrů v místě bydliště stěžovatelky i otce nezletilých a zpráv základní školy a přihlédly také k návrhu orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Není tedy pravdou, že by vycházely pouze z důkazů svědčících ve prospěch otce nezletilých. Pokud obecné soudy nepřistoupily k zjišťování názoru nezletilých prostřednictvím jejich výslechu, Ústavní soud v tom v daném případě vzhledem k nízkému věku nezletilých pochybení nespatřuje (i dle znaleckého posudku nejsou vzhledem k sociální a emoční nezralosti nezletilí nyní schopni rozhodovat o své budoucí výchově). Zmiňuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti i to, že "otec opakovaně selhal i v základní péči, kdy nebyl schopen zajistit zdravotní péči o děti, děti byly zanedbané, špinavé, je třeba dohledu OSPOD", je nutno uvést, že tyto skutečnosti z napadených rozhodnutí nevyplývají (i dle znaleckého posudku děti v péči otce prospívají).

13. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom směru, že vzdálenost bydlišť rodičů v kombinaci s nástupem nezletilého D. k základnímu vzdělávání komplikuje využívání úpravy styku v dosavadním rozsahu, v této souvislosti lze však současně podotknout, že stěžovatelka svým návrhem zahájila řízení ve věci změny úpravy péče o nezletilé, nikoliv řízení ve věci nové úpravy styku s nezletilými (k čemuž může, v případě, že to bude považovat za vhodné, v budoucnu kdykoliv přistoupit). Z napadených rozhodnutí navíc vyplývá, že rodiče jsou schopni se dohodnout na styku stěžovatelky s nezletilými

i v jiných než v soudem určených dnech.

14. Městský soud pak také rozhodl, že je namístě, aby náklady znalečného za řízení, které svým návrhem vyvolala, uhradila stěžovatelka, přičemž nepovažoval za spravedlivé, aby se na této úhradě podílel i otec nezletilých. Pokud městský soud zohlednil, že nebyla prokázána stěžovatelkou tvrzená změna poměrů, přičemž vzal v potaz skutečnost, že stěžovatelka na nezletilé nepřispívá žádným výživným, přestože již (vedle invalidního důchodu a příspěvku na bydlení) začala dosahovat také vlastního příjmu, nespatřuje Ústavní soud v takovém postupu protiústavní exces, na čemž nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka nese náklady spojené s realizací styku a zabezpečuje potřeby dětí v době, kdy jsou u ní.

15. Jelikož Ústavní soud stěžovatelkou tvrzené porušení základních práv neshledal, odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru