Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 33/98Usnesení ÚS ze dne 25.06.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
správní rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.33.98
Datum podání26.01.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 4, § 5 odst.3

40/1964 Sb., § 34


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 33/98 ze dne 25. 6. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 33/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele O., zastoupené advokátkou JUDr. M.K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal dne 26.1.1998 ústavní stížnost, v níž napadl usnesení Městského soudu v Praze, čj. 38 Ca 251/96-14, ze dne 31.10.1997.

Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 38 Ca 251/96, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 11. 7. 1996 podal navrhovatel žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí F.ú. ze dne 26.4.1996, čj. 21270/1/96/684. Tímto rozhodnutím žalovaný F.ú. ověřil neplatnost svého vlastního rozhodnutí ze dne 13. března 1995, čj. 901414/95/R, o vydání osvědčení o registraci podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

III. ÚS 33/98

Navrhovatel uvedl, že tímto rozhodnutím byl krácen na svých právech daňového subjektu s důsledky, které znemožňují samotnou existenci jeho podniku.

Městský soud v Praze rozhodl dne 31. října 1997 usnesením, čj. 38 Ca 251/9614 tak, že řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle § 244 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") rozhodnutími správních orgánů, která je oprávněn přezkoumávat soud, jsou rozhodnutí vydaná správními orgány ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo právnických osob. Rozhodnutí o ověření neplatnosti rozhodnutí má deklaratorní charakter, nezakládá ani nemění žádná práva či povinnosti daňových subjektů. Poté, co je správcem daně ověřena neplatnost některého jeho předcházejícího rozhodnutí, dalším rozhodnutím, které následuje, je teprve rozhodováno ve věci a tedy o právech a povinnostech daňového subjektu. Soud dospěl k závěru, že v daném případě není dána jeho pravomoc k přezkoumání napadeného rozhodnutí a proto shora uvedeným usnesením řízení zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž namítá, že jednáním Městského soudu v Praze došlo k porušení jeho základních práv, daných mu čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení mělo dojít tím, že Městský soud měl ve věci jednat, neboť podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána, tak jak to ukládá čl. 36 odst. 2 Listiny soudem a aby byla přezkoumána zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Rozhodnutí F.ú. ,je projevem vůle tohoto orgánu ve smyslu §34 občanského zákoníku a směřuje k zániku práv či povinností, které s takovým projevem právní předpisy spojují. Soud se proto nesprávně odvolal na ust. § 244 odst. 3 o.s.ř. a tím odepřel navrhovateli soudní ochranu.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. 3. 1998 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu v daném případě jednalo o rozhodnutí, které soudu nepřísluší přezkoumávat, soud se nezabýval věcnými námitkami žalobce. Podle soudu nebyl jeho postupem porušen čl. 38 odst. 2 Listiny, protože toto ustanovení se vztahuje k případům, kdy soud jedná ve věci.

2

III. ÚS 33/98

Projednávání věci za přítomnosti žalobce není možné vyžadovat tam, kde není dána pravomoc soudu. Pokud se týká čl. 36 odst. 2 Listiny, ten zaručuje přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. V ostatních případech může být stanoveno, že rozhodnutí přezkoumání soudem nepodléhá. Stěžovatel nespecifikoval, podle soudu, které právo zaručené Listinou mělo být F.ú., porušeno a podle názoru soudu ani k takové situaci nedošlo.

FŘ, ve svém vyjádření ze dne 8.4. 1998 konstatovalo, že rozhodnutí o ověření neplatnosti jiného rozhodnutí má deklaratorní charakter, neboť nezakládá ani nemění žádné právo ani povinnost daňového subjektu. V daném případě šlo o to, že správce daně v souladu s § 32 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků osvědčil neplatnost svého rozhodnutí z důvodů místní nepříslušnosti.

Ústavní soud po prozkoumání věci byl nucen konstatovat, že ústavní stížnost není důvodná. K namítanému porušení čl. 36 odst. 2 Listiny jednáním Městského soudu v Praze nedošlo. Každý má právo obrátit se na soud se žádostí, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Zákon však může určitá rozhodnutí z přezkumné pravomoci soudu vyloučit. Z pravomoci soudu nesmí být vyloučena pouze rozhodnutí týkající se základních práv a svobod podle Listiny. V případě navrhovatelem napadeného rozhodnutí správce daně se však o takové základní právo nejednalo. Rozhodnutí správce daně mělo deklaratorní charakter - konstatovalo pouze, že původní rozhodnutí o určení správce daně je neplatné od samotného počátku. Došlo k jeho přeregistraci a bylo mu přiděleno nové daňové identifikační číslo (DIČ). Přeregistrací navíc zůstal zachován původní den účinnosti registrace k jednotlivým daním, změnil se pouze správce daně. K pochybení došlo tím, že v zápise v obchodním rejstříku bylo nesprávně uvedeno, že sídlo navrhovatele (M.), se nachází na správním území M.ú. P., (tj. P.). Objekt se ve skutečnosti nachází na správním území M.ú. P. Jakmile F.ú. toto pochybení zjistil, bylo z jeho podnětu FŘ napadeným rozhodnutím napraveno.

III. ÚS 33/98

Pokud jde o namítané porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, ani tu Ústavní soud neshledal porušení navrhovatelových základních práv. Tento článek dává každému právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti. Daná práva se však mohou uplatnil jen tehdy, jestliže soud ve věci jedná. Jestliže soud nejedná, např. proto, že není dána jeho pravomoc, nepřipadá aplikace čl. 38 odst. 2 Listiny v úvahu.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. června 1998

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru