Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 3043/10 #1Nález ÚS ze dne 20.01.2011Povinnost soudu posuzovat podání účastníků podle obsahu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a s... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
advokát/ustanovený
Odvolání
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
odpovědnost/orgánů veřejné moci
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 3/60 SbNU 25
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.3043.10.1
Datum vyhlášení31.01.2011
Datum podání25.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb.

99/1963 Sb., § 41 odst.2, § 201, § 30 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Přehlédne-li nebo opomene-li soud zohlednit podání, jímž účastník řízení zpřesňuje obsah svého původního podání, a následně rozhodne v neprospěch účastníka, poruší tím právo na spravedlivý proces.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky PhDr. H. P. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. 1. 2011 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 188/2010-122 ze dne 24. 5. 2010 pro rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovatelka podala u obvodního soudu žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a zároveň požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Obvodní soud stěžovatelce vyhověl, osvobodil ji od soudních poplatků a ustanovil jí advokáta. Proti ustanovení konkrétního advokáta brojila stěžovatelka podáním označeným jako „odvolání“, v němž požádala o změnu ustanoveného zástupce s odůvodněním, že daný advokát má kancelář příliš vzdálenou od jejího bydliště, což znamená vyšší náklady pro stát i stěžovatelku. Následně stěžovatelka soudu sdělila, že její podání nemá být chápáno jako odvolání, neboť aktivní legitimaci k podání odvolání do rozhodnutí, jímž bylo vyhověno její žádosti o ustanovení právního zástupce, nemá. Obvodní soud podání stěžovatelky předložil městskému soudu, jenž napadeným usnesením změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že stěžovatelce se právní zástupce neustanovuje. Podle stěžovatelky postupem městského soudu, kdy změnil rozhodnutí soudu prvého stupně, jímž jí bylo zcela vyhověno, v její neprospěch, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, neboť soud její podání posoudil jako odvolání, ačkoliv podle jeho obsahu se o odvolání nejednalo.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud upozornil na skutečnost, že stěžovatelka zaslala soudu podání označené jako "odvolání" (kde brojila nikoliv proti ustanovení zástupce, ale žádala o změnu zástupce z důvodu vzdálenosti), nicméně poté soudu výslovně sdělila, že uvedené podání nemá být posuzováno jako odvolání a požaduje jeho odlišné posouzení (dle obsahu), a to jako žádost o změnu advokáta. Městský soud přitom rozhodl jak výše uvedeno, aniž by z odůvodnění jeho usnesení bylo jakkoliv patrno, že zohlednil druhé, doplňující podání stěžovatelky. Rovněž ze spisu není zřejmé, že by městský soud před svým rozhodnutím na toto podání nějak reagoval. Byla-li stěžovatelčina výslovně projevená vůle ve druhém podání v kontrastu s názorem odvolacího soudu, že podání je skutečně odvoláním, bylo dle Ústavního soudu na místě minimálně zvažovat výzvu stěžovatelce k objasnění, zda svým druhým podáním (ne)mínila zpětvzetí odvolání. Z postupu městského soudu se tak Ústavnímu soudu jeví, že městský soud si buď nebyl druhého podání vůbec vědom, nebo si jej vědom byl, ale vůbec se jím nezabýval a nijak na něj v řízení ani v odůvodnění svého usnesení nereagoval, ač se jednalo o úkon, jenž mohl být (byl) z hlediska dispoziční zásady a procesního postupu podstatný. Důsledkem pochybení městského soudu bylo dle Ústavního soudu porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny, a proto Ústavní soud rozhodnutí městského soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Mucha. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 3043/10 ze dne 20. 1. 2011

N 3/60 SbNU 25

Povinnost soudu posuzovat podání účastníků podle obsahu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila - ze dne 20. ledna 2011 sp. zn. III. ÚS 3043/10 ve věci ústavní stížnosti PhDr. H. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 č. j. 15 Co 188/2010-122, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se stěžovatelce neustanovuje právní zástupce, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 č. j. 15 Co 188/2010-122 se ruší.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 25. 10. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 č. j. 15 Co 188/2010-122. Dle stěžovatelky došlo k porušení jejích práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 14 C 143/2008 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti státu žalobu na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 16. 7. 2008 přiznal výrokem I stěžovatelce osvobození od soudních poplatků a výrokem II jí ustanovil k ochraně jejích zájmů právního zástupce advokáta; opravným usnesením ze dne 23. 9. 2008 opravil ve výroku II jméno advokáta.

Stěžovatelka podala proti výroku II podání, jež označila jako odvolání (č. l. 62 spisu) a požadovala změnu ustanoveného zástupce. Odůvodňovala to vzdáleností advokáta a tím i neefektivností v dané věci - vyšší náklady pro stát a vyšší náklady také pro stěžovatelku, která nemá na jízdné a poštovné; zmínila i neochotu advokáta zastupovat klienty ex offo. Současně navrhovala ustanovení některé z advokátek, které ji již v obdobných věcech náhrad škody zastupovaly. Ustanovený advokát podal k "odvolání" vyjádření (č. l. 72 spisu).

V podání ze dne 15. 11. 2009 (č. l. 110 spisu) stěžovatelka soudu sdělila, že nesouhlasí s tím, aby bylo její podání na č. l. 62 spisu považováno za odvolání, neboť má za to, že pokud jí bylo vyhověno v ustanovení zástupce, není k podání odvolání legitimována. Požadovala, aby její podání bylo posouzeno z hlediska obsahu, a to jako "žádost o změnu ustanoveného zástupce", kdy o takovém návrhu je oprávněn rozhodnout soud prvního stupně tak, že žádosti buď vyhoví, nebo nevyhoví (poukázala na jiná svá řízení, kde soud prvního stupně rozhodoval o její žádosti o změnu ustanoveného advokáta). Uvedla, že upřesňuje svou žádost tak, že žádá o ustanovení konkrétní advokátky její zástupkyní z důvodu dostupnosti a nezbytnosti osobních porad, a nikoliv jen komunikace na dálku.

Obvodní soud následně předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o "odvolání" stěžovatelky. Městský soud napadeným usnesením změnil výrok II prvostupňového usnesení tak, že se stěžovatelce zástupce neustanovuje. To odůvodnil tím, že není nutné k ochraně zájmů stěžovatelky jí ustanovovat zástupce, neboť se nejedná o věc skutkově a právně složitou, judikatura soudů se v daných právních otázkách (náhrady škody) ustálila a nečiní obtíže, navíc stěžovatelka vede více obdobných sporů a je zřejmé, že je dostatečně hmotněprávně i procesněprávně orientovaná.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že odvolání může podat jen účastník, kterému nebylo plně vyhověno, a újma je odstranitelná změnou nebo zrušením prvostupňového rozhodnutí. Považuje za vyloučené, aby v případě, kdy žádala o ustanovení advokáta (nikoliv konkrétního advokáta) a prvostupňovým II. výrokem jí bylo zcela vyhověno, toto rozhodnutí bylo poté v neprospěch stěžovatelky změněno odvolacím soudem. Uvedla, že podání nepřesně označila jako "odvolání", nicméně nebyla legitimována k podání odvolání a městský soud neměl ani věcnou příslušnost o jejím podání rozhodovat (rozhodovat o žádosti měl prvostupňový soud). Poukázala na § 41 odst. 2 o. s. ř., dle kterého se každý úkon posuzuje dle jeho obsahu, i když je nesprávně označen (pokud měl soud pochybnosti o srozumitelnosti úkonu, měl vyzvat stěžovatelku k upřesnění). Navíc stěžovatelka sama poté soudu sdělila, že se nejedná o odvolání, ale o žádost o změnu advokáta. Následný postup městského soudu tak dle stěžovatelky zasáhl do jejího práva na právní pomoc a byl v rozporu s procesními a hmotněprávními předpisy. Okrajově též uvedla, že soud prvního stupně rozhodl o jejím osvobození od soudních poplatků, ačkoliv toto nenavrhovala, neboť osvobození od soudních poplatků je v daném typu řízení ze zákona; majetkové poměry však soudu prokazovala právě za účelem ustanovení advokáta.

Městský soud v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že tato je nedůvodná, a odkázal na odůvodnění svého usnesení. Neshledává ve svém postupu porušení stěžovatelčiných základních práv. Vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatelka ve své replice odkázala na znění ústavní stížnosti. Současně vyslovila souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Ústavnísoud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Podstatou stěžovatelčiných námitek je nerespektování stěžovatelčina dispozičního úkonu (projevu její vůle) městskýmsoudem a otázka subjektivní přípustnosti odvolání; uvedené mělo zasáhnout do stěžovatelčina práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc.

Ústavnísoud, s poukazem na výše uvedené skutečnosti zjištěné z vyžádaného spisu, musí přisvědčit již první námitce stěžovatelky. Je zřejmé, že stěžovatelka zaslala soudu podání označené jako "odvolání" (kde brojila nikoliv proti ustanovení zástupce, ale žádala záměnu zástupce z důvodu vzdálenosti), nicméně poté soudu výslovně sdělila, že uvedené podání nemá být posuzováno jako odvolání (že podání jen nesprávně označila jako odvolání) a požaduje jeho odlišné posouzení (dle obsahu), a to jako žádost o změnu advokáta. Na to městský soud rozhodl tak, jak je výše uvedeno, aniž by z odůvodnění jeho usnesení bylo jakkoliv patrno, že by si byl vědom podání stěžovatelky z 15. 11. 2009. Rovněž ze spisu není zřejmé, že by městský soud před svým rozhodnutím na podání z 15. 11. 2009 nějak (odpovídajícím procesněprávním způsobem) reagoval, tedy zejména pokud stěžovatelčina výslovně projevená vůle v podání z 15. 11. 2009 byla v kontrastu s názorem odvolacího soudu, že podání na č. l. 62 je skutečně odvoláním, bylo namístě minimálně zvažovat výzvu stěžovatelce k objasnění, zda stěžovatelka podáním z 15. 11. 2009 (ne)mínila zpětvzetí odvolání. Z postupu městského soudu se tak Ústavnímu soudu jeví, že městský soud si nebyl podání z 15. 11. 2009 vůbec vědom (přehlédl jej). V případě, že si byl vědom tohoto podání, je zřejmé, že se jím vůbec nezabýval a nijak na něj v řízení ani v odůvodnění svého usnesení nereagoval, ač se jednalo o úkon, jenž mohl být (byl) z hlediska dispoziční zásady a procesního postupu podstatný.

Z uvedených důvodů proto Ústavnísoud postupoval dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2010 č. j. 15 Co 188/2010-122 zrušil. Shledal porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru