Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3212/07 #1Usnesení ÚS ze dne 08.01.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
EcliECLI:CZ:US:2008:3.US.3212.07.1
Datum podání18.12.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265i odst.1 písm.b, § 265b odst.1 písm.g


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3212/07 ze dne 8. 1. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 8. ledna 2008 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele J. Ch., zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem Vrchovecká 74/2, 594 01 Velké Meziříčí, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007 sp. zn. 3 Tdo 979/2007, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2007 sp. zn. 9 To 71/2007 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 27. listopadu 2006 sp. zn. 2 T 57/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím, jakož i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy, přičemž v té souvislosti a se shodnými důsledky rovněž nedošlo (v jeho neprospěch) k provedení dalších navržených důkazů (zejména rekonstrukce na místě samém). V rámci této argumentace předestřel svou vlastní skutkovou verzi, jejímž pohledem měly být hodnoceny, pročež poukázal na zásadu in dubio pro reo. Z těchto důvodů mělo dle tvrzení stěžovatele dojít, takto i posléze ze strany Nejvyššího soudu, k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 (ve spojení s čl. 1 a čl. 3 odst. 1), čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se stěžovatel následně domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Svůj závěr podložil tím, že ve vztahu k prokázání jednání přičítaného stěžovateli, podřazeného pod ust. § 221 odst. 1 tr. zák., nezjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, když poukázal i na to, že došlo k dostatečnému odůvodnění nevyhovění návrhu na provedení důkazů (pro neúčelnost, resp. pro nadbytečnost). Uzavřel, že stěžovatelem konstruované námitky tudíž pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.

Tento Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení odpovídá judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován; extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku obecných soudů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 283/06, II. ÚS 566/06 a další) totiž ani ze strany Ústavního soudu shledán nebyl (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06). Ve shodě s tím (kasační) návrh stěžovatele ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu posoudil jako zjevně neopodstatněný.

Ohledně návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2007 sp. zn. 9 To 71/2007 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 27. listopadu 2006 sp. zn. 2 T 57/2006 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pro tyto důvody bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2008

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru