Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3211/10 #1Usnesení ÚS ze dne 20.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spr... více
Věcný rejstříkodůvodnění
vazba/důvody
vazba/prodloužení
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.3211.10.1
Datum podání11.11.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.c, § 71 odst.4, § 71 odst.5


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 3211/10 ze dne 20. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 11. 11. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z kopií rozhodnutí v dané věci (prvostupňové usnesení si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu) Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 5 T 61/2010 ponechal stěžovatele dle § 71 odst. 5 trestního řádu (tj. po podání obžaloby dne 18. 6. 2010) ve vazbě předstižné, a to ve vztahu k žalovanému trestnému činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Současně nepřijal ve vztahu ke stěžovateli záruku dvou důvěryhodných osob a občanského sdružení dle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, nepřijal písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, nepřijal jeho návrh na stanovení dohledu probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, nepřijal nabídku peněžité záruky dle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu a zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu.

Stěžovatel podal stížnost, ve které uvedl, že vazba nemůže změnit jeho názory, nicméně aktivní propagaci hnutí vylučuje již z důvodu, že by mu znovu hrozila vazba nebo by propadla peněžitá záruka; poukázal na enormní délku vazebního stíhání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010 stížnost zamítl, když se ztotožnil se závěry obvodního soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby byl dále držen ve vazbě. Má za to, že obvinění (obžaloba) proti němu jsou banální a neodůvodňují vazbu; byl užit neadekvátní trestněprávní institut. Napadené usnesení městského soudu pak považuje také za nepřezkoumatelné, když zde absentuje plausibilní vysvětlení, proč je třeba u stěžovatele vazby, navíc vazby trvající více než rok, u které se uplatňuje přísnější režim dle § 71 odst. 4 trestního řádu. Poukázal na nález sp. zn. II. ÚS 897/08.

Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, ale je povolán k ochraně ústavnosti; do činnosti obecných soudů je tak oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení základních práv stěžovatele. O takový případ se však v dané věci nejedná. Stěžovatel namítá, že pro jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny zákonné podmínky; tvrzení neupřesňuje. Obecně však lze z ústavněprávního hlediska uvést, že z (výše uvedených) rozhodnutí soudů v dané věci je zřejmé, že tyto rozhodovaly o ponechání ve vazbě dle § 71 odst. 5 trestního řádu, přičemž se dostatečně a přehledně zabývaly zákonnými důvody vazby předstižné a svá rozhodnutí také řádně (přehledně, logicky a vnitřně konzistentně) odůvodnily; ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani úvahy soudů nezpochybňuje (a to ani pokud se týká např. všech nepřijatých nabízených záruk). V případě napadeného usnesení se pak nejednalo o rozhodování dle § 71 odst. 4 trestního řádu.

Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru