Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 329/2000Nález ÚS ze dne 23.11.2000K faxovému podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Deštná
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkDoručování
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 176/20 SbNU 245
EcliECLI:CZ:US:2000:3.US.329.2000
Datum podání01.06.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 57, § 240, § 42 odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 329/2000 ze dne 23. 11. 2000

N 176/20 SbNU 245

K faxovému podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 23. 11. 2000 v ústním jednání

a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obce D., proti

usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000, sp. zn. 30

Cdo 310/2000, týkající se zachování lhůty faxového podání, takto:

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března 2000, sp. zn.

30 Cdo 310/2000, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která po odstranění formálních vad (§ 31

odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

dále jen zákona) splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst.

1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí

stěžovatelka proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. března

2000 (30 Cdo 310/2000-175), jímž bylo ve věci určení vlastnictví

k pozemkům odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu

v Českých Budějovicích ze dne 25. října 1999 (19 Co 2624/99-162).

Tímto rozhodnutím obecného soudu se cítí stěžovatelka dotčena

v základním právu na soudní ochranu, která vyplývá z čl. 36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 úst. zák. č. 1/1993

Sb., a to proto, že Nejvyšší soud ČR posoudil podané dovolání jako

dovolání podané po uplynutí dovolací lhůty, ačkoli ve skutečnosti

"dle přiložených dokladů bylo dovolání podáno včas".

Z odůvodnění stěžovatelkou napadeného rozhodnutí je patrno,

že Nejvyšší soud ČR odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku

Krajského soudu v Českých Budějovicích (označenému shora) vzhledem

k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 15.

prosince 1999, konec lhůty pro podání dovolání tak připadl na 15.

leden 2000, avšak vzhledem k tomu, že tímto dnem byla sobota, bylo

posledním dnem lhůty pro podání dovolání pondělí 17. ledna 2000.

Protože žalovaná podala dovolání osobně u soudu I. stupně 18.

ledna 2000, dovolací soud dovodil, že takto podané dovolání je

opožděné a jako takové je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, ve

spojení s ustanovením § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítl.

Předseda senátu obecného soudu, z něhož napadené rozhodnutí

vzešlo, ve svém vyjádření (§ 30 odst. 3, § 42 odst. 4 zákona)

jednak odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení

a dále na to, že podkladem pro vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu

ČR byl obsah soudního spisu, z něhož vyplynuly závěry uvedené

v odůvodnění napadeného usnesení.

Ústavní stížnost je důvodná.

Lhůty, jejich běh a způsob jejich počítání jsou stanoveny

zákonem (občanským soudním řádem).

Pokud jde o dovolání, může je účastník řízení podat za

zachování dalších podmínek do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí

odvolacího soudu, a to u soudu, který ve věci rozhodl v I. stupni

(§ 240 odst. 1 o. s. ř.), případně též u odvolacího nebo

dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.); obecně platí, že lhůty

určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím dne, který se

svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující

počátek lhůty a není-li ho, v měsíci posledním dnem měsíce.

Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst.

2 o. s. ř.) lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn

úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánům, které má povinnost je

doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). Podání obsahující návrh ve věci

samé lze podat telegraficky za podmínky, že bude písemně doplněno

do tří dnů, nebo telefaxem, bude-li v téže lhůtě doplněno

předložením jeho originálu (§ 42 odst. 3 o. s. ř.).

V posuzované věci stěžovatelka tvrdí, že své dovolání podala

v poslední den lhůty, tj. v pondělí dne 17. ledna 2000, obecnému

soudu I. stupně telefaxem a dne 18. ledna 2000 je v souladu se

zákonem (§ 42 odst. 3 o. s. ř.) doplnila předložením jeho

originálu.

Ústavní soud, necítě se vázán skutkovými zjištěními učiněnými

v předchozím řízení (§ 81 zákona), sám zjistil

a) z předloženého výpisu hovorové korespondence (Českého

Telecomu, a. s., oblast Jižní Čechy, UTO 331, Jindřichův

Hradec, účastnické stanice 361893), že dne 17. ledna 2000

v 19.22.19 hod. byl z označené účastnické stanice veden

hovor v trvání 3.01 min.;

b) z vyúčtování telekomunikačních poplatků (SPT Telecom,

a. s., oblast České Budějovice o. z.), že účastnickým

číslem 361893 disponuje právní zástupce stěžovatelky

(JUDr. V. V.);

c) ze sdělení Okresního soudu v Jindřichově Hradci, že nelze

dohledat, zda dne 17. ledna 2000 byl posílán

z účastnického čísla 0331/361893 fax na účastnické číslo

0331/361580;

d) z faxového ústřižku, předloženého stěžovatelkou, dobu

trvání přenosu, počet stran a číslo účastnické stanice

faxového přenosu.

S přihlédnutím k těmto skutkovým zjištěním dospěl Ústavní

soud k závěru, že za dané situace a za ztráty faxového podání

zřejmě obecným soudem I. stupně, nelze odmítnout stěžovatelčino

tvrzení, že dovolání ve své věci, vedené před Okresním soudem

v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 834/95, podala včas, jakkoli

její chování, resp. jednání jejího právního zástupce nesvědčí

o náležité procesní obezřetnosti; z obsahu spisu, přesněji

z odůvodnění jejího dovolání, není totiž ani v náznaku patrno, že

jde o originál opravného prostředku, poslaného předtím obecnému

soudu I. stupně faxem.

Obsahově totožnou problematikou zabýval se Ústavní soud již

dříve ve věci I. ÚS 460/97; podle jeho nálezu (publ. in Ústavní

soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12.,

vydání 1., č. 114, Praha, 1999) v případě, že v soudní evidenci

nelze najít faxové podání, nemůže být stěžovateli (účastníku

řízení) tato skutečnost přičítána k tíži a je proto nutno,

jsou-li pro to dostatečné důvody, vycházet z presumpce, že

(s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno

včas; stran posouzení této ústavní stížnosti neshledal Ústavní

soud důvod od již dříve vysloveného závěru se odchýlit.

Jakkoli je s přihlédnutím k obsahu spisu zřejmé, že Nejvyšší

soud ČR v době rozhodování o dovolání stěžovatelky neměl vědomost

o tom, že jeho podání předcházelo obsahově totožné podání faxem

a jakkoli jsou - s přihlédnutím k takto vytvořené procesní situaci

- správné jeho závěry co do běhu a lhůty stanovené pro podání

dovolání a jakkoli nelze Nejvyššímu soudu ČR, jako soudu

dovolacímu, v jeho postupu a rozhodnutí nic vytknout, není přesto

- objektivně posuzováno - jeho rozhodnutí (usnesení ze dne 22.

března 2000, sp. zn. 30 Cdo 310/2000) ústavně souladné, a proto

nezbylo než je pro skutková zjištění, zmíněná již dříve, a pro

důvody v tomto nálezu rozvedené zrušit [§ 82 odst. 1, odst. 3

písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 23. listopadu 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru