Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 2946/10 #1Usnesení ÚS ze dne 05.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - NS
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
družstvo/bytové
byt/vyklizení
byt/náhrada
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.2946.10.1
Datum podání13.10.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 711 odst.1 písm.a, § 712, § 711 odst.2 písm.b


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 2946/10 ze dne 5. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. D. M. a 2. L. M., obou zastoupených Mgr. Vítem Biolkem, advokátem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2008 č. j. 24 Co 409/2008-44 a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 8. 2010 č. j. 26 Cdo 253/2009-61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 11. 10. 2010 se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle stěžovatelů byla porušena jejich práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 16 Evropské sociální charty, čl. 4 odst. 2 písm. a) Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě a čl. 8 Všeobecné deklarace lidských práv.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 7 C 212/2006, ze kterého zjistil tyto skutečnosti.

Družstvo podalo proti stěžovatelům v září 2006 žalobu na vyklizení bytu. Důvodem byla skutečnost, že proti stěžovatelům - manželům, společným nájemcům a současně společným členům družstva, byla pravomocně nařízena exekuce postižením jiných majetkových práv stěžovatelů - členských práv a povinností. Tím zaniklo jejich členství v družstvu a rovněž nájem bytu; stěžovatelé však byt nevyklidili. Družstvo navrhlo s odkazem na § 712 a § 714 občanského zákoníku poskytnutí přístřeší, neboť skončení nájmu nezavinilo, zavinili je stěžovatelé. Stěžovatelé nesouhlasili a argumentovali, že řádně plnili všechny své povinnosti z nájemního vztahu; požadovali náhradní byt s odkazem na přiměřené užití § 711a odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 16. 6. 2008 sp. zn. 7 C 212/2006 uložil stěžovatelům povinnost byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu (dle § 412 odst. 2 občanského zákoníku) s tím, že jde o situaci obdobnou § 711a odst. 1 písm. a) občanského zákoníku.

Družstvo podalo odvolání proti části výroku o zajištění přiměřeného náhradního bytu; znovu se domáhalo přiznání stěžovatelům toliko přístřeší. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 9. 2008 č. j. 24 Co 409/2008-44 změnil prvostupňový rozsudek tak, že uložil stěžovatelům povinnost vyklidit byt po poskytnutí přístřeší. Stěžovatelé podali dovolání, jež bylo rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 8. 2010 č. j. 26 Cdo 253/2009-61 zamítnuto; dovolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu odvolacího.

V ústavní stížnosti stěžovatelé stejně jako v předchozím řízení namítají, že dle nich by (při absenci výslovné úpravy) analogicky měl být aplikován § 711a odst. 1 písm. a) občanského zákoníku. Mají dále za to, že dovolací soud se řádně nevypořádal s jejich argumentem, že odvolací soud chybně analogicky aplikoval § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku; stěžovatelům se zdá absurdní, že na roveň hrubému porušení povinností nájemce vůči pronajímateli je stavěna situace, kdy nájemce poruší své povinnosti vůči třetí osobě. Stěžovatelé se dovolávají ochrany (svého postavení) nájemců a znovu uvádí, že vůči družstvu (tj. v rámci nájemního vztahu) neporušili žádné povinnosti. Stěžovatelé požadují bytovou náhradu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a není povolán k přezkumu správnosti interpretace a aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody. K tomu dojde zpravidla, pokud jsou právní závěry soudu v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud obecné soudy neposoudily ústavněkonformně konkurenci norem podústavního práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), zakládá porušení základního práva a svobody. O žádný z těchto uvedených případů se však v nyní posuzované věci nejedná.

Skutkové závěry soudů stěžovatelé nezpochybňují, přičemž dle Ústavního soudu právní závěry odvolacího a dovolacího soudu nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. Podstatou ústavní stížnosti je výklad podústavního práva pokud jde o otázku přiznání bytové náhrady. Interpretace a aplikace podústavního práva je však věcí obecných soudů a v rámci jejich soustavy je možno se domáhat jeho ochrany, což se nepochybně stalo. Z rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu se Ústavnímu soudu podává, že jimi provedená interpretace a aplikace podústavního práva (občanského zákoníku) rozhodně není libovolná, oba soudy jasně a srozumitelně v odůvodnění rozsudků rozvedly své úvahy a uvedly z toho vyplývající právní závěry; tyto vyznívají logicky a vnitřně konzistentně. Dostatečně se zabývaly otázkou aplikace § 711a odst. 1 písm. a) i § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, tedy zvážily řádně i interpretační alternativu nabízenou stěžovateli. Ústavní soud na rozdíl od stěžovatelů nemá za to, že by soudy svým výkladem vybočily z ústavních kautel či rozhodly v rozporu s principem spravedlnosti.

Z výše uvedených důvodů postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru