Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 311/98Nález ÚS ze dne 02.09.1999Soudní přezkoumávání rozhodnutí o zbavení svobody podle § 15 odst. 2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda pohybu a pobytu /vyhoštění cizince
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
právo na soudní a jinou prá... více
Věcný rejstříkVyhoštění
zadržení obviněného/podezřelé osoby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 117/15 SbNU 135
EcliECLI:CZ:US:1999:3.US.311.98
Datum podání13.07.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.3, čl. 8 odst.4, čl. 36 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

123/1992 Sb., § 16 odst.3, § 17 odst.2

283/1991 Sb., § 1, § 15 odst.2 písm.c, § 15 odst.3

99/1963 Sb., § 247


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 311/98 ze dne 2. 9. 1999

N 117/15 SbNU 135

Soudní přezkoumávání rozhodnutí o zbavení svobody podle § 15 odst. 2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl po ústním jednání dne 2. září 1999

v senátě, ve věci ústavní stížnosti H. Q. T., zastoupeného

opatrovnicí JUDr. J. D., , právně zastoupeného JUDr. B. G., proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1998, sp. zn.

38 Ca 95/97, o zastavení řízení ve věci žaloby o přezkoumání

rozhodnutí Sekce cizinecké policie, Správy hlavního města Prahy,

Policie České republiky ze dne 3. února 1997, č. j.

PSP-4-21/CP-c-97, o zajištění stěžovatele dle § 15 odst. 2 písm.

c) zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným osobně Ústavnímu soudu dne 13. července

1998, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu

v Praze ze dne 5. května 1998, sp.zn. 38 Ca 95/97, jímž bylo

zastaveno řízení ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí Sekce

cizinecké policie, Správy hlavního města Prahy, Policie České

republiky ze dne 3. února 1997, č. j. PSP-4-21/CP-c-97,

o zajištění stěžovatele dle § 15 odst. 2 písm. c) zákona č.

283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedeným rozhodnutím

obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech

a svobodách, vyplývajících z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod, z čl. 9 odst. 4 Mezinárodního

paktu o občanských a politických právech, z čl. 36 odst. 1, 2

Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny), jakož i z čl.

1 Ústavy.

Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu sp. zn. 38 Ca

95/97, jejž si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze,

bylo zjištěno následující: Stěžovateli byl rozhodnutím oddělení

cizinecké policie a pasové služby Policie České republiky

v Litoměřicích ze dne 8. listopadu 1996, č. j.

PSV-303/CLTX-LU-96, podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č.

123/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakázán pobyt na území

České republiky do 7. listopadu 1999 s tím, že lhůta k vycestování

byla určena do 7. prosince 1996. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno

rozhodnutím Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze

dne 14. března 1997, č. j. PPR-8249-1/RCP-c-228-96. U Městského

soudu v Praze probíhá přezkumné řízení na základě žaloby proti

uvedenému rozhodnutí (věc je vedena pod sp. zn. 38 Ca 187/97).

Kromě uvedeného byl stěžovateli rozhodnutím Sekce cizinecké

policie a pasové služby, Správy hlavního města Prahy, Policie

České republiky ze dne 3. března 1997, č. j. PSP-1-279/CP-c-97,

uložen podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, zákaz pobytu na území České republiky

do 31. března 2007 s tím, že lhůta k vycestování byla určena do

25. března 1997. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím

Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 3. června

1997, č. j. PPR-2541/RCP-c-225-97. Na základě žaloby podané

stěžovatelem probíhá u Městského soudu v Praze proti uvedenému

rozhodnutí přezkumné řízení (věc je vedena pod sp. zn. 38 Ca

261/97).

Dne 3. února 1997, pod č. j. PSP-4-21/CP-c-97, vydala Sekce

cizinecké policie, Správy hlavního města Prahy, Policie České

republiky příkaz k umístění stěžovatele v cele zadržení

a zajištění s tím, že k jeho zajištění došlo podle § 15 odst. 2

písm. c) zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za

účelem zjištění totožnosti. Dne 3. března 1997 byl vydán příkaz

k jeho propuštění z cely policejního zajištění s tím, že jeho

totožnost je ověřena.

Proti rozhodnutí o zajištění podal stěžovatel dne 31. března

1997 u Městského soudu v Praze žalobu. Městský soud v Praze dne

5. května 1998 usnesením sp. zn. 38 Ca 95/97 řízení zastavil. Svůj

postup odůvodnil tím, že v dané věci se nejednalo o přezkum

rozhodnutí v oblasti plnění úkolů státní správy dle § 2 odst. 2

zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konkrétně

pak dle zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České

republiky, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž o plnění úkolů

směřujících k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti dle § 1

odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Jelikož, dle přesvědčení soudu, k zajištění stěžovatele Policií

České republiky došlo při zabezpečování veřejného pořádku

a bezpečnosti a nikoli v rámci plnění úkolů státní správy ve

věcech pobytu cizinců, absentovala pravomoc soudu dle hlavy druhé

části páté o. s. ř.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá zejména rozpor

napadeného rozhodnutí obecného soudu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod, s čl. 9 odst. 4

Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, s čl. 36

odst. 1, 2 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy, a dále se cítí být

dotčen ve svých základních právech a svobodách i v důsledku

průtahů v řízení, když obecný soud, s výjimkou výzvy k zaplacení

soudního poplatku, zůstal, dle jeho přesvědčení, ve věci nečinný

ode dne podání žaloby 31. března 1997 do 5. května 1998, kdy

řízení zastavil. Stěžovatel se v této souvislosti dovolává

precedenčního působení nálezu Ústavního soudu ze dne 11. prosince

1997, sp. zn. I. ÚS 313/97.

Kromě uvedeného stěžovatel spolu s ústavní stížností proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1998, sp. zn.

38 Ca 95/97, podal podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 2

písm. c) a § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, vymezeného slovy "a zajištění podle odstavce

2 nejdéle 30 dnů", a ustanovení § 16 odst. 3 a § 17 odst. 2 zákona

č. 123/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tato považuje

za stojící v rozporu s čl. 9 odst. 4 Mezinárodního paktu

o občanských a politických právech a s čl. 36 odst. 1, 2 Listiny.

Důvod tohoto rozporu spatřuje v absenci práva na soudní ochranu

v případech omezení svobody dle napadených ustanovení zákona

o Policii České republiky a zákona o pobytu cizinců na území České

republiky.

Podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, spolu s ústavní stížností může být podán návrh na

zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich

jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost,

která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení

stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní

smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se

o jiný právní předpis. V předmětné věci je předmětem ústavní

stížnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 1998,

sp. zn. 38 Ca 95/97, jež se týkalo přezkumu rozhodnutí Policie

České republiky dle § 15 odst. 2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona č.

283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nikoli však výše

uvedených rozhodnutí Policie České republiky dle zákona č.

123/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Z uvedeného důvodu Ústavní soud usnesením ze dne

24. listopadu 1998, č. j. III. ÚS 311/98-13, přerušil řízení dle

§ 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pouze u ustanovení § 15 odst.

2 písm. c) a u ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., ve

znění pozdějších předpisů, vymezeného slovy "a zajištění podle

odstavce 2 nejdéle 30 dnů", když pouze u těchto ustanovení

konstatoval naplnění podmínek vyžadovaných ustanovením § 74 zákona

o Ústavním soudu pro přerušení řízení o ústavní stížnosti

a zahájení řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů na

návrh toho, kdo podal ústavní stížnost [§ 64 odst. 1 písm. d)

zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Jelikož

v případě návrhu na zrušení ustanovení § 16 odst. 3 a § 17 odst.

2 zákona č. 123/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podmínky

vyžadované v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu splněny

nebyly, nezbylo, než jej považovat za návrh podaný někým zjevně

neoprávněným, v důsledku čehož byl dle § 43 odst. 1 písm. c)

zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v uvedeném

usnesení č. j. III. ÚS 311/98-13 odmítnut.

Ve věci konkrétní kontroly norem, vedené pod sp. zn. Pl. ÚS

29/98, Ústavní soud nálezem ze dne 2. června 1999 ustanovení § 15

odst. 2 písm. c) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České

republiky, ve znění pozdějších předpisů, dnem 31. května 2000

zrušil, návrh na zrušení ustanovení § 15 odst. 3 zákona č.

283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, vymezeného slovy "a zajištění podle odstavce 2 nejdéle

30 dnů", pak zamítl.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76

odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

podal dne 19. srpna 1998 Městský soud v Praze k předmětné ústavní

stížnosti vyjádření, v němž předsedkyně senátu 38 Ca konstatuje,

že v případě zajištění osoby podle § 15 odst. 2 písm. c) zákona č.

283/1991 Sb. se jedná o opatření Policie České republiky,

směřující k plnění úkolů k zajištění vnitřního pořádku

a bezpečnosti, jež jsou policií plněny v rámci jejího postavení

ozbrojeného bezpečnostního sboru (§ 1 odst. 2 zákona č. 283/1991

Sb.). Dle názoru soudu však takovéto opatření nelze hodnotit jako

akt výkonu státní správy ve věcech pobytu cizinců, resp. výkon

státní správy vůbec, čili je třeba odlišovat úkony, které policie

provádí na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti jako ozbrojený

bezpečnostní sbor a úkony, které provádí při plnění úkolů státní

správy na základě zvláštního zákona (§ 2 odst. 2 zákona č.

283/1991Sb.). Městský soud ve vyjádření dále upozorňuje na absenci

právní úpravy soudního přezkumu zajištění dle § 15 odst. 2 písm.

c) zákona č. 283/1991 Sb., když taková opatření nepovažuje za

možné přezkoumávat v rámci správního soudnictví; opačný postup by,

dle jeho názoru, znamenal přisvojení pravomoci k rozhodování,

které soudu dle zákona nepřísluší.

K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS

313/97 účastník řízení uvedl, že usnesení o zastavení řízení vydal

v co možná nejkratší lhůtě poté, kdy měl k dispozici potřebný

spisový materiál, respektoval tedy zákaz pokračovat v průtazích ve

věci. Poukázal dále i na skutečnost, že z uvedeného nálezu

nevyplývá, že by Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze

rozhodnout o předmětné věci podle hlavy druhé části páté

občanského soudního řádu. V souvislosti se stěžovatelem namítaným

obsahem usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 187/96 soud

konstatuje, že jsou v něm pouze uvedeny obecné odkazy na

ustanovení Evropské úmluvy, Mezinárodního paktu o občanských

a politických právech a Listiny, které zakládají právo domáhat se

přezkoumání zbavení osobní svobody soudem, přičemž toto usnesení

neřeší, který soud by byl v takovém případě příslušný rozhodovat.

Na základě všech ve vyjádření uvedených důvodů účastník

řízení má za to, že ústavní stížnost proti usnesení ze dne 5.

května 1998, sp. zn. 38 Ca 95/97, není důvodná.

V řízení o ústavní stížnosti se Ústavnímu soudu opakovaně

nepodařilo navrhovateli doručit písemnosti, když v ústavní

stížnosti uvedl neexistující adresu. Doručení těchto písemnosti

bylo neúspěšné i po výzvě právnímu zástupci navrhovatele, aby

oznámil soudu jeho skutečnou adresu, když na uvedené adrese

(Litoměřice, Osvobození 17) dle sdělení České pošty již dva roky

nebydlí. Právní zástupce navrhovatele poté Ústavnímu soudu sdělil,

že se už několik měsíců bezvýsledně snaží navrhovatele kontaktovat

a vyslovil domněnku, že jmenovaný odcestoval do Vietnamu. Na

základě uvedeného nezbylo Ústavnímu soudu, než usnesením ze dne

16. srpna 1999, č. j. III. ÚS 311/98-28, dle § 63 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 29 odst. 2 a §

192 o. s. ř. ustanovit navrhovateli H. Q. T., právně zastoupenému

JUDr. B. G., opatrovníka k zastupování v řízení o ústavní

stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května

1998, sp. zn. 38 Ca 95/97, jímž bylo zastaveno řízení ve věci

žaloby o přezkoumání rozhodnutí Sekce cizinecké policie, Správy

hlavního města Prahy, Policie České republiky ze dne 3. února

1997, č. j. PSP-4-21/CP-c-97, o zajištění stěžovatele dle § 15

odst. 2 písm. c) zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.

II.

Aplikuje maximu priority ústavně konformní interpretace před

derogací, Ústavní soud se ve věci ústavnosti § 15 odst. 2 písm. c)

a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky zabýval možností

aplikace § 247 a násl. o. s. ř. ve smyslu právní úpravy soudního

přezkumu zajištění cizinců za účelem ověření jejich totožnosti dle

uvedených ustanovení zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. Konstatoval přitom následující:

Rozhodnutí o zajištění cizince dle § 15 odst. 2 písm. c)

a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky je rozhodnutím

správního orgánu, nařizujícím zbavení svobody. Lze v této

souvislosti pouze souhlasit s názorem doktrinárním, dle něhož

"není důležité, jak je akt správního orgánu označen (rozhodnutí,

jmenování, udělení, opatření, dohoda, usnesení, výměr, rozkaz,

zřízení, výnos, potvrzení, oběžník, upozornění, výzva, příkaz,

výpověď, oznámení, souhlas, stvrzenka, výmaz, koncese, povolení,

schválení a jiné). Podstatné je, zda správní úřad takovým aktem

autoritativním a právním moci schopným způsobem zasáhl do právní

sféry fyzické nebo právnické osoby." (J. Bureš, L. Drápal, M.

Mazanec, Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání, Praha 1996, s.

661)

Vycházeje z uvedeného stanoviska, Ústavní soud zaujal názor,

dle něhož postup dle § 247 a násl. o. s. ř. nelze považovat za

soudní rozhodování dle čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 5 odst. 4

Úmluvy ve vztahu k rozhodnutí o zajištění cizince dle § 15 odst.

2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky, a to

z toho důvodu, že aplikace právní úpravy soudního přezkumu

správních rozhodnutí o zajištění cizinců dle § 15 odst. 2 písm. c)

a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky na základě žaloby

dle § 244 a násl. o. s. ř. nesplňuje požadavek urychlenosti

takovéhoto rozhodování ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Absence

tohoto požadavku je patrná ze srovnání s úpravou lhůt při

rozhodování o vazbě (čl. 8 odst. 3, 4 Listiny, § 69, § 75 až 77

tr. ř.) a při rozhodování o převzetí nebo držení osoby v ústavní

zdravotnické péči bez jejího souhlasu (čl. 8 odst. 6 Listiny, §

191a až 191g o. s. ř.).

Z hlediska těchto argumentů Ústavní soud nenašel prostor pro

ústavně konformní interpretaci ustanovení § 247 a násl. o. s. ř.

ve smyslu soudního rozhodování o zbavení svobody dle § 15 odst.

2 písm. c) a § 15 odst. 3 zákona o Policii České republiky.

Na základě právního názoru, obsaženého v nálezu Ústavního

soudu ve věci Pl. ÚS 29/98, jakož i dle § 71 odst. 2, 3 zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nezbylo Ústavnímu

soudu, než ústavní stížnost H. Q. T. proti usnesení Městského

soudu v Praze ze dne 5. května 1998, sp. zn. 38 Ca 95/97,

o zastavení řízení ve věci žaloby o přezkoumání rozhodnutí Sekce

cizinecké policie, Správy hlavního města Prahy, Policie České

republiky ze dne 3. února 1997, č. j. PSP-4-21/CP-c-97,

o zajištění stěžovatele dle § 15 odst. 2 písm. c) zákona č.

283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítnout [§ 82 odst.

1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. září 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru