Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 299/97Nález ÚS ze dne 29.01.1998Pravomoc rozhodnout o odvolání ve věci přestupku, jež byl spáchán neoprávněným užíváním akademického titulu

Typ řízeníVe sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
Význam3
NavrhovatelMINISTERSTVO - školství, mládeže a tělovýchovy
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
kompetenční spor
Věcný rejstříkPřestupek
Kompetenční spor
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 11/10 SbNU 75
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.299.97
Datum podání12.08.1997
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 87 odst.1 písm.k

Ostatní dotčené předpisy

19/1966 Sb.

2/1969 Sb., § 7

200/1990 Sb., § 89, § 21 odst.1 písm.d


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 299/97 ze dne 29. 1. 1998

N 11/10 SbNU 75

Pravomoc rozhodnout o odvolání ve věci přestupku, jež byl spáchán neoprávněným užíváním akademického titulu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl ve věci navrhovatele Ministerstva

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, proti

Ministerstvu vnitra České republiky, v kompetenčním sporu mezi

státními orgány navzájem, o určení státního orgánu příslušného

rozhodnout o odvolání ve věci V. K. proti rozhodnutí referátu

vnitřních věcí Okresního úřadu v Mostě ze dne 14. 4. 1997, čj.

Vnitř/132/96, takto:

Orgánem příslušným vydat rozhodnutí o odvolání V. K. proti

rozhodnutí referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Mostě ze dne

14. 4. 1997, čj. Vnitř/132/96, je Ministerstvo vnitra České

republiky.

Odůvodnění:

Návrhem podaným ve smyslu ustanovení § 120 zákona o Ústavním

soudu (č. 182/1993 Sb.) domáhá se navrhovatel (Ministerstvo

školství, mládeže a tělovýchovy České republiky) v kompetenčním

sporu s Ministerstvem vnitra České republiky rozhodnutí o tom, že

orgánem příslušným rozhodnout o odvolání V. K. proti rozhodnutí

referátu vnitřních věci Okresního úřadu v Mostě, čj.

Vnitř./132/96 ze dne 14. 4. 1997, je Ministerstvo vnitra České

republiky; v odůvodnění svého návrhu navrhovatel uvedl, že

rozhodnutí správního orgánu I. stupně (Okresního úřadu v Mostě

- referátu vnitřních věcí), jímž byl přestupce V. K. uznán vinným

přestupkem spáchaným proti pořádku ve veřejné správě [§ 21 odst.

1 písm. d) zák. ČNR č. 200/1990 Sb., v platném znění] tím, že

neoprávněně užíval akademický titul (doktora práv), napadl

přestupce odvoláním, které Ministerstvo vnitra České republiky

postoupilo k rozhodnutí navrhovateli s odůvodněním, že se necítí

být orgánem příslušným o odvolání přestupce rozhodnout; toto

stanovisko Ministerstvo vnitra České republiky zaujalo přesto, že

v průběhu správního řízení samo rozhodlo o prodloužení lhůty

k rozhodnutí správního orgánu I. stupně a učinilo tak úkon

příslušející výhradně odvolacímu správnímu orgánu, tedy orgánu,

který je prvoinstančnímu orgánu bezprostředně nadřízen; podle

navrhovatele je příslušnost Ministerstva vnitra České republiky

dána zákonem o přestupcích, neboť tím, že přestupkové řízení bylo

vedeno o přestupku, jehož se přestupce dopustil jako absolvent

vysoké školy, není bez dalšího založena příslušnost navrhovatele

jako odvolacího orgánu; jde totiž o případ, kdy orgán státní

správy příslušný pro odvolací řízení (jako Ústřední orgán státní

správy ve věcech přestupků) nelze spolehlivě určit, a proto

v takových případech je orgánem příslušným k rozhodnutí o opravném

prostředku Ministerstvo vnitra České republiky, neboť jde o věc,

k jejímuž projednání jsou příslušné obce nebo okresní úřady (§ 89

zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud si vyžádal stanovisko Ministerstva vnitra České

republiky (§ 42 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), které v dopise ze

dne 3. 11. 1997 (sp. zn. II/s-OKS/2-5599/97-152), setrvalo na

názoru, že není ústředním orgánem státní správy příslušným

k projednání odvolání přestupce. Své stanovisko odůvodnilo

Ministerstvo vnitra České republiky v podstatě tím, že ke spáchání

přestupku došlo porušením zákona o vysokých školách (č. 19/1966

Sb.), za jehož účinnosti obviněný ukončil studium Právnické

fakulty Univerzity Karlovy, a proto věc spadá do pravomoci

navrhovatele. U ústního jednání zástupce Ministerstva vnitra

poukázal na nález Ústavního soudu ve věci I. ÚS 27/95 a dále na

ustanovení § 7 zák. č. 2/1969 Sb. (zákona o zřízení ministerstev

a jiných orgánů státní správy ČR) a z nich co do posuzované věci

odvodil nepříslušnost ministerstva, jehož jménem před Ústavním

soudem jedná.

Podle obsahu správního spisu (Okresního úřadu v Mostě - ref.

vnitřních věcí, zn. Vnitř/132/96), který byl Ústavnímu soudu

předložen, měl být inkriminovaný přestupek spáchán tím, že V. K.

od přesně nezjištěné doby, naposledy v listopadu 1996, opakovaně

a při různých příležitostech, ačkoli nesplnil zákonem stanovené

podmínky (složení rigorózních zkoušek), užíval titul doktora práv;

dosud nepravomocné rozhodnutí správního orgánu I. stupně, co do

skutkové stránky věci, zjišťuje, že akademického titulu doktor

práv užil přestupce v přihlášce k registraci pro volby do Senátu

Parlamentu ČR, v žádosti o vydání osvědčení státního občanství ČR,

v žádosti o vydání občanského průkazu a v občanském průkazu apod.

S přihlédnutím k těmto okolnostem a k ustanovením zákona

o přestupcích, Ústavní soud neshledal v právních závěrech

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky

(navrhovatele) tak, jak byly v jeho návrhu rozvedeny pochybení,

s jeho stanoviskem se ztotožnil a rozhodl, že státním orgánem

příslušným k rozhodnutí o odvolání přestupce je Ministerstvo

vnitra České republiky; pokud pak jde o přednes zástupce

Ministerstva vnitra ČR u ústního jednání, sluší dodat, že jím

citovaný nález Ústavního soudu se obsahově vztahuje na zcela jinou

materii (kompetence při založení nadace, příp. její registrace

apod.), takže pro posouzení této věci je zcela irelevantní.

Obdobně je tomu i stran poukazu na ustanovení § 7 zák. č. 2/1969

Sb., jehož obsahem je nikoli agenda přestupková, ale zásadní

úprava kompetence Ministerstva školství v oblasti školských

zařízení.

Přestupce byl uznán prvoinstančním orgánem vinným přestupkem

dle ustanovení § 21 odst. 1 písm. d) zák. č. 200/1990 Sb.,

o přestupcích, v platném znění, tedy přestupkem proti pořádku ve

státní správě. Samotný vysokoškolský zákon, za jehož účinnosti

obviněný ukončil vysokoškolská studia, ani nyní platný

vysokoškolský zákon neobsahují sankce za neoprávněné užívání

akademického titulu, skutečnost, že se jej dopustil přestupce

s vysokoškolským vzděláním je náhodná a zcela nerozhodná

(inkriminovaného přestupku se může dopustit kdokoli), a proto

nezbylo, než vycházet z dikce zákona č. 200/1990 Sb., a protože

speciálním zákonem není určen orgán příslušný k rozhodnutí

o sankci za uvažovaný přestupek, nelze než aplikovat ustanovení

§ 89 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a rozhodnout jak ve

výroku tohoto nálezu se stalo (§ 124 odst. 1 zák. č. 182/1993

Sb.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze

odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 29. 1. 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru