Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2965/19 #1Usnesení ÚS ze dne 30.09.2019

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Jičín
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a... více
Věcný rejstříktrest/výkon
Trest odnětí svobody
EcliECLI:CZ:US:2019:3.US.2965.19.1
Datum podání11.09.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 324

40/2009 Sb., § 57 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2965/19 ze dne 30. 9. 2019

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti V. J., t. č. ve věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Veronikou Musilovou, advokátkou, sídlem Úherce 48, Dobrovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2019 č. j. 12 To 97/2019-42 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 5. března 2019 č. j. 25 Nt 2508/2019-18, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a zákaz diskriminace podle čl. 14 Úmluvy.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že usnesením Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud") ze dne 5. 3. 2019 č. j. 25 Nt 2508/2019-18 byla zamítnuta stěžovatelova žádost o přeřazení z věznice se zvýšenou ostrahou, kde nyní vykonává trest odnětí svobody, do věznice s ostrahou. Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil zejména tím, že pozitivní změny v chování odsouzeného nejsou ještě prezentovány po dostatečně dlouhou dobu a v dostatečné míře na to, aby bylo možné dovodit splnění všech zákonných předpokladů pro přeřazení odsouzeného do mírnějšího typu věznice.

3. Následná stížnost stěžovatele byla podle § 141 a násl. trestního řádu usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 6. 2019 č. j. 12 To 97/2019-42 zamítnuta. Krajský soud se s odůvodněním okresního soudu zcela ztotožnil, když prvostupňové rozhodnutí hodnotil jako správné a souladné se zákonem.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel s odůvodněním obecných soudů nesouhlasí. Podle jeho názoru oba soudy vůbec nebraly v potaz to, že stěžovatel byl během dosavadního výkonu trestu opakovaně kladně hodnocen a nebyl kázeňsky trestán. Naopak zohlednily jeho trestní minulost, což považuje za diskriminační. Dále stěžovateli nebyla poskytnuta kopie protokolu o jednání před okresním soudem, ač o ni žádal.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní stížnost se týká problematiky přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem podle § 57 odst. 2 trestního zákoníku. Ústavní soud se k tomuto institutu ve své rozhodovací praxi již opakovaně vyjádřil, přičemž zdůraznil, že v takových případech jde rovněž o rozhodování o trestu, které náleží výlučně do pravomoci soudů [nález ze dne 30. 11. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 5/94 (N 59/2 SbNU 155; 8/1995 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Nicméně samotné přeřazení do věznice s mírnějším režimem je institutem nenárokovým a posouzení splnění zákonných podmínek pro přeřazení je plně věcí soudcovské úvahy; obecný soud však svou úvahu musí náležitě odůvodnit. Nepřísluší tedy Ústavnímu soudu, aby po skutkové stránce přezkoumával, zda takové přeřazení je v konkrétním případě vhodné k dosažení nápravy odsouzeného (viz například usnesení ze dne 18. 6. 2013 sp. zn. I. ÚS 1946/12). Z uvedeného vyplývá, že pro rozhodování o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice sice plynou určité požadavky i z ústavního pořádku České republiky, obecně je však přezkum Ústavního soudu v těchto případech poměrně omezený.

8. Uvedené judikaturní závěry se uplatní též při hodnocení stěžovatelových námitek. Ústavní soud zjistil, že v napadených rozhodnutích je řádně vysvětleno, že soudy nikterak nezpochybnily stěžovatelovo kladné hodnocení, nicméně nepřehlédly, že poté, co bylo stěžovateli věznicí doporučeno přeřazení do věznice s ostrahou (když stěžovatel se nyní nachází ve věznici se zvýšenou ostrahou), v následujícím období nebyla stěžovateli již udělena žádná další odměna, naopak bylo konstatováno, že dosavadní nastavení podmínek výkonu trestu odnětí svobody plní na osobnost stěžovatele svůj výchovný účel. Není tedy přiléhavé stěžovatelovo tvrzení, že soudy nezohlednily jeho kázeňské odměny nebo že by svá rozhodnutí postavily výlučně na trestní minulosti stěžovatele. Ani skutečnost, že stěžovateli nebyla přes jeho žádost poskytnuta kopie protokolu z jednání před okresním soudem, sama o sobě nemůže vést ke zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí, neboť stěžovatel - bez ohledu na to, zda měl nebo neměl k dispozici protokol z jednání před prvostupňovým soudem - dostatečně v ústavní stížnosti nereagoval na argumentaci, jež byla pro rozhodnutí obecných soudů podstatná.

9. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru