Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3265/14 #1Nález ÚS ze dne 29.10.2015Počátek běhu lhůty pro podání stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Plzeň
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /p... více
Věcný rejstříkTrestní řízení
lhůta/zmeškání
Obnova řízení
lhůta
stížnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 192/79 SbNU 193
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.3265.14.1
Datum vyhlášení26.11.2015
Datum podání08.10.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 143 odst.1, § 137 odst.4, § 140 odst.1 písm.b, § 278, § 137 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Je-li ve smyslu ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu nutno doručit stěžovateli opis usnesení příslušného okresního soudu, pak lhůta pro podání stížnosti nepočíná běžet od okamžiku ústního vyhlášení usnesení, ale odvíjí se až od okamžiku doručení daného usnesení. Opačný způsob počítání lhůty pro podání stížnosti má za následek odepření práva na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 29. 10. 2015 zrušil III. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelů F. P. a P. P. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2014 č. j. 8 To 379/2014-1239 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud zamítl jako opožděnou stížnost stěžovatelů proti usnesení, kterým okresní soud zamítl jejich návrh na povolení obnovy řízení, neboť tato nebyla podána v třídenní lhůtě. Podle jeho názoru tato lhůta počala běžet již od okamžiku ústního vyhlášení usnesení okresního soudu. Stěžovatelé v ústavní stížnosti s odkazem na řadu nálezů Ústavního soudu namítali, že lhůta k podání stížnosti počala běžet až doručením usnesení soudu, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení; proto se domnívali, že jejich stížnost byla podána v zákonné lhůtě.

Odůvodnění Ústavního soudu

Ústavní soud zopakoval, že ustanovení § 137 odst. 1 trestního řádu zakládá právní účinky oznámení usnesení buď vyhlášením anebo doručením; není-li účelem a smyslem doručování toliko naplnění jeho informační funkce, povinnost doručovat dle ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu ve spojení s ustanoveními § 143 odst. 1 a § 140 odst. 1 písm. b), aa) trestního řádu vylučuje právní účinky oznámení usnesení vyhlášením (argumentum reductionis ad absurdum). Ve vztahu k teleologickému výkladu pak Ústavní soud připomněl, že jednotlivá ustanovení jednoduchého práva jsou orgány veřejné moci povinny interpretovat a aplikovat v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, tj. v daném případě ve prospěch procesně oprávněných.

Ústavní soud konstatoval, že zamítl-li soud pro opožděnost stížnost podanou stěžovateli toliko proto, že lhůtu k podání stížnosti počítal již od ústního vyhlášení jí napadeného usnesení okresního soudu, postupoval zjevně proti závěrům uvedeným v ustálené judikatuře, od níž však nemá důvod se jakkoli odchýlit ani v projednávané věci. Závěr, že stížnost nebyla podána včas, pak nemůže obstát. Zamítnutím stížnosti stěžovatelů v důsledku vadného určení počátku běhu její lhůty (v neprospěch procesně oprávněné strany) Krajský soud v Brně porušil nejen normy podústavního práva, nýbrž - v důsledku toho - odňal stěžovatelům možnost efektivně ve své věci jednat před soudem, a tím vskutku zasáhl do jejich základního práva, jejž se v ústavní stížnosti dovolávají.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Kůrka. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 3265/14 ze dne 29. 10. 2015

N 192/79 SbNU 193

Počátek běhu lhůty pro podání stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 29. října 2015 sp. zn. III. ÚS 3265/14 ve věci ústavní stížnosti 1. F. P. a 2. P. P., zastoupených Mgr. Františkem Burešem, advokátem, se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2014 sp. zn. 8 To 379/2014, kterým byla pro opožděnost zamítnuta stížnost stěžovatelů proti usnesení okresního soudu o zamítnutí jejich návrhu na povolení obnovy trestního řízení, za účasti Krajského soudu v Plzni a Krajského státního zastupitelství v Plzni.

I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2014 č. j. 8 To 379/2014-1239 bylo porušeno právo stěžovatelů garantované ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2014 č. j. 8 To 379/2014-1239 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, vydané v jejich trestněprávní věci.

2. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl jako opožděnou stížnost stěžovatelů proti usnesení ze dne 7. 7. 2014, kterým Okresní soud v Rokycanech zamítl jejich návrh na povolení obnovy řízení vedeného před ním pod sp. zn. 1 T 113/2012.

3. Krajský soud svůj závěr odůvodnil tím, že nebyla podána v třídenní lhůtě, jež dle jeho názoru počala běžet již od okamžiku ústního vyhlášení usnesení okresního soudu, nikoliv až od okamžiku jeho doručení, pročež poslední den lhůty pro podání stížnosti připadl na 10. 7. 2014; podali-li stěžovatelé (blanketní) stížnost (až) dne 14. 7. 2013, učinili tak opožděně a na tom nic nemění právní názor vyjádřený ve stěžovateli připojeném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 99/2012, jemuž soud v odůvodnění zevrubně oponuje.

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 99/2012 a rovněž dle konstantní judikatury Ústavního soudu počíná lhůta k podání stížnosti běžet (až) doručením usnesení soudu, jímž je zamítnut návrh na povolení obnovy řízení. Domnívají se proto, že napadené rozhodnutí stížnostního soudu není v souladu se zákonem, porušuje jejich základní práva a je i rozhodnutím překvapivým, neboť je založeno na právních závěrech nesouladných s rozhodovací činností Ústavního soudu.

II.

5. Ve vyjádření k ústavní stížnosti (podaném předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Jarošem) Krajský soud v Plzni podrobně zopakoval svoji právní argumentaci, dle které je namístě počítat třídenní lhůtu k podání stížnosti (již) od ústního vyhlášení usnesení, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení. Současně vyjádřil přesvědčení, že jím zvolený výklad neodporuje žádnému ustanovení Listiny, Úmluvy ani trestního řádu.

6. Krajské státní zastupitelství v Plzni k žádosti o vyjádření vedlejšího účastníka uvedlo, že se argumentace stěžovatelů jeví s ohledem na dosavadní judikaturu Ústavního soudu jako opodstatněná; současně připomnělo, že dne 31. 10. 2014 byl ministru spravedlnosti předložen (ve prospěch obviněných) nástin stížnosti pro porušení zákona (dotazem na Nejvyšším soudu bylo zjištěno, že tato stížnost dosud podána nebyla).

III.

7. Ústavní soud se musel nejprve zabývat otázkou přípustnosti projednávané ústavní stížnosti prizmatem existence institutu navrácení lhůty ve smyslu ustanovení § 61 odst. 3 trestního řádu, přičemž v návaznosti na závěry přijaté v bodu 6 odůvodnění nálezu sp. zn. III. ÚS 281/12 (N 210/71 SbNU 477) uvádí, že nepodání žádosti o navrácení lhůty ve smyslu ustanovení § 61 odst. 3 trestního řádu není na překážku přípustnosti posuzované ústavní stížnosti.

IV.

8. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

9. Může-li proto mít tvrzené pochybení obecného soudu důsledky pro výsledek řízení, nelze rezignovat na přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti musí být uvážen i dosah ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3170/09 (N 208/59 SbNU 57)]. Ústavní soud nemůže tolerovat odepření spravedlnosti (denegationem iustitiae), resp. zamezení přístupu k soudu jako důsledku věcného (či právního) omylu obecného soudu, včetně posouzení otázky, zda opravný prostředek byl podán včas či nikoli [srov. nález sp. zn. I. ÚS 750/06 (N 93/45 SbNU 335), bod 14].

V.

10. Napadeným usnesením krajského soudu byla zamítnuta stížnost stěžovatelů proti usnesení okresního soudu z důvodu nevčasnosti jejího podání (v podrobnostech viz bod 3 výše).

11. Ústavní stížností otevřeli stěžovatelé právní otázku (počátek běhu lhůty stanovené v ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu), k níž se Ústavní soud již opakovaně vyjádřil, jmenovitě v nálezech ve věcech sp. zn. III. ÚS 303/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 52/36 SbNU 555), III. ÚS 457/05 ze dne 5. 1. 2006 (N 4/40 SbNU 39), IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 19/48 SbNU 205), I. ÚS 160/09 ze dne 2. 6. 2009 (N 128/53 SbNU 615), III. ÚS 389/09 ze dne 4. 3. 2010 (N 40/56 SbNU 461), III. ÚS 1231/11 ze dne 8. 12. 2011 (N 207/63 SbNU 413) a III. ÚS 2366/13 ze dne 20. 8. 2015 (N 149/78 SbNU 295).

12. V nálezu sp. zn. III. ÚS 303/04 (N 52/36 SbNU 555) vyložil, že ustanovení § 137 odst. 1 trestního řádu zakládá právní účinky oznámení usnesení buď vyhlášením, anebo doručením; není-li účelem a smyslem doručování toliko naplnění jeho informační funkce, povinnost doručovat dle ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu ve spojení s ustanoveními § 143 odst. 1 a § 140 odst. 1 písm. b), aa) trestního řádu vylučuje právní účinky oznámení usnesení vyhlášením (argumentum reductionis ad absurdum). Ve vztahu k teleologickému výkladu pak Ústavní soud připomněl, že jednotlivá ustanovení jednoduchého práva jsou orgány veřejné moci povinny interpretovat a aplikovat v první řadě vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, tj. v daném případě ve prospěch procesně oprávněného.

13. Na těchto závěrech setrval Ústavní soud i v nálezu sp. zn. III. ÚS 457/05 (N 4/40 SbNU 39), v němž zdůraznil, že pokud je stěžovateli nutno ve smyslu ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu doručit opis usnesení příslušného okresního soudu, pak jeho přítomnost při vyhlášení citovaného usnesení nezaložila účinky oznámení, neboť to nastalo až doručením opisu usnesení. Ústavní soud dodal, že opačný závěr by nutil oprávněnou osobu podat stížnost proti usnesení, aniž by se mohla seznámit s jeho písemným vyhotovením, a povinnost doručit opis usnesení by se pak jevila jako samoúčelná. Bez ohledu na skutečnost, že při vyhlášení usnesení se vedle výroku sděluje i podstatná část odůvodnění (ustanovení § 128 odst. 2 tr. řádu ve spojení s ustanovením § 138 tr. řádu), je obeznámenost s písemným odůvodněním usnesení pro kvalifikované podání stížnosti klíčová. Usnesení o opravném prostředku ve smyslu ustanovení § 137 odst. 4 trestního řádu se přitom svým významem blíží rozsudku, a právě proto byla stanovena povinnost jeho opis oprávněným osobám písemně doručit; pakliže by se lhůta k podání stížnosti neodvíjela od doručení opisu usnesení, ztratilo by toto ustanovení svůj racionální smysl.

14. Z uvedených premis vyšel Ústavnísoud taktéž v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205), na nějž navázal nález sp. zn. III. ÚS 389/09 (N 40/56 SbNU 461) a dále i nálezy sp. zn. I. ÚS 160/09 (N 128/53 SbNU 615), III. ÚS 1231/11 (N 207/63 SbNU 413) a III. ÚS 2366/13 (N 149/78 SbNU 295), ve kterých Ústavní soud odkázal rovněž na závěry odborné komentářové literatury (srov. Šámal, P. a?kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1736 a 1770).

15. Zamítl-li tedy stížnostnísoud pro opožděnost stížnost podanou stěžovateli toliko proto, že lhůtu k podání stížnosti počítal již od ústního vyhlášení jí napadeného usnesení okresního soudu (což ani ve svém vyjádření účastník řízení nikterak nerozporuje), postupoval zjevně proti závěrům uvedeným v citovaných nálezech, od nichž však nemá Ústavní soud důvod se jakkoli odchýlit ani v dané věci, a závěr, že stížnost nebyla podána včas, pak nemůže obstát. Zamítnutím stížnosti stěžovatelů v důsledku vadného určení počátku běhu její lhůty (v neprospěch procesně oprávněné strany) Krajský soud v Brně porušil nejen normy podústavního práva, nýbrž - v důsledku toho - odňal stěžovatelům možnost efektivně ve své věci jednat před soudem, a tím vskutku zasáhl do jejich základního práva, jehož se v ústavní stížnosti dovolávají.

VI.

16. Se zřetelem k tomu dospěl Ústavnísoud k závěru, že Krajský soud v Plzni napadeným usnesením porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces, garantované ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru