Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 321/02Nález ÚS ze dne 19.12.2002Povinnost soudu rozhodovat podle procesních předpisů platných v době rozhodování

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání... více
Věcný rejstříkPřestupek
pokuta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 159/28 SbNU 421
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.321.02
Datum vyhlášení19.12.2002
Datum podání20.05.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

200/1990 Sb., § 22 odst.1 písm.e, § 87 odst.1

361/2000 Sb., § 4 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 321/02 ze dne 19. 12. 2002

N 159/28 SbNU 421

Povinnost soudu rozhodovat podle procesních předpisů platných v době rozhodování

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl dnešního dne v senátě, o ústavní

stížnosti navrhovatele JUDr. T. V., proti usnesení Okresního soudu

v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2002, čj. 9 C 43/2002-27,

takto:

Usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.

3. 2002, čj. 9 C 43/2002-27, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel se podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu

soudu dne 20. 5. 2002, domáhal zrušení usnesení Okresního soudu

v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2002, čj. 9 C 43/2002-27.

Podle navrhovatele bylo napadeným usnesením zasaženo do jeho

základních práv, daných mu čl. 1 a 4 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")

a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

(dále jen "Úmluva").

Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 9

C 43/2002, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že Okresní úřad

Jindřichův Hradec, referát dopravy a silničního hospodářství

uložil dne 6.6.2001 navrhovateli v přestupkovém řízení podle § 87

odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších

předpisů, pokutu ve výši 800,- Kč. Rozhodnutí odůvodnil tak, že

navrhovatel porušil ust. § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb.,

o provozu na pozemních komunikacích, neboť dne 30. 4. 2001 v době

nejméně od 11.30 do 16.45 hod. odstavil svůj osobní automobil na

místě, kde platí omezení dopravní značkou IP 25a (zóna zákazu

státní). Navíc bylo vozidlo postaveno v prostoru označeném

vodorovnou dopravní značkou V 13a (šikmé vodorovné čáry). Tím

navrhovatel spáchal přestupek podle ust. § 22 odst. 1 písmeno e)

zákona o přestupcích. Navrhovatel napadl uvedené rozhodnutí

Okresního úřadu odvoláním, v němž namítal, že uznává, že formálně

se sice přestupku dopustil, v posuzovaném případě však neexistuje

takový stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání, který by

odůvodňoval závěr o spáchání přestupku.

Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor dopravy a silničního

hospodářství v Českých Budějovicích, jako odvolací orgán,

rozhodnutím ze dne 20. 11. 2001, čj. DOP 1048/01, rozhodnutí

orgánu prvého stupně změnil tak, že navrhovatele uznal vinným

z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu

podle § 22 odst. 1 písmeno e) zákona o přestupcích, za což mu

uložil pokutu ve výši 300,- Kč a povinnost uhradit státu náklady

řízení ve výši 500,- Kč.

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje napadl

navrhovatel správní žalobou, o které rozhodl posléze Okresní soud

v Českých Budějovicích dne 28. 3. 2002 usnesením,

čj. 9 C 43/2002-27, tak, že řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil

tím, že žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí, které je ve

smyslu ust. § 248 odst. 2 občanského osudního řádu (dále jen

"o.s.ř.") z přezkoumávání soudem vyloučeno. Podle tohoto

ustanovení jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí

správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze

A) cit. zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumání vyloučí

zvláštní zákony. V případě souzeného návrhu byla otázka

přezkoumání upravena zvláštním zákonem - zákonem č. 200/1990 Sb.,

ve znění platném v době, kdy rozhodnutí o přestupku bylo vydáno.

V době vydání rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje platilo

ustanovení § 83 odst. 1 cit. zákona, podle něhož soud

nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu

vyšší než 2 000,- Kč nebo zákaz činnosti. Navrhovatel byl uznán

vinným za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. e) zákona

o přestupcích, kdy lze uložit pokutu do 2 000,- Kč. Navrhovatel

tedy podal návrh na přezkoumání rozhodnutí, které zvláštní zákon

ze soudního přezkumu vylučoval. Je sice pravdou, že v době, kdy

soud vydává své rozhodnutí, již byl § 83 odst. 1 zákona

o přestupcích zrušen, soud však musí vycházet při rozhodování

z ustanovení právního předpisu vážícího vznik, změnu či zánik

práva nebo povinnosti k určité době a jestliže navrhovatel

uplatňoval u soudu právo, které mu v době zahájení řízení

nenáleželo, nelze založit právo na přezkoumání vzniklé teprve

v pozdější době, kdy došlo ke změně zákonné úpravy.

Uvedené usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích

napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž namítal, že postupem

soudu byl zbaven práva na projednání své záležitosti nestranným

a nezávislým soudem. Navrhovatel v této souvislosti též poukázal

na nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 52/2001 Sb., jímž bylo

zrušeno ustanovení § 83 odst. 1 zákona o přestupcích.

Okresní soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve

vyjádření ze dne 25. 7. 2002 odkázal na odůvodnění napadeného

rozsudku.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud

se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od

něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba

účastníci, a to stěžovatel podáním ze dne 27.11.2002 a účastník

řízení podáním ze dne 18.7.2002 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním

od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za

to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci,

bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení

všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR.

Ze spisového materiálu vyplývá, že Okresní soud v Českých

Budějovicích při rozhodování vycházel z právního stavu platného

v době, kdy správní orgán vydal napadené rozhodnutí, a v době, kdy

byla podána správní žaloba. Podle § 83 odst. 1 zákona

o přestupcích, v tehdy platném znění, bylo soudní přezkoumání

pokut do výše 2.000,- Kč, vyloučeno. Ústavní soud sice přisvědčil

názoru Okresního soudu, že obecný soud, přezkoumávající rozhodnutí

správních orgánů, musí posuzovat věc podle (hmotně) právních

předpisů platných v době, kdy rozhodoval příslušný správní orgán.

V souzeném případě však soud vůbec věcně neposuzoval, zda při

udělování pokuty byla správními orgány dodržena zákonnost (jen

v takovém případě by musel vycházet z hmotných předpisů platných

v době spáchání přestupku) a řízení zastavil z procesních důvodů.

V odůvodnění napadeného usnesení argumentuje tím, že v době vydání

rozhodnutí o pokutě platilo ust. § 83 odst. 1 přestupkového

zákona, podle kterého soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku,

za nějž nelze uložit pokutu vyšší než 2.000,- Kč nebo zákaz

činnosti. Je ovšem nespornou skutečností, že v době, kdy vydával

napadené usnesení již toto ustanovení zákona neplatilo, neboť je

Ústavní soud nálezem uveřejněným ve Sbírce zákonů č. 52/2001

(nález č. 14/2001, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení

Ústavního soudu - sp.zn. Pl. ÚS 9/2000) zrušil dnem 28. 2. 2000.

V této souvislosti lze uvést, že zpravidla soud postupuje při svém

rozhodování podle procesních předpisů, platných v době

rozhodování, leda by zákon stanovil něco jiného.

Tak se stalo např. zákonem č. 30/2000 Sb., který v části

dvanácté hlavě prvé stanovil v intertemporálních ustanoveních jiný

postup. Ústavní soud však v označeném nálezu s derogačními účinky

žádné podobné rozhodnutí neučinil a ani učinit nemohl; v souladu

s ust. č. 87 odst. 1 Ústavy zrušil část zákona č. 200/1990 Sb.,

pro rozpor s mezinárodní smlouvou, kterou je ČR vázána.

Ústavní soud již v odůvodnění nálezu uveřejněného pod

č. 52/2001 Sb. judikoval, že právo na spravedlivý proces, jehož

podstatnou složkou je právo na projednání věci nezávislým soudem,

zaujímá v demokratické společnosti význačné místo. Dotčená osoba

musí mít možnost nechat rozhodnutí přijaté ve svém věci přezkoumat

soudem, který splňuje záruky čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Odepření soudní ochrany ve

věcech přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy je možné

v případě, že tak stanoví zákon. V posuzované věci tomu tak není,

obecně vzato potom takový postup už vůbec nepřichází v úvahu,

pokud by rozhodnutí z něj vzešlá se jakkoli dotkla základních práv

a svobod podle ústavních zákonů a mezinárodních smluv jimiž je ČR

vázána. Jakýkoli jiný postup je v rozporu s čl. 6 odst. 1 a 2

a čl. 4 Ústavy ČR. Každá fyzická i právnická osoba má v České

republice ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl.

6 odst. 1 Úmluvy. Úvahy Okresního soudu o tom, že měl postupovat

podle procesních předpisů, které platily v době, kdy správní orgán

rozhodoval o hmotně právním nároku stěžovatele a nikoliv podle

procesních předpisů, které platí v době, kdy vydával napadené

rozhodnutí, nenacházejí v daných souvislostech oporu v zákoně a ve

svém důsledku znamenají zásah do základního práva ústavního

stěžovatele daného mu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny tedy na to, aby

se domáhal svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že Okresní soud v Českých Budějovicích v souzené věci

nepostupoval ústavně konformním způsobem a napadeným usnesením ze

dne 28. 3. 2002, čj. 9 C 43/002-27, zasáhl do základních práv

stěžovatele daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami,

jimiž je ČR vázána. Nezbylo mu proto než návrhu vyhovět a napadené

usnesení Okresníhosoudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3.

2002, čj. 9 C 43/2002-27, zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. prosince 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru