Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 301/03Usnesení ÚS ze dne 15.01.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
Věcný rejstříkhmotné zabezpečení
Důchod
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.301.03
Datum podání12.06.2003
Napadený akt

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

155/1995 Sb., § 40


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 301/03 ze dne 15. 1. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 301/03

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 23. 4. 2003, č. 541 210 2102/521, spojené s návrhem na zrušení § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 10. 6. 2003, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 6. 2003, napadl stěžovatel (bez právního zastoupení) výše uvedené rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost o částečný invalidní důchod, a současně brojil proti v záhlaví citovanému ustanovení, které je dle jeho názoru v rozporu s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K výzvě Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2003 stěžovatel odstranil vady předmětného návrhu tak, že prostřednictvím svého právního zástupce předložil příslušnou plnou moc a kvalifikovaný, tj. právním zástupcem sepsaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V něm stěžovatel navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí, což zdůvodňoval tím, že ač chtěl ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat, nemohl, neboť nebyl pro práci zdravotně způsobilý; v důsledku toho nenaplnil požadavky § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., a tak mu bylo odepřeno hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, čímž bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci ve smyslu čl. 30 odst. 1 Listiny. Vzhledem k tomu, že se dané rozhodnutí opírá o výše citované ustanovení, dále navrhuje, aby je Ústavní soud svým nálezem zrušil. Stěžovatel rovněž uvedl, že o jeho odvolání proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí nebylo Městským soudem v Praze dosud rozhodnuto, avšak ústavní stížnost má dle jeho názoru svým významem přesahovat jeho vlastní zájmy, a tak navrhuje, aby Ústavní soud postupoval podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

Podle § 75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V posuzovaném případě takovým procesním prostředkem ochrany je správní žaloba (§ 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), jež zřejmě podána byla, když stěžovatel tvrdí, že podal odvolání k Městskému soudu v Praze, ale zatím nebylo o něm rozhodnuto.

Stěžovatel se sice dovolává ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona, avšak v ústavní stížnosti důvody naplnění uvedeného ustanovení nekonkretizuje, přičemž ani Ústavnímu soudu z jeho činnosti není známo, že by se v případě stěžovatele jednalo o věc obecného dosahu, což vyplývá i ze specifické právní a osobní situace stěžovatele, a tak nebyl shledán důvod postupu podle citovaného ustanovení (vzhledem k tomu nebylo nutné se zabývat tím, zda došlo i k naplnění znaku "podstatného přesahování" - viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 1996, sp. zn. Pl. 15/96, publ. pod č. 280/1996 Sb.).

Z uvedených důvodů je ústavní stížnost nepřípustná, a tak ji Ústavnísoud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítl.

Protože Ústavnísoud ústavní stížnost odmítl, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle ustanovení § 74 zákona, tzn. do návrhu na zrušení ustanovení § 40 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení totiž představuje ve vztahu k ústavní stížnosti návrh akcesorický, takže za situace, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, osud dané ústavní stížnosti sdílí rovněž návrh na zrušení citovaného ustanovení zákona (viz např. usnesení ze dne 3. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95, publ. in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, usn. č. 22).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. ledna 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru