Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 314/04Usnesení ÚS ze dne 01.07.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
základní ústavní principy/demokratický právní ... více
Věcný rejstříkvlastnické právo/omezení
pokuta
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.314.04
Datum podání18.05.2004
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79 odst.1, § 66 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 2 odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 314/04 ze dne 1. 7. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 1. července 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RSDr. P. Z. právně zastoupeného Mgr. D. T., advokátem proti usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 4. 2004, č. j. 1 KZv 65/2004-131, a proti usnesení policejního komisaře Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, odboru odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy organizovaného zločinu v Praze 1 ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. ČTS: ÚOOZ-32/V7-2004, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 5. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 4. 2004, č. j. 1 KZv 65/2004-131, jakož i usnesení policejního komisaře Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV, odboru odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy organizovaného zločinu v Praze 1 (dále jen policejní komisař Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV) ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. ČTS: ÚOOZ-32/V7-2004, a to pro porušení čl. 2 odst. 2 a odst. 3, a dále čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V ústavní stížnosti stěžovatel s odkazem na ust. § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že společnost E. S. a. s., u níž je stěžovatel zaměstnán, podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou napadá příkazy policejního komisaře k odnětí věci. Spis je veden u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 271/04.

S ohledem na výše uvedené vycházel Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti stěžovatele rovněž z obsahu spisu vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 271/04.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního komisaře Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV ze dne 21. 2. 2004, sp. zn. ČTS: ÚOOZ-32/V7-2004, bylo podle ust. § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání obviněných Ing. P. B. a RSDr. P. Z. (dále jen "stěžovatel") pro trestný čin porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem podle ust. § 124d odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. d) tr. zákona. Trestná činnost má (stručně řečeno) spočívat v tom, že oba obvinění, v rozporu s licencí, vydanou Ministerstvem průmyslu a obchodu dne 26. 9. 2003 pod č. j. E 031600698 na dovoz průmyslové trhaviny PENTRIT, dovezli ze Švédska do České republiky v době od 26. 9. 2003 do 19. 2. 2004 nejméně 300 tun vojenské plastické trhaviny, která nebyla opatřena značkovací látkou. Tuto trhavinu uskladnili v muničních skladech společnosti E., a. s. u obcí B. a P..

Dle protokolů o vydání věci sepsaných Policií ČR, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV dne 8. 3. 2004 a 29. 3. 2004 byl stěžovatel vyzván k vydání věci důležité pro trestní řízení - plastické trhaviny vojenského původu. V obou případech stěžovatel odmítl látku vydat. Dle protokolu ze dne 8. 3. 2004 vydal policejní orgán příkaz tuto věc důležitou pro trestní řízení vydat.

Na základě příkazů policejního komisaře Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV ze dne ze dne 5. 3. 2004 a 29. 3. 2004, sp. zn. ČTS: ÚOOZ-32/V7-2004, k odnětí věci důležité pro trestní řízení bylo podle ust. § 79 odst. 1 tr. řádu s předběžným souhlasem Městského státního zástupce v Praze nařízeno odnětí věci, a to veškeré trhaviny vojenského původu dovezené a uložené dosud v muničních skladech společnosti E. S. a. s.

Usnesením policejního komisaře Policie ČR, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, SKPV ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. ČTS: ÚOOZ-32/V7-2004, byla podle ust. § 66 odst. 1 tr. řádu, obviněnému RSDr. P. Z. uložena pořádková pokuta ve výši 50 000,- Kč, s odůvodněním, že ačkoli byl RSDr. Z. policejním orgánem vyzván k vydání předmětné trhaviny, tuto přes poučení o možnosti odnětí věci a uložení pořádkové pokuty dle § 66 tr. řádu odmítl vydat, a předmětná věc proto musela být ve smyslu ust. § 79 odst. 1 tr. řádu odňata. Uvedené usnesení napadl obviněný stížností.

Usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 4. 2004, č. j. 1 KZv 65/2004-131, byla podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněného RSDr. P. Z., podaná proti usnesení policejního komisaře o uložení pořádkové pokuty, jako nedůvodná zamítnuta.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mu byla uložena povinnost zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 50 000,- Kč proto, že dne 8. 3. 2004, resp. 29. 3. 2004 odmítl na výzvu policejního orgánu vydat plastickou trhavinu vojenského původu a tato mu musela být ve smyslu ust. § 79 odst. 1 tr. řádu odňata. Přitom předmětem vydání měl být materiál, který stěžovatel nemá (a nikdy neměl) ve své dispozici. Stěžovatel uvádí, že není (a nikdy ani nebyl) vlastníkem plastické trhaviny. Tuto trhavinu koupila společnost E. S., a. s., od švédského dovozce a uskladněna byla ve skladech jmenované společnosti. Stěžovatel je sice ředitelem zahraničního obchodu E. S., a. s., není však členem statutárního orgánu a nemá možnost rozhodovat o tom, zda trhavina bude či nebude vydána pro účely trestního řízení. Pokud měl policejní komisař v úmyslu přikázat vydání předmětné trhaviny, měl postupovat v souladu s ust. § 78 odst. 1 tr. řádu a vyzvat společnost E. S., a. s., k vydání. Nikoliv stěžovatel, ale jmenovaná společnost měla věc důležitou pro trestní řízení (trhavinu) u sebe.

Z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, uvádí stěžovatel, jakož i z obsahu vyšetřovacího spisu jednoznačně vyplývá, že věc, o níž v daném případě jde, tedy trhavina, byla ze Švédska dovezena nikoliv stěžovatelem - fyzickou osobou, ale společností E. S., a. s., byla uložena ve skladech této společnosti a je v jejím výlučném vlastnictví. I přes existenci těchto skutečností policejní orgán vyzval stěžovatele k vydání věci.

Z ustanovení § 78 odst. 1 tr. řádu, uvádí stěžovatel, plyne povinnost tomu, kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, aby ji vydal na vyzvání orgánu činnému v trestním řízení. Z toho, co je uvedeno výše, je podle stěžovatele zřejmé, že tuto povinnost nemohl stěžovatel mít, neboť on nikdy trhavinu u sebe neměl. Neměl ji ani ve své dispozici. Proto nelze stěžovatele sankcionovat za porušení povinnosti, která mu nikdy nesvědčila.

Stěžovatel dále v ústavní stížnosti uvedl, že pokud by neoprávněně disponoval s předmětnou trhavinou, pak by jej stíhala odpovědnost za náhradu škody vůči jeho zaměstnavateli - E. S., a. s., a v neposlední řadě by mohl být sankcionován Českým báňským úřadem jako dozorovým orgánem na úseku nakládání s výbušninami.

S ohledem na uvedené se stěžovatel domnívá, že rozhodnutí policejního komisaře, kterým byla uložena stěžovateli pokuta dosahující nejvyšší možné částky, je nezákonné a neodůvodněné. Policejní komisař ponechal zcela bez odůvodnění, proč obviněnému uložil pokutu na horní hranici povoleného rozpětí. Stěžovatel dále uvádí, že obě napadená usnesení ani zdaleka nenaplňují zákonem stanovené požadavky na dostatečnost odůvodnění rozhodnutí. Rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení musí podle stěžovatele obsahovat skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Způsob stanovení výše pořádkové pokuty podle stěžovatele neodpovídá zákonu.

Stěžovatel je toho názoru, že nebyl ve smyslu aplikovaných ustanovení trestního řádu povinným subjektem. Proto nebylo na místě uložit mu pořádkovou pokutu za nesplnění povinnosti, kterou mu trestní řád neukládá.

Ústavní soud podotýká, že je orgánem ochrany ústavnosti a do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ustanovení § 78 odst. 1 tr. řádu ukládá každému, kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, povinnost ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66).

Povinnost předložit či vydat věc důležitou pro trestní řízení se vztahuje na každého, kdo má takovou věc u sebe, přičemž osoba, vůči níž se uplatňuje, nemusí být ani vlastníkem věci, a nemusí se jednat ani o osobu, proti které se trestní řízení vede, a to s ohledem na skutečnost, že při postupu dle ust. § 78 a § 79 tr. řádu musejí orgány činné v trestním řízení postupovat rychle a efektivně, aby nedošlo ke zmaření účelu, pro který bylo takto postupováno.

V ust. § 66 odst. 1 tr. řádu se uvádí, že kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000,- Kč.

Porušení stanovených podmínek (v daném případě výzva policejního orgánu k vydání věci, příkaz k odnětí věci a následné nevyhovění výzvě, neuposlechnutí příkazu) musí být ovšem nepochybně a jednoznačně prokázáno a pouze v takovém případě může příslušný orgán uvažovat o užití sankcí (pořádkové pokuty) a jedině za takto bezpečně zjištěných podmínek (prokazatelně existujících) může policejní orgán zákonem stanovenou sankci použít (viz nález Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 766/2000).

Ústavní soud je toho názoru, že v projednávané věci postavení stěžovatele v akciové společnosti, v níž zastával funkci ředitele zahraničního obchodu, umožňovalo, aby předmětnou věc důležitou pro trestní řízení orgánům činným v trestním řízení vydal. Závěr o tom, že stěžovatel měl přístup do skladových prostor a bylo tedy v jeho možnostech předmětnou věc vydat, potvrzuje i vyjádření samotného stěžovatele obsažené ve výše uvedeném protokolu o vydání věci ze dne 8. 3. 2004, ve kterém stěžovatel mimo jiné uvedl: "Bereme na vědomí, že umožníme vstup do objektu P. a B. orgánům policie a armády pro převzetí výše uvedené trhaviny, předložíme skladové knihy, evidence materiálu...." Námitky stěžovatele, obsažené v obou protokolech o vydání věci (ze dne 8. 3. a 29. 3. 2004), pak nesměřují k otázce, zda stěžovatel byl osobou povinnou předmětnou věc vydat, ale směřují k meritu věci, která je předmětem trestního řízení vedeného proti stěžovateli, neboť jsou polemikou s tím, zda dovoz této trhaviny byl uskutečněn v souladu se zákony ČR a udělenou licencí, s klasifikací předmětné trhaviny a dále námitky směřují k otázce způsobu uskladnění předmětné trhaviny.

Jestliže tedy stěžovatel nevyhověl výzvě policejního orgánu k vydání věci a nevydal věc důležitou pro trestní řízení, přestože byl upozorněn na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na možnost uložení pořádkové pokuty dle ust. § 66 tr. řádu (viz protokoly o vydání věci ze dne 8. 3. a 29. 3. 2004), postupoval policejní orgán v souladu se zákonem, když stěžovateli uložil pořádkovou pokutu dle ust. § 66 tr. řádu. Rovněž státní zástupce postupoval správně, když stížnost stěžovatele proti usnesení o uložení pořádkové pokuty jako nedůvodnou zamítl, přestože je nutné mu vytknout, že s námitkami stěžovatele obsaženými ve stížnosti ohledně toho, zda stěžovatel byl osobou povinnou předmětnou věc vydat - i když neopodstatněnými - se ve svém rozhodnutí nevypořádal dostatečným způsobem. Pokud jde o námitku stěžovatele, týkající se výše uložené pokuty, s touto se státní zástupce vypořádal dostatečně na str. 2 svého rozhodnutí, když uvedl, že "obviněný odepřel vyhovět výzvě policejního orgánu, tohoto jednání se dopustil opakovaně, ve věci jde o vydání vysoce nebezpečné látky, kterou nebyl oprávněn držet; nejeví se tedy postih uložením pořádkové pokuty ve výši 50 000,- Kč, tedy maximu částky, která může být dle § 66 odst. 1 tr. řádu uložena, nepřiměřeně přísným".

Nad rámec tohoto zdůvodnění Ústavní soud podotýká, že nic nebrání tomu, aby poté, co věci, která byla podle ust. 79 tr. řádu odňata, již nebude k dalšímu řízení třeba, a nebude-li přicházet v úvahu její propadnutí nebo zabrání, byla tato věc v souladu s ust. § 80 tr. řádu vrácena tomu, komu byla odňata, resp. tomu, o jehož právu na tuto věc není pochyb.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci stěžovatelem konkrétně namítané porušení čl. 2 odst. 2 a odst. 3, nebo čl. 36 Listiny.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Za této procesní situace, kdy Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení, se již samostatně nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, s ohledem na neopodstatněnost ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 1. července 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru